Zdražuje se víc, než stát přiznává
KOMENTÁŘ
KOMENTÁŘ
JEDNANÍ V KYJEVĚ
Český ministr zahraničí Jan Lipavský v sobotu na okraj summitu k potravinové bezpečnosti v Kyjevě jednal s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským. Témate ...
Řecko si svého času výrazně pomohlo ke statusu vysoce nedůvěryhodné země tím, že si vylepšovalo oficiální data o státních dluzích. Prostě se do nich některé výdaje nezařadily. Všichni tak nějak tušili, že realita je jiná. Dokonce přesně věděli, v čem. Do oficiálních statistik se ale vykázala vylepšená data.
K něčemu podobnému včera sáhl Český statistický úřad, když oznamoval ostře sledované výsledky inflace za říjen. Všichni s napětím očekávali, kam vystoupá ze zářijových 18,2 procenta. Samotná centrální banka očekává, že do konce roku se zdražování může zrychlit až ke 20 procentům.
Statistici ale oznámili číslo 15,1 procenta. Pořád je to velké zdražování. Proti předchozímu měsíci to ale byl výrazný pokles. Zcela mimo odhady ekonomů i centrální banky. Překvapení z titulků vyprchalo hned při pohledu pod povrch. Za celým poklesem stál překvapivý pokles cen energií z měsíce na měsíc o 53,4 procenta. Nic takového se ale v realitě nestalo. Vláda jen lidem vyplatila na faktury z rozpočtu speciální příspěvek na snížení záloh známý pod jménem úsporný tarif. Tím se jim jednorázově snížil účet za elektřinu. Byla to určitá forma sociální dávky. Státní podpory se ale nikdy do inflace nepočítají. Tentokrát z nějakého důvodu statistici čísla o zdražování uměle snížili.
Skutečná inflace je výrazně vyšší. V říjnu vzrostly ve srovnání s předchozím rokem ceny o 18,6 procenta. V listopadu se očekává další vzestup. Navzdory tomu, že se v účtech za elektřinu a plyn už objeví vládní zastropování. To je ale na úrovni zhruba trojnásobku loňských cen, takže zdražení bude velmi vysoké.
Z čísel za inflaci je bohužel vidět, jak za ten rok zdražování hluboce prostoupilo ekonomikou a uhnízdilo se lidem v hlavách. Ta psychologie rozhoduje o dalším vzestupu cen. A přestože obchodníkům už řadu měsíců klesají tržby, ceny stále rostou.
Až extrémně je to vidět u potravin. Mouka oproti předchozímu roku zdražila o 53,3 procenta. Chleba o 35,5 procenta. Drůbeží maso o 42,3 procenta, mléko o 38,1 procenta a olej o 50,2 procenta. To se nedá svést na ceny energií, i kdyby účty za ně byly násobné. Ty drahé energie ale byly štítem a alibi pro zdražení všeho dalšího. U potravin se to vymyká kontrole.
Před pár týdny zveřejnil statistický úřad Evropské unie Eurostat srovnání, podle kterého u nás meziročně stouply ceny elektřiny a plynu nejvíc v Evropě. Vysvětlení bylo poměrně jednoduché. Vláda Petra Fialy přišla se stropy jako jedna z posledních. Stropy schválila pozdě a na velmi vysokých laťkách. V mezičase, kdy ostatní zasahovali, se česká ekonomika nejvíc infikovala inflací, která přes ceny energií prostoupila do všeho dalšího zboží a služeb.
I proto máme jednu z nejvyšších jádrových inflací (což je zdražení, od kterého se odečte vzestup cen energií a potravin). Dosahuje 14,7 procenta. Před námi je z celé Unie jen Orbánovo Maďarsko, kde se i se státními dotacemi a regulacemi všeho možného růst cen stále více vymyká kontrole.
Chytře nastavené stropy (nikoliv dotace a kompenzace) ale můžou sehrát důležitou psychologickou roli. Přináší klid, jistotu. A už jen svou existencí sráží ceny.
Samotné maskování skutečného zdražení ale nic dobrého nepřináší. A uhnat si pověst kreativních statistiků ve stylu Řecka je to poslední, co dnes v těžké době plné nedůvěry a nejistoty potřebujeme. Opticky nižší inflace jen zbytečně poskytne alibi většině centrálních bankéřů pod vedením guvernéra Aleše Michla, kteří přes prudce stoupající ceny odmítají zvedat úrokové sazby.
CENY POTRAVIN
ÚHEL POHLEDU