1 Problémy levice

Končí levice? Ano, pokud bude chtít

Sociální demokracie v Česku míří k úplnému zániku. Také ona nastupuje cestu, po níž do zapomnění pochoduje levice ve všech evropských zemích. Její voliče totiž převzali populisté, kteří namísto blahobytných sociálnědemokratických funkcionářů dokážou oslovit lid. V Česku hraje tuto roli Babišovo ANO, případně Okamurova SPD. Levice s tím je srozuměna, jak dokládá případ ČSSD, která hodlá disciplinovaně sehrát roli podnožky, z níž se Andrej Babiš vyšvihne do sedla tuzemské politiky, aby pak sociální demokraty definitivně zničil.

Uplynulý týden přesto znovu ukázal, že levice tento osud trpně přijímat nemusí. Za vítěze nizozemských komunálních voleb bývá označována strana Zelená levice (Groen-Links), která mimo jiné získala volby v Amsterdamu a Utrechtu, prvním a čtvrtém holandském městě podle velikosti. V žádných komunálních volbách není jediný vítěz, přesto vzestup levicové strany nejde zvlášť v Holandsku přehlédnout. Tamní sociální demokracie (PvdA) nedostala před rokem ve velkých volbách ani šest procent, a dopadla tedy hůře než její kolegové v Česku. Také v komunálních volbách se čekalo, že se o někdejší levicové voliče podělí nové populistické strany, ukázalo se však, že k dispozici je sice menší a dosud okrajová strana, přesto se zásadovým levicovým programem. Zelenou levici vede třicátník Jesse Klaver, jehož otec přišel z Maroka a babička z matčiny strany z Indie. Z tuzemských stran má Groen-Links nejblíže k Pirátům. Získala pět z dvaceti největších holandských radnic, se sedmi triumfy na tom byli lépe pouze liberálové ministerského předsedy Marka Rutteho.

Studená sprcha pro Wilderse

Čekal se nástup populistů ze Strany pro svobodu, vůbec k němu však nedošlo. Jejich vůdce Geert Wilders poprvé postavil komunální kandidátky ve třiceti městech, ve všech případech však dopadl hůře než v parlamentních volbách, při nichž Strana pro svobodu skončila na druhém místě. Wildersovi lidé dosud hráli významnější roli na radnicích v Haagu a Almere, v obou městech si však pohoršili.

Úplně špatně pravicoví populisté přesto neskončili. Vyhráli volby sice jen ve třech větších městech, zato šlo o Rotterdam, Haag a Tilburg, tedy druhé, třetí a šesté největší holandské centrum. Leefbaar Rotterdam (Rotterdam k životu) zakládala ještě legenda nizozemského populismu Pim Fortuyn, kterého v roce 2002 zavraždil levicový extremista. Strana od té doby vyhrála už třetí městské volby, tentokrát ovšem s nejhorším výsledkem od svého vzniku. Také v Tilburgu uspěl někdejší Fortuynův spolupracovník a bývalý hokejista Hans Smolders. Senzací v hlavním městě byl se stranou Srdce pro Haag bývalý poslanec Wildersova hnutí Richard de Mos. S osmi křesly v pětačtyřicetičlenném zastupitelstvu to však nebude mít snadné.

Liberální i křesťanská pravice zůstaly víceméně na svém, levice dokázala přeskupit síly, populisté fungují jako součást scény regionálních stran, k jejichž běžné agendě přidávají varování před migrací z islámských zemí. O tom, že pohltí levici, nemůže být zatím řeč.

Být podržtaškou nestačí

Komunální volby v jedné západoevropské zemi nemohou říci v debatě o konci levice poslední slovo. Nejsou však jediným příkladem, jak se klasické strany dokázaly vypořádat s nástupem populismu v posledních letech. V Rakousku letos proběhly troje zemské volby a ve všech byli v čele lidovci a sociální demokraté se společným ziskem nad 60 procent. Například v Korutanech získal levicový lídr Peter Kaiser lepší výsledek, než tam kdy dosáhl předchůdce všech rakouských populistů, místní rodák Jörg Haider. Nizozemci a Korutanci přitom v menším napodobili francouzský příklad Emmanuela Macrona.

Není pochyb o tom, že levice prochází těžkým obdobím. Předem není vyloučeno, že ji v některé zemi příští volby vygumují, jako se to stalo před sedmi lety definitivně v Polsku. Recept k záchraně je však pozoruhodně jednoduchý. Levice bude žít, pokud najde vůdce schopné oslovit občany aspoň stejně přesvědčivě jako politici typu Smolderse nebo de Mose, kteří své programy i strategie chystají na koleni. Přitom platí, že lídr musí odpovídat voličské struktuře své země. Kosmopolitní intelektuál Klaver má své místo v univerzitních centrech Holandska, roli otce Korutan musí po Haiderovi převzít jiný patriarcha, seriózní obchodník Kaiser. Ve Francii se vyplatí vystupovat jako Ludvík XIV. Pro tuzemské sociální demokraty je třeba zdůraznit, že roli obnovitele levice těžko sehraje politik, který se spokojí s rolí podržtašky populistického vítěze voleb.

Z nového čísla Ve vyšším zájmu Evropy. Brusel našel dohodu s Poláky a Maďary. Svezou se i Češi?

Echo týdne: Tarantino, Lenin a Sparta ● Komentář: Johnsonův tým snů ● Rozhovor: Nejsem Kalouskova loutka ● Recenze: V magickém trojúhelníku ● Civilizace: Americké vrtulníky pro české vojáky

Krize bydlení se vyhrocuje Může za ni neschopný a pomalý stát
Jeffrey Epstein a americký nový feudalismus Komu se ulevilo smrtí muže, který zneužíval nezletilé dívky

/
komentátor

Petr Holub (*1958) absolvoval Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy a stáž v Sociologickém ústavu Akademie věd. Jako novinář pracuje od roku 1992, naposledy v denících Aktuálně.cz a MF Dnes, a úzce spolupracuje s Českým rozhlasem. Zaměřuje se na ekonomický rozměr politiky a na změny ve společnosti, které nastaly po pádu komunistického režimu. Žije v Praze a Českých Budějovicích.

Názory Více

Online zprávy Více

Vážení diskutující,
Echo24.cz chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky urážlivé, vulgární, xenofobní, odkazy na jiné internetové stránky či takové příspěvky, které odporují obecné lidské slušnosti. Před vložením vašeho příspěvku prosím zkontrolujte, zda jste opravdu přihlášeni. V opačném případě se váš příspěvek ukáže jen na vašem monitoru, ale do diskuze se nezanese.