Maďarští vědci omylem zkřížili jesetera s veslonosem. Vzdálenější od sebe už být nemohou

Na první pohled nemají veslonos americký a jeseter ruský mnoho společného – a liší se od sebe do té míry, jak se jen ryby lišit mohou.

Jeseter, z jehož jiker je špičkový kaviár, je masožravec, který se na dně řek, jezer a pobřežních oblastí krmí korýši a rybkami. Veslonos žije jen ve 22 amerických státech a krmí se zooplanktonem, který filtruje z vody. Jeho typickým rysem je komicky dlouhý rypec pokrytý desetitisíci smyslovými receptory.

Přesto když se v laboratoři spojily spermie veslonosa amerického a jikry jesetera ruského, život si našel svou cestu – a narodil se hybrid těchto dvou druhů, napsal zpravodajský server The New York Times.

"Hodně mě to zarazilo, když jsem to uviděl," řekl Solomon David, vodní ekolog Nichollsovy státní univerzity v americké Louisianě. "Nemohl jsem tomu uvěřit. Kříženec jesetera a veslonose? To ani náhodou."

Maďarští vědci, kteří se o narození tohoto tvora náhodně zasloužili, o jeho existenci informovali ve studii zveřejněné v květnu v časopise Genes. A na internetu už se objevilo jméno vytvořené spojením anglických názvů obou ryb – sturddlefish, což by odpovídalo českému jeslonos.

Výzkum maďarského vědeckého týmu jen dokazuje, že tvorové, kteří se mohou zdát hodně vzdálení na stromu života, ve skutečnosti sedí na bližších větvích, než bychom čekali.

Jeseteři a veslonosi patří mezi největší, nejdéle žijící a nejpomaleji rostoucí sladkovodní ryby na Zemi. Patří také mezi nejohroženější. Veslonos americký je jediný zbylý druh z čeledi veslonosovití poté, co je veslonos čínský od začátku roku 2020 oficiálně považován čínskými odborníky za vyhynulého. A jeseter je "kritičtěji ohrožený než kterákoli jiná skupina druhů", uvádí Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN).

Na jeseterech a veslonosech si během posledního století vybraly značnou daň ztráta přirozeného prostředí, nadměrný lov a znečištění. A to je důvod, proč se Attila Mozsár, vědec maďarského Výzkumného ústavu pro rybářství a akvakultury, a jeho tým pokoušejí o chov obou ryb v zajetí.

V minulém roce se vědci pokoušeli vyvolat gynogenezi u samic jesetera ruského. Jde o způsob rozmnožování ryb, kdy je vajíčko samice stimulováno vniknutím spermie jiného druhu ryby, ale nedojde ke splynutí jader obou buněk a rodí se ryba stejného druhu, jako je matka.

Ovšem stalo se něco nečekaného: spermie veslonosa, kterou vědci používali, úspěšně oplodnila vajíčka jesetera. "Nikdy jsme neměli v úmyslu si pohrávat s hybridizací," řekl doktor Mozsár. "Bylo to naprosto nezáměrné." O měsíc později se z těchto jiker vylíhly stovky hybridů, z nichž je zhruba stovka stále naživu.

Oba tito tvorové jsou známí jako "fosilní ryby" díky svému dávnému původu. Jejich poslední společný známý předek plaval v mořích v dobách dinosaurů. A poté se tyto dva druhy vyvíjely nezávisle na opačných stranách planety více než 184 milionů let. To znamená, že jsou téměř dvakrát více evolučně vzdálení než člověk a myš. Proto vědci předpokládali, že je jejich evoluční odlišnost příliš velká, aby mohl vzniknout hybridní druh.

Jeslonosi, kteří se v Maďarsku vylíhli z jeseteřích jiker oplodněných spermiemi veslonose, vykazují rysy obou druhů. Všichni mají tlamu po matce a její masožravý apetit, ovšem někteří mají ploutve a rypec po otci – byť o něco menší.

Vědci u osmi kříženců provedli analýzu DNA a na jejím základě je rozdělili do dvou skupin. Někteří jeslonosi měli dvojitou dávku DNA od své matky a vypadají mnohem více jako jeseter než veslonos. Jiní mají téměř shodné množství mateřské a otcovské DNA a vypadají jako dokonalý mišmaš obou druhů.

I když se může zdát nepravděpodobné, že by dva druhy mohly mít mnoho společného po 184 milionech odděleného vývoje – tato doba ve skutečnosti není pro dané dva rybí druhy nijak zvlášť dlouhá. "Tyto žijící fosilní ryby mají extrémně pomalé evoluční tempo, takže to, co nám může připadat jako dlouhá doba, pro ně zase tak dlouho není," řekl Solomon David.

Doktor Mozsár a jeho kolegové hodlají dál pečovat o hybridy, které vytvořili, ale nemají v plánu plodit další. Předpokládají, že jeslonosi, stejně jako kříženci lva a tygra, zebry a osla, či další člověkem vytvořené hybridy, jsou sterilní, a nemají žádnou hodnotu z hlediska produkce kaviáru.

"I tak je úžasné, že nás tyto žijící fosilie stále ještě dokážou překvapit," dodal doktor David.