‚Vezmu-li to, oprátka mne nemine.‘ Osudové dilema generála Eliáše, popraveného nacisty
Výročí Eliášovy vlády
NOVÉ
1
Před 80 lety, 27. dubna 1939, byla prezidentem Emilem Háchou jmenována druhá protektorátní vládu v čele s legionářem, generálem a politikem Aloisem Eliášem. Ve funkci předsedy protektorátní vlády, do níž byl jmenován jako apolitická osoba, spolupracoval s domácím odbojem (Obrana národa) a udržoval kontakty s londýnskou vládou i přes zřejmé nebezpečí ze strany okupantské správy. Po Heydrichově příchodu do Prahy byl v září 1941 zatčen a později odsouzen k trestu smrti za velezradu a vyzvědačství. Zemřel v červnu 1942 na popravišti v Kobylisích.
„Nevezmu-li to, dostanou to lumpové, vezmu-li to, oprátka mne nemine,“ řekl prorocky svému příteli Alois Eliáš, když se rozhodoval, zda přijme funkci předsedy protektorátní vlády. Jasně si uvědomoval absurditu situace, kdy měl jako vlastenec vést vládu podřízenou a ve svých důsledcích sloužící okupantovi. Věděl, že bude muset navenek vystupovat loajálně a že tím riskuje zatracení z řad vlastního národa. Na druhou stranu však mohl hájit české národní zájmy a „zabránit nejhoršímu“. Například tomu, aby se k moci dostali čeští fašisté.
Eliáše prezidentovi Emilu Háchovi navrhli blízcí spolupracovníci a vedoucí politici druhé republiky. S jeho jmenováním souhlasila německá okupační správa a tajný souhlas poslala z Londýna také formující se československá exilová vláda.
Úlohu premiéra Eliáš přijal 27. dubna 1939, pět týdnů po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava. Současně až do konce června 1939 vykonával funkci ministra vnitra. Během dvou a půl let v čele země taktizoval, jak mu okolnosti dovolovaly. Věděl, že zásadní změnu může přinést pouze vítězství protinacistické koalice. Proto od počátku úzce spolupracoval s domácím odbojem, zejména s organizací Obrana národa, dále kolem sebe soustředil štáb z bývalých vojáků a udržoval kontakty s Londýnem.
Podezřívavá okupantská správa jej i přes narůstající podezření dále trpěla u moci. Alois Eliáš byl zatčen až v den nástupu nového říšského protektora Reinharda Heydricha 27. září 1941. Krátce nato byl 1. října odsouzen k trestu smrti za velezradu a vyzvědačství. Zemřel na popravišti kobyliské střelnice 19. června 1942. Byl jediným popraveným předsedou vlády země, která žila pod německou okupací.
Po válce byl Eliáš povýšen in memoriam na armádního generála. Už o dvě léta později ho ale komunisté paradoxně obvinili z kolaborace s okupanty. Jeho jméno bylo plně rehabilitováno až v roce 1996, kdy obdržel Řád bílého lva in memoriam. Až v roce 2006, 64 let po své smrti, byl generál Alois Eliáš pohřben v Národním památníku na pražském Vítkově společně se svou manželkou Jaroslavou se všemi vojenskými poctami.
