1 Jak rozdmýchat pobouření

Moravská hymna – přesně to jsme potřebovali

Témata: ,

K čemu jinému je státní hymna než ke hraní při sportovních akcích? Pokud si toto myslíte, pochopitelně nemáte daleko k nápadu hymnu upravit tak, aby lépe vyhovovala svému účelu. Aby měla tu správnou břesknost a délku ideální pro televizní přenosy. Shodou okolností je stále zvykem při státní hymně na sportovních utkáních stát, a ne třeba tleskat nebo tančit. Kdo ví, jaké úpravy by připadaly v úvahu v tom případě. Je vlastně div, že autor nové úpravy nepřipadl na nějaký způsob, jak v hymně vytvořit nějaký prostor pro umístění sponzorského sdělení.

Soudě podle přijetí novinky na sociálních sítích Český olympijský výbor nemůže považovat svou iniciativu za úspěch. Pokud se tím snižuje hlavní nebezpečí, jež společnosti od ČOV hrozí, další pokus ucházet se o pořádání olympijských her, pak si můžeme oddechnout.

Jak olympijský výbor, tak potom posluchači jeho výtvorů sice mysleli na všechno možné, ale jedna věc je nenapadla: že hymna hlavně potřebuje něco o Moravě. Ale právě s tím přišly spolky Moravské srdce a Moravské zemské hnutí. Že je to pitomost, která skoro nikoho nemůže zajímat? A neříkala si tohle v posledních pár letech spousta lidí o spoustě věcí – aby se pak šeredně mýlili?

Moravský nacionalismus jakožto politický fenomén byl naposledy aktivní v první polovině 90. let, pak vyhasl. Dnes se to zdá komické. Jeho představitelé vystupovali asi s podobnou kompetencí jako dnes typický poslanec SPD. Bylo úsměvné sledovat, jak nějaká osobnost, již jste byli zvyklí slýchat mluvit spisovnou češtinou, najednou objevila moravskou kartu a začala v televizi mluvit s brněnským přízvukem. Ale jeho političtí exponenti byli až do roku 1996 zastoupeni v parlamentu. Ve vedení moravistických stran bylo nápadné množství bývalých agentů StB. Dokázali občas umně rozdmýchávat pocit ukřivděnosti. Jejich požadavky, konkrétně zemské zřízení, si zase účelově přisvojovali sládkovci. Právě při projednávání symbolických záležitostí, jakou je státní znak, dokázali blokovat politiku. Jejich hnutí se podařilo zneškodnit, ale nebylo to bez obětí – systém krajů se všemi jeho defekty, který dnes máme, vznikl mimo jiné právě kvůli potřebě neutralizovat moravisty. A byli tu tehdy političtí vůdci jako třeba Josef Lux, lidé, kteří dokázali získat důvěru lidí s populistickými, tradicionalistickými sklony a přetáhnout je bezpečně na stranu demokracie. Dnes lídry tohoto formátu nemáme.

Moravismus se dnes zdá být bez potenciálu. Ale co kdyby se mu pomohlo? Právě Česká republika, země s nejnižší nezaměstnaností v EU, s téměř s nejnižší mírou nezaměstnanosti mladých a relativní i absolutní chudoby v EU a prakticky bez muslimských přistěhovalců i uprchlíků, je laboratoří toho, že ekonomická vysvětlení pro populismus nestačí. Že pocit spravedlivého naštvání a nesmiřitelnosti vůči nějakým škůdcům lze vykřesat i za hodně nepříznivých podmínek.

Že je to nepravděpodobné? A co kdyby se těm tendencím trochu pomohlo?

Americkému zvláštnímu vyšetřovateli Robertu Muellerovi v únoru porota schválila obžalobu třinácti Rusů, kteří se podíleli na dezinformační kampani před americkými prezidentskými volbami i po nich. Muellerovo vyšetřování navazuje na dřívější vyšetřování FBI, jež podle amerických pravidel mělo svou trestněprávní stránku i stránku kontrarozvědnou. To znamená, že (vysoce nepravděpodobný) soudní proces s viníky není jediným efektem. Důležité je osvětlit, jak se věci mají. A z tohoto hlediska Muellerovo vyšetřování, tedy tento jeho dílčí výsledek, poskytuje společnosti cennou službu. Ten, kdo chce, se může opřít o jakousi faktickou základnu. Ne, Rusové neovlivnili výsledek voleb. Ne, Trumpův tým s nimi (alespoň s těmi, jichž se obvinění týká) nekoordinoval. Ne, v oboru kampaní na sociálních sítích nešlo o unikátní, bezprecedentní, geniální úsilí. Ano, Rusové se zjevně víc zaměřovali na poškození Hillary Clintonové. Ale ano, jejich nejčastějším cílem bylo rozeštvávání a znejistění Ameriky jako takové. Ano, šlo o systematické a profesionální úsilí, jež lze bez přehánění nazývat aktem informační války.

Důležitým postřehem je, že Rusové si témata, která ve svých aktivitách amplifikovali, nevymýšleli. Dodávala jim je Amerika sama. Země je dnes politicky polarizovaná a její politický život je čím dál tím víc kmenový a založený na identitě – politika je hra s nulovým součtem, nepřítel je zlo, jež je třeba izolovat a delegitimizovat. Dnes a denně se na sociálních sítích srocují improvizované davy, které stíhají, případně aktivně vyhledávají nějakého nešťastného jedince či firmu, již se dopustili nějakého nově problematického chování, a snaží se je připravit o možnost mluvit a možnost obživy. Jeden komentátor to nedávno charakterizoval tak, že v americké politice žádný kmen nebude míst dost síly definitivně zvítězit, ale všem zůstane dost síly na to, aby ostatním dělali ze života peklo.

Rusové mimo jiné zakládali na Facebooku skupiny fiktivních aktivistů, na něž se nabalovali reální lidé. Anebo se svou skupinou kontaktovali jinou, existující skupinu a nabídli jí spolupráci. Témata, kolem kterých skupiny vytvářeli, se týkala všeho, co mělo potenciál někoho jiného znepokojit, naštvat, pobouřit, posílit dojem cizorodosti. Jedna skupina si říkala „Blacktivist“, stavěla se za hnutí Black Lives Matter a šířila nevraživost vůči bělochům. Jiná si říkala „Heart of Texas“ a usilovala o odtržení Texasu od USA. Další si říkala „Sjednocení muslimové Ameriky“. Údajně zaplatili člověku za to, že na demonstraci držel transparent s portrétem Hillary a citátem „Myslím si, že zákon šaríja bude novým silným směrem svobody“. Ano, Rusové i na dálku organizovali demonstrace. A taky protestní demonstrace proti nim. V květnu 2016 v Houstonu musela policie oddělit hrstku demonstrantů žádajících „Stop islamizaci Texasu“ od protidemonstrantů, již byli shromážděni za „záchranu islámského vědění“. Obě demonstrace organizované Rusy. Lidí přišlo pár desítek, takže by to bylo k ničemu – když v amazonském pralese spadne strom a nikdo to neslyší, je to zvuk? Některé takto vyšuměly do prázdna, ale v houstonském případě místní televizní stanice přinesla reportáž. V Petrohradě si museli mnout ruce – oni dotahují naši práci za nás!

Větší ohlas měla povolební demonstrace proti Donaldu Trumpovi v New Yorku 16. listopadu 2016. Zúčastnil se jí třeba známý levicový filmař Michael Moore a televizní stanice CNN a MSNBC z ní přinesly přímé přenosy. Dávaly prostor účastníkům, kteří vyjadřovali pocity jako strach, že teď budou černochy střílet na ulicích. Televize řešily i organizaci. Na MSNBC soudili, že není jasné, kdo demonstraci svolal, prý „se dalo dohromady hodně skupin lidí“. CNN později našla dvacetiletého studenta, který prý demonstraci svolal, a chválila, že „je to ten nejorganizovanější protest, jaký kdy v New York City viděla“.

Podle Muellerovy obžaloby protest zorganizovali Rusové.

Není divu, že některé ruské facebookové skupiny neuspěly. Jejich angličtina přišla Američanům divná. S podivem je, že navzdory tomu některé uspěly.

Co Rusové potřebovali? Rozštěpenou společnost ochotnou dnes a denně objevovat nové důvody pobouření – od sexuálního násilí přes zbraně, policii, náboženství, rasu až po kulturně nevhodné jídlo či film s nevyhovujícím zastoupením žen a minorit. A ochotnou vést od toho krátké spojení k delegitimizaci celé společenské skupiny, strany, ideologie či stále častěji dosavadní historie země i její existence samotné. Rusům stačilo jen sledovat americká média, hledat a postrkovat. Nejvíc práce za ně udělali Američané sami.

Kolik práce by dalo požadavek na moravskou doložku k hymně trochu rozdmýchat? Jak dlouho, než by se zformovala protireakce v podobě odsudků moravských idiotů, kteří nás táhnou na Východ? Za jak dlouho by se vyrojily konkurenční požadavky na slezský dodatek k hymně? A kolik lajků a kliknutí by to hodilo? Že bychom to nedokázali? Všechno jde, když se chce. Musí se to chvíli zkoušet.

Z nového čísla Piráti se chystají sestřelit ANO. Rozhovor s volebním lídrem Zdeňkem Hřibem

Echo týdne: Se sirotky máme zkušenosti ● Téma: Zhoršení naděje dožití ● Komentář: Urážka majestátu ● Svět: Bavorská zkouška ohněm ● Esej: Česká pšenice a čínská rýže

Klausovy semináře pod dohledem StB Jak se v 80. letech rodila nová ekonomická elita
Beznaděj hororu Děsivé dědictví a jiné hrůzy

/
komentátor

Narodil se v roce 1963, Pražák. Studoval češtinu a angličtinu na FF UK. Koncem 80. let přispíval do samizdatové Revolver revue, od roku 1990 novinář - Respekt, Český deník, Lidové noviny, MF Dnes, nejdéle, od roku 2006 do roku 2013, v Lidových novinách. Novinářskou kariéru přerušil v letech 1997-2000, kdy byl tiskovým tajemníkem na velvyslanectví ČR ve Washingtonu. Překládal z angličtiny (Malcolm Gladwell, Niall Ferguson).

Názory Více

Online zprávy Více

Vážení diskutující,
Echo24.cz chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky urážlivé, vulgární, xenofobní, odkazy na jiné internetové stránky či takové příspěvky, které odporují obecné lidské slušnosti. Před vložením vašeho příspěvku prosím zkontrolujte, zda jste opravdu přihlášeni. V opačném případě se váš příspěvek ukáže jen na vašem monitoru, ale do diskuze se nezanese.