Sto milionů mladých mrtvých. Jak svět zasáhla španělská chřipka

Dobrý večer, já jsem ta nová chřipka! hlaholí figura průhledného džina. V mlžné pracce drží kladivo dopadající na hlavu brýlatého úředníčka. Tak vypadal jeden z vtipů (tento nesl titulek HEPČÍ!) ilustrujících příchod choroby, která v letech 1918–1920 usmrtila až sto milionů lidí a podle některých badatelů představuje nejničivější katastrofu lidských dějin.

Autor karikatury samozřejmě nemohl tušit, koho že to pouští z lahve. První vlna „nové chřipky“ se v létě 1918 populace sotva dotkla, zato druhá, ta podzimní, na ni dopadla opravdu jako kladivo. Válečná cenzura její počátek zamlžila (válka skončila, jak známo, v témže roce 11. 11. v 11 hodin), tisk v neutrálním Španělsku ovšem referoval bez zábran. Přívlastek „španělská“ byl na světě.

Poslední rok první světové války byl nejkrvavější. Krev neprýštila jen z válečných zranění, na pitevních stolech neležely jen amputované končetiny. Stále častěji na nich patologové odkrývali plíce obětí španělské chřipky. Byla v nich krev z porušených kapilár, pěna, hlen, hnis. Ti lidé ještě nedlouho předtím lapali po dechu, dávili se a sténali, že se topí, že se topí uvnitř… Při krvácivém otoku plic vyvolaném chřipkovým zápalem pacienti skutečně doslova tonuli. Pitvou vyšlo najevo, že jejich plíce zaplavovala zpěněná krev.

Celý text o tom, jak svět zasáhla takzvaná španělská chřipka, najdete na EchoPrime. Předplatit si ho můžete zde.