Past českých seniorů. Tvrdá daň za rezignaci na reformu důchodů

Za posledních osm let se v České republice zrodil unikátní fenomén. Jsme jedinou zemí v celé Evropě, která si vypěstovala seniorskou stranu. Ta strana je zároveň nejsilnějším politickým uskupením. Hnutí ANO Andreje Babiše dominuje české politice právě a jen díky tomu, že ho volí víc než polovina českých seniorů. V žádné jiné generaci Babiš tak silnou podporu nemá. Zažíváme tvrdý generační střet. Fenoménu Babišových penzistů si jako první všiml Pavel Ranocha z agentury Kantar, která zpracovává průzkumy volebních preferencí pro Českou televizi.

Podle posledního průzkumu z loňského listopadu, kdy už byl veřejně důkladně znám příběh s odklizením psychicky nemocného syna Andreje Babiše juniora na Krym, by premiérův spolek ANO volilo 51 procent lidí z generace nad šedesát let. Zvítězit Babiš dokáže ještě v generaci mezi 45 a 59 lety, kde má podporu 37 procent voličů. Pak jde zájem o něho s věkem prudce dolů. V generaci mezi 30 a 44 lety má už jen 20 procent a v nejmladší generaci voličů od 18 do 29 let pouhých 15,5 procenta. V obou nejmladších generacích vítězí s velkým náskokem Piráti. Mezi lidmi do třiceti let mají podporu 40 procent voličů.

Trend Babišovy seniorské základny ještě podstatně zesílil od října loňského roku, kdy jsme o něm v analýze Střet generací (viz Týdeník Echo č. 40/2018) psali poprvé. Tehdy Babiše podporovalo 42 procent lidí z generace šedesát plus. To je za necelé dva měsíce vzestup o další téměř desetinu seniorů. Babišovo tvrdé seniorské jádro tedy dál tvrdne. Z pozice volebního úspěchu je to totiž velmi perspektivní skupina.

Každý třetí volič nad šedesát

V České republice je nyní průměrný věk 42 let. Lidí nad 18 let, tedy těch s volebním právem, je 8,6 milionu. Z toho je 2,7 milionu z generace 60 plus. Téměř jeden ze tří voličů patří do této generace. Starší lidé také chodí volit ve výrazně hojnějším počtu než mladí. V České republice bohužel na rozdíl od jiných zemí nejsou už od roku 2010 k dispozici nejspolehlivější data exit pollů, v nichž lidé odpovídají těsně po vhození hlasů před volební místností. I u volební účasti proto musíme vycházet z průzkumů. Podle toho, který zpracovala před parlamentními volbami v roce 2017 společnost Median, bylo s jistotou připraveno jít k volbám 70 procent voličů z generace nad 65 let. V generaci do pětatřiceti let to bylo jen 52 procent. Celková volební účast tehdy dosáhla 60,8 procenta.

Andrej Babiš se má o co opírat. Být lídrem seniorů je politicky velmi perspektivní pozice pro volební vítězství. Při současném věkovém rozložení společnosti je vůdce seniorů velmi těžko porazitelný, pokud se za ním sešikují v tak masovém měřítku, jak se to daří Babišovi.

Proto je důležité pochopit, od jakých stran si je Babiš přetáhl a proč jdou zrovna za ním. K tomu je potřeba dobře znát životní styl, hodnoty a preference současných seniorů. Pochopit, proč jsou si jako jediná věková skupina ve svých volebním preferencích tak podobni a čím si je Andrej Babiš získal.

Nejvíce seniorů dokázal Andrej Babiš přetáhnout sociálním demokratům a komunistům. V menší míře lovil lidi z generace 60 plus u občanských demokratů a lidovců. Právě útěk seniorů k Babišovi je hlavní důvod, proč se sociální demokraté a komunisté propadají na hranici vstupu do sněmovny. V nedávné historii jsme tady už jednu stranu, jejíž tvrdé jádro tvořila silná podpora seniorů, měli. Na hlasech šedesátníků a starších nebyla tak závislá jako nyní Andrej Babiš. I pro ni to ale tehdy bylo tvrdé jádro. Byla to sociální demokracie při svém rekordním výsledku 32 procent z roku 2006, kdy ji vedl Jiří Paroubek. Ten ji dokázal během roku vzkřísit z historického dna, na nějž ji poslal jeho předchůdce Stanislav Gross. Dnešní Babišovi voliči jsou voliči Jiřího Paroubka. Taky podle toho vypadá nabídka, kterou jim oba politici dávají. Silná ruka vůdce, buldozeru, který všechny převálcuje a postará se o ně. Zvyšování důchodů a slevy na jízdenky u Babiše dnes. Boj proti poplatkům u lékaře a za recept u Paroubka tehdy. „Ti lidé velmi často nejsou ideově ukotvení. Je jim jedno, jestli se ta strana definuje levicově, nebo pravicově. Koukají, co jim dá. Rozhodují se podle 30 korun za poplatek u doktora,“ říká Ranocha. Přesně po těchto voličích teď Andrej Babiš cíleně jde. V časech prosperity na to má ve státní pokladně dost peněz.

Nedůstojné čekání, kdo jim co dá

Tady se dostáváme k podstatě věci. Proč zrovna lidé po šedesátce hledí na to, co jim kdo dá? Zlomem není věk, ale konec pracovní kariéry a zajišťování si příjmů a životní úrovně vlastní prací. Přichází závislost na státu. Čekání na to, co jim kdo dá. A v drtivé většině případů prudký pád životní úrovně o desítky procent. To si najednou žádá úplně jiný životní styl. A tím životním stylem je v mnoha případech čekání na to, co nám stát poskytne. V té závislosti se velmi často mění i mentalita. Lidé už nemají sílu a často ani finance na to, aby byli schopni přizpůsobovat se všemu novému, co rychlá doba přináší. Chtějí ochranu silného vůdce, jakou jim nabízí právě Andrej Babiš a svého času nabízel Jiří Paroubek.

Být starobním důchodcem v České republice znamená jeden z vůbec nejhlubších společenských pádů proti časům aktivní pracovní kariéry v celé Evropě. Především pro lidi, kteří před odchodem do penze měli průměrné a nadprůměrné platy. Dnes tedy pro každého, kdo si vydělává nad 31 tisíc měsíčně.

V podpoře Andreje Babiše platíme tvrdou daň za nezvládnutou penzijní reformu. Je to odpovědnost všech předchozích pravicových i levicových vlád. Andrej Babiš má aspoň v tomto případě pravdu, když říká, že ho „porodili tradiční politici“. Ponechali mu napospas miliony zbídačených důchodců. To slovo není přehnané. Mnoho lidí čeká při odchodu do penze tak prudký pád životní úrovně, že se to dá popsat jako zbídačení.

České důchody patří k vůbec nejhorším v Evropě. Hned z několika důvodů. Jsou extrémně rovnostářské. Velmi málo se v nich odráží to, kolik člověk před odchodem do penze vydělával, a tím pádem platil na povinných odvodech sociálního pojištění na důchody do státní poklady. Důchody jsou velmi málo zásluhové. Odvody pojistného na penzi naopak patří k vůbec nejvyšším v Evropě. Platí se na ně 28 procent z hrubého platu. A strop, od něhož jsou příjmy od povinných plateb na důchody osvobozeny, je nastaven velmi vysoko. Platí se až do čtyřnásobku průměrného platu. Aktuálně 124 tisíc hrubého měsíčně. Ta laťka je výrazně výš než v jiných zemích Evropy. Například v sousedním Německu jsou od plateb sociálního pojištění na důchody osvobozené příjmy od 1,6 násobku průměru. V Maďarsku od dvojnásobku. Kdyby u nás platil německý model, odvádělo by se pojistné jen z příjmu do necelých 50 tisíc měsíčně. U maďarského modelu do 64 tisíc měsíčně.

Vysoké odvody tak berou lidem s vyššími příjmy šanci, aby si ty peníze mohli ušetřit na svém účtu na vlastní penzi. Tím jsou zásadně znevýhodněni proti penzistům v Německu, Maďarsku a dalších zemích Evropy. Srovnání pádu penzí proti pracovním příjmům před odchodem do důchodu, zpracovávané pro všechny hospodářsky vyspělé země Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) ve studii Pensions at a Glance 2017, to ukazuje hodně drsně.

Když odejde do důchodu člověk s platem 16 tisíc korun měsíčně, dostane jako penzi 74,1 procenta svého původního příjmu. To znamená necelých 12 tisíc korun měsíčně. Ten, kdo vydělává na úrovni průměru, tedy aktuálně kolem 31 tisíc korun měsíčně, získá jako důchod 45,8 procenta svých původních příjmů. To je 14 198 korun měsíčně. Už to je hodně velký pád životní úrovně ze dne na den. Při platu na úrovni jeden a půl násobku průměru, 46 500 korunách měsíčně, už je to jen 36,4 procenta původního platu, necelých 17 tisíc korun. S výškou příjmu ten propad brutálně sílí. Přitom od povinnosti platit sociální odvody na důchody jsou osvobozené až příjmy nad zmíněných 124 tisíc korun měsíčně.

Všichni němečtí důchodci dostávají naopak bez ohledu na to, jak měli před penzí vysoký plat, 51 procent svých původních příjmů (38 procent jako státní důchod a zbytek z dobrovolného připojištění, o které si během kariéry mohli snižovat daně). Nikdo navíc neplatí odvody z víc než 1,6 násobku svého platu. Má tedy výrazně větší prostor naspořit si na stáří než český důchodce. Kdyby německý model platil u nás, ten, kdo končí kariéru s platem 46 500, by měl penzi skoro o čtyři tisíce korun vyšší.

Ze zbídačených důchodců se stávají skvělé terče Andreje Babiše. Když jim přidá tisíc korun měsíčně, jsou to pro ně důležité peníze. Když jim dá slevu 75 procent na cestování, je to pro ně důležitý bonus, který jim dovolí žít aktivnější život. Sám Babiš se na svém Facebooku chlubí dopisem starší paní, která mu děkuje za to, že za vnoučaty na Šumavu může teď jet čtyřikrát za rok. Ne jednou, jak jezdila, než vyrukoval Babiš se slevami.

Mladí studenti se Babišovým slevám vysmáli, senioři je přijali s vděčností. Babiš moc dobře ví, že pro tyto lidi je o tisíc korun vyšší důchod důležitý; pak neřeší, kolik miliard si on právem nebo neprávem vytahuje na dotacích.

Zbídačení důchodci jsou obrovská daň za pasivitu a neschopnost udělat důchodovou reformu. Za seniory čekající na to, co jim kdo dá, platí daň jejich děti a vnuci, jimž proti jejich vůli Andrej Babiš vládne.