Umba žijby. Jakub Hron Metánovský, básnivý oprávce jazyka českého

Na gymnáziu v Hradci Králové učil v letech 1871–1897 matematiku a fyziku, už během této štace však proslul jako oprávce českého jazyka. Nebyl to purista lepící neologismy typu piskorukofoukohmatec (klarinet) nebo rukonohokolorychlostrk (velociped), nýbrž básník, který je vytvářel ze slovních kořenů. Jakuba Hrona užívajího přízvisko Metánovský inspirovaly tvary, které původnímu významu občas odpovídaly, ale často se mu jen blížily „kořenovými zvuky“. Jeho konstrukty tak perlily svéráznou zvukomalebnou poetikou.

Příkladem je třeba substantivum jacháda (pohyb, postup, metoda). Tvůrce pominul nabízející se ruské sloveso jechať s kořenem „je“. Použil „ja“ z anglické „jachty, která výtečně jachá“, přičemž mu vůbec nevadilo, že výraz yacht se čte „jot“. Postup je zcela zmatený, ale výsledek nesejde čtenáři z mysli. To je pro novotvary Hrona Metánovského typické.

Hmota (lat. materia) je podle něho háma s kořenem „ham“. Komentář kvazilogicky cílí k slovesu hamat a profesor se také nechal slyšet, že přece už první dotek každého kojence spočívá v hamání mateřského mléka. Hámitenstvo je ekvivalentem materialismu, idealismus je pak vidinatenstvo.

Naprosto mu učarovala přípona „ba“. Dokonce jí věnoval spis s titulem Přípona tvorebná „ba“ v úpravě zákonité. Z kořene „st“ syčícího z českého „jest“ i latinského „est“ stvořil pojem zestvoba (existence), z jiných morfémů pak desítky dalších: učba (učení), myselba (myšlení), konba žijby (curriculum vitae), umba žijby (umění života) atd. Zvláštní pozornosti se na královéhradeckém gymnáziu těšil neologismus čujba (vnímání). Zasloužil si ji díky Hronově publikaci Čujba i jsoucno prostora a přezdívce Čujbák, jíž ho studenti obdařili. Traduje se, že výzvu k udržování čistoty na školních záchodcích zdůraznili dovětkem „aby šla lépe čurba a sralba“.

Celý text Tomáše Čechtického o češtině Hrona Metánovského si přečtěte na ECHOPRIME nebo v tištěném Týdeníku ECHO. Objednat si jej můžete zde.