Macron vyráží ve stopách Trumpa

Pro progresivistické elity, ovládající byrokracii, klíčové instituce a média, je těžko uvěřitelné, že odpor většiny společnosti proti jejich představám o světě může být autentický. Mají problém pochopit, že někdo nesdílí jejich sny o novém, lepším, ekologističtějším, identitou posedlém světě. Je přece přirozené, aby to sdílel každý. Je to přece nejvyšší vývojové a civilizační stadium. Když to lidé razantně odmítnou, ať už v Británii brexitem, nebo teď aktuálně masovým odporem Hnutí žlutých vest ve Francii, které uvedlo do pohybu zvýšení ekologické daně z nafty a benzinu, hned se hledá vysvětlení, kdo ty lidi manipuloval. To, že měli svobodnou vůli a prostě už měli dost směru, kterým se jejich země vyvíjí, se nepřipouští.

Neexistuje právo na jiný názor. Jediný správný je ten progresivistický. Všechno ostatní je manipulace.

Tak masové fenomény, jako bylo zvolení Donalda Trumpa, brexit nebo Žluté vesty, které podporovalo 80 procent Francouzů, se progresivisté snaží vysvětlit tím, že byli manipulováni. No a kým jiným než Ruskem.

Je to naprostá rezignace na myšlení. Nikdo se neobtěžuje popasovat se skutečnými důvody, proč se Američané, Britové a teď Francouzi vzbouřili. Nikdo se neobtěžuje pochopit, jak ta volba progresivních priorit a ignorování jejich skutečných zájmů ovlivňuje jejich život. Jak vládnoucí garnitury kvůli snům o boji proti emisím, dieselovým autům, za hlubší evropskou integraci, právo usadit se v zemi dle vlastní volby a práva LGBT, úplně vytěsnily stagnující nebo upadající životní úroveň lidí a jejich vyhlídky do budoucnosti.

Jednodušší než se zamyslet nad tím, že Amerika reaguje na otřesný stav, kdy pracuje jen 63 procent mužů v produktivním věku. Že Británie zažila, pokud jde o vzestup životní úrovně, první ztracené desetiletí od roku 1860. Že Francouzi prožívají dlouhodobou stagnaci a drtí je nejvyšší daně v Evropě, které přesto na obrovské státní výdaje nestačí.

Jednodušší je nemyslet a svést to na cizí manipulaci.

Zjevně otřesený a ze svých jupiterských výšek těžce spadlý francouzský prezident Emmanuel Macron na to naštěstí pro Francii i celou Evropu nenaskočil. Uznal, že hněv Francouzů je oprávněný a hluboký. Uznal své chyby. Uznal, že mohl dát lidem „pocit, že má jiné starosti a priority“ než jejich životní úroveň, a slíbil, že teď už se bude starat jen o ni.

Že si ty priority přehodnotí. Ví, že mu nic jiného nezbývá. Francouzi jsou divoká společnost a od masových protestů k občanské válce tady vůbec nemusí být daleko.

Macron prohlásil, že země je zralá na „hospodářský a sociální výjimečný stav“. A rovnou slíbil, že bezodkladně, prezidentskými dekrety se pokusí vylepšit životní úroveň Francouzů. Peníze navíc a daňové úlevy dostanou v zásadě okamžitě. To, co v přímém přenosu nabídl, nejsou žádné promyšlené reformy ekonomicky upadající, vysokými daněmi dusící se Francie. Je to ad hoc uklidňující kúra výjimečného stavu. Vyšší minimální mzda, osvobození části důchodu od daní, nezdaněné předvánoční bonusy.

Je to recept na uklidnění ulice. Pak bude muset následovat něco dalšího.

To, co se ale mění, jsou priority. Emmanuel Macron už nebude prosazovat boj proti emisím, který zvedá účty za benzin. Nebude prosazovat zavírání atomových elektráren, které zdražuje elektřinu. Taky už nebude moci spalovat tolik energie na snahy o hlubší integraci Evropské unie. Na touhu po společných dluzích v rámci eurozóny. A taky už jistě nebude mít čas peskovat Poláky, Maďary a snažit se dělit Visegrádskou čtyřku spanilými jízdami, jako byla ta za Andrejem Babišem.

Přichází jízdy po francouzských regionech. Pečlivé naslouchání starostem Francouzů. A komunikační styl, jaký známe od Donalda Trumpa, který neopomene v každém tweetu zdůraznit, že chrání práva amerických dělníků a farmářů.

Macron pochopil, že se nemůže zalíbit progresivistickým elitám i většině Francouzů. Vybral si zcela pochopitelně tu většinu. Tím zásadně promění Evropu. Při odporu Francie je zelená progresivní revoluce přes Evropskou unii neprosaditelná.