Nepovedený film v kulturní válce. Proč kritika ztrhala snímek Hillbilly Elegy

ECHOPRIME

Nepovedený film v kulturní válce. Proč kritika ztrhala snímek Hillbilly Elegy
Amy Adamsová a Gabriel Basso ve filmu Hillbilly Elegy. Foto: Profimedia.cz
Týdeník

Ondřej Štindl

Na to, aby byl film nějakým způsobem důležitý, nemusí být dobrý ani nemusí nic pronikavého nebo podstatného říkat. Někdy stačí, když to za něj udělají kritické reakce, které nakonec mohou téma filmu osvětlit docela výrazně a třeba taky bezděčně. Něco podobného se přihodilo po uvedení filmu Hillbilly Elegy, adaptace stejnojmenné autobiografické knihy J. D. Vance (v Česku vyšla pod názvem Americká elegie). Reakce na její filmové zpracování velmi obnažujícím a v něčem i paradoxním způsobem ilustrují třídní aspekt současné kulturní války ve Spojených státech a nejenom tam.

Americký výraz „hillbilly“ není zrovna lichotivý, do jisté míry by mu odpovídalo třeba české „vidlák“. Označuje především venkovské obyvatele Apalačských hor a Plošiny Ozark, míst, kde je značně rozšířená chudoba a dnes taky drogová závislost, je pro ně (nebo aspoň byla) charakteristická také jakási místní v širším slova smyslu kultura, jež může velkoměstskému člověku připadat zaostalá až směšná. Hillibillies často patří k vrstvě, jíž se přezíravě říká „white trash“, bílá spodina, a ta přezíravost může být vyjadřována bez obav z toho, že by mluvčí byl vnímán jako rasista.

J. D. Vance vydal svoje memoáry před čtyřmi roky, popisuje v nich historii své rodiny, jejímž refrénem jako kdyby bylo neštěstí a deprivace, které se snaží zasadit do širších společenských a historických souvislostí. Především ale vypráví svůj příběh mladého muže, pocházejícího z těch poměrů, kterému se z nich ale podařilo vymanit, vidí v tom především zásluhu své striktní a rázovité babičky, jež si ho v rozhodující chvíli vzala pod křídla. Také díky tomu se mohl stát prvním z rodiny, kdo vystudoval vysokou školu a po dokončení služby u amerických mariňáků dokonce získal diplom z prestižního Yaleu. Tam ovšem zažíval značnou nejistotu v konfrontaci s prostředím vyšších tříd, měl problémy s ním splynout, absorbovat jeho návyky, v běžných situacích si tam mohl připadat jako v minovém poli. Kniha měla veliký ohlas mezi kritiky i čtenáři, stal se z ní bestseller. Pozitivně na ní bylo vnímáno, že se snaží přiblížit životní podmínky a v širším slova smyslu kulturu lidí, kteří žijí mimo zorné pole amerických elit, a velmi přesvědčivě ukazuje, jak ta kultura také vlivem společenského vývoje upadá. Některé odmítavé reakce autorovi vyčítaly stereotypizaci postav a jejich prostředí a také to, že je interpretuje konzervativním způsobem (Vance se považuje za sociálního konzervativce), obžalovává nejenom širší společnost, ale i, řekněme, kulturu chudoby, jež v lidech v ní žijících posiluje destruktivní vzorce chování, které jim brání v úniku ze sociálního dna. Jako neblahý vnímá Vance i vliv sociálních dávek ve formě, jakou jsou dnes poskytovány.

Celý text si můžete přečíst na EchoPrime. Nebo v tištěném vydání Týdeníku Echo. Předplatit si jej můžete zde.

Foto: echo