Co týden dal, aneb když se transparentnost mění v inkvizici

Minulý týden se stala na české politické scéně jedna zásadní událost, kterou mnoho lidí ještě úplně nedoceňuje. Česká pirátská strana provedla coming out takovým stylem, že z toho zůstává rozum stát. 

Poslanecká sněmovna projednávala novelu daňového řádu, z důvodu implementace požadavku EU týkajícího se mezinárodní výměny již získaných informací se vztahem k praní špinavých peněz a peněz potenciálně určených k financování terorismu. Potud by člověk neměl velké námitky, i když evropský požadavek sám o sobě zahrnuje velký obecný zásah do práv advokátů a jejich klientů. Na druhou stranu financování mezinárodního terorismusu a mezinárodní transfery v rámci praní špinavých peněz nějak řešit musíme.

Jenže piráti přišli s nevídanou novinkou a odhalili tím hloubku jejich smýšlení o naší společnosti. Do druhého čtení přišli s vlastním pozměňovacím návrhem, který říká toto:

 „V bodě 3. (§ 57a odstavec 2 daňového řádu) se za slova „za účelem výkonu mezinárodní spolupráce při správě daní“ se vkládají slova „nebo v případě zjištění skutečností nasvědčujících tomu, že ze strany daňového subjektu, kterého se údaje a dokumenty týkají, nedošlo nebo nedojde ke splnění daňové povinnosti ve výši přesahující hodnotu 500 000 Kč“. 

Tato jedna přidaná věta by v realitě způsobila v stav, kdy advokát, notář, daňový poradce, soudní exekutor nebo auditor by byl nově povinen VŽDY (nejen v případě mezinárodní spolupráce) prozradit veškeré skutečnosti, či poskytnout příslušné podklady o vaší osobě či firmě. Jinými slovy, v podstatě při jakémkoli podezření (reálném, hypotetickém či vykonstruovaném), že třeba malý a střední podnik by TEORETICKY MOHL krátit daně ve výši 0,5 mil. Kč, by byl ZCELA prolomen důvěrný vztah mezi vaším advokátem nebo daňovým poradcem a on by vás musel ještě proaktivně udat! 

Jistě si dokážeme všichni představit míru možného zneužití. To vyvolalo zcela pochopitelně doslova zděšení nejen v Poslanecké sněmovně. Není divu, podobné ustanovení zákona bylo v našem právním řádu naposledy v roce 1951, s tím rozdílem, že přikazoval advokátům „oddanost lidově demokratickému zřízení” a tudíž nepožadoval prolomení mlčenlivosti kvůli daňové povinnosti, ale kvůli „ochraně lidově demokratické republiky“. Vágnost obou ustanovení je jistě jen náhodná. 

Piráti se kritice svého návrhu začali bránit skutečně originálně. Vydali prohlášení, ve kterém jednomu z hlavních kritiků sdělují toto: „Chybně uvádíte, že náš návrh má za cíl zrušení mlčenlivosti advokátů v soudních řízeních a poradenství. To by bylo pochopitelně nepřijatelné. Náš návrh k tomuto ani zdaleka nesměřuje. Naopak, cílem je umožnit řešit daňové úniky velkých korporací, které se skrývají za advokáty a nelegálně z Česka vyvádějí miliardy korun, což hodně lidí štve.“

Tak zaprvé, jejich návrh k tomu pochopitelně směřuje a za druhé nic o „velkých korporacích“ ten jejich pozměňovací návrh neříká. Přesně naopak, zavádí hranici 500 000 Kč, která „velké korporace“ z logiky věci absolutně nezajímá. Ten návrh Pirátské strany míří naprosto na všechny od hranice malého a středního podniku či úspěšnějšího OSVČ.

Ano, piráti mají pravdu, k prolomení mlčenlivosti advokátů opravdu nesměřuje, on jí explicitně zavádí a to stylem, který v našem polistopadovém právním řádu nemá obdoby. Pak už by po čase stačil dodatek, že to bude raději aplikováno na všechny lidi při jakémkoli podezření. To je přeci ta vysněná absolutní transparentnost.

Česká pirátská strana, která sebe samu označuje za liberální tu s pomocí KSČM a části poslanců hnutí ANO hodlala prolomit Ústavou zaručená práva svých občanů směrem k posílení moci státních orgánů. Dosud jsem jejich snahy o maximální šmírovací postupy ve jménu antikorupčního boje interpretovala spíše jako místy podivné, ale většinou mladické nadšení. Nyní přestává legrace, tohle je fakt nebezpečné. Jejich pokus naštěstí v Poslanecké sněmovně prozatím skončil neúspěchem, ale obrovská pachuť zůstává. Vzhledem k tomu, že tento návrh je v podstatě jejich první významný zákonodárný akt, lze jen s hrůzou čekat na to, jaké budou ty další. 

Bohužel to odhaluje jejich pravou podstatu, v zásadě až totalitní a inkvizitorské smýšlení. Pirátské heslo “pusťte nás na ně” může tedy znamenat, abychom je pustili na nás na všechny. A zde asi nacházejí největší průniky s hnutím ANO a KSČM.

Chápu snahu lidí najít nějakou alternativu ke stávajícím politickým stranám. Ne vše se vždy povedlo a lidé skutečně nějakou změnu chtějí, protože svět se mění. Ale cesta vede přes demokratickou debatu v rámci stávajícího parlamentního systému, a ne skrze zázračné, rádoby antisystémové zachránce, kteří jsou schopni systém vychýlit někam, kde si nikdo nemůžeme být jist svobodou a právy každého z nás. Historie ukazuje nespočet analogií.

A pověstná třešnička na závěr. Za hluboké normalizace, v roce 1975, byl přijat zákon o advokacii, který výslovně uváděl, že advokát je povinen zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dozvěděl v souvislosti s poskytováním právní pomoci. Povinnosti mlčenlivosti mohl advokáta zprostit pouze ten, jemuž byla právní pomoc poskytována. Návrh liberální strany plné pirátských ideálů měl v úmyslu naši republiku vrátit před normalizační proces v tehdejším komunistickém Československu. A to by asi ještě nedávno nečekal nikdo z nás.

Tak pán Bůh s námi a zlé pryč.