„Francouzům před očima mizí domov. Společnost se rozpadá“

Žádný francouzský intelektuál nevyvolává v západních liberálních kruzích tolik polemických reakcí jako filozof Alain Finkielkraut. Před čtyřmi lety vyprovokovala ostré polemiky jeho kniha Nešťastná identita (L’identité malheureuse). V ní popisuje, jak se Francie rozplývá pod tlakem nezvládnuté migrace a integrace přistěhovalců. Jak se sice na rozdíl od Británie nikdy nesnažila vytvářet multikulturní společnost, ale nebyla schopna své hodnoty a kulturu – i kvůli politické korektnosti a neschopnosti vést o přistěhovalectví otevřenou debatu – obhájit. Před islamistickým atentátem v Nice, kde masový vrah zabil 86 lidí, varoval šéf jedné z francouzských rozvědek Patrick Calvar, že země se ocitla na hraně občanské války mezi zastánci tradiční Francie a muslimskými přistěhovalci. Finkielkraut na tento konflikt dlouhodobě upozorňuje v mnoha komentářích a rozhovorech pro francouzská i zahraniční média.

Za poslední dva měsíce zažila Francie razantní proměnu politiky. Největší od vzniku páté republiky v roce 1958. Co se dá od éry Emmanuela Macrona čekat?

Francouzi ve druhém kole prezidentských voleb a poté i v parlamentních volbách neměli dobrou možnost. Neschopnost řešit problémy, kterou prokazovala tradiční politická garnitura napravo i nalevo, vyvolala poptávku po razantní změně. Po někom, kdo už to konečně nebude mést pod koberec a nebude jen nečinně přihlížet a ustupovat. Francouzi dostali na výběr mezi neštěstím, které představuje Emmanuel Macron, stylizující se do role nové energické a razantní tváře, a katastrofou, již by pro zemi představovala Marine Le Penová. Já osobně jsem se ve druhém kole rozhodl pro neštěstí a dal hlas Emmanuelu Macronovi. Jen proto, abych zabránil katastrofě Marine Le Penové. Nejsem žádný nadšený macronista, který by šel kvůli Macronovi na barikády.

Proč je Macron jen neštěstím, zatímco Le Penová by byla katastrofou?

Národní fronta by uvrhla Francii do chaosu a občanské války. Jen by jitřila obrovské napětí, které už dnes ve Francii kvůli neschopnosti integrovat přistěhovalce do tradičního francouzského stylu života panuje. Le Penová nenabízela žádná řešení. Ona se jen snažila získávat hlasy na tom, že ten konflikt hrotila. To by opravdu špatně skončilo. U Macrona je naopak riziko, že se proto, aby si udržel popularitu, bude podvolovat zájmům muslimských přistěhovalců a bude jim ustupovat. On chce být s každým zadobře a myslí si, že je schopný každého získat na svou stranu. Proto mluvím o neštěstí. Problémy se nebudou řešit, budou se zametat pod koberec. Jejich řešení bude nepopulární nejen u muslimských komunit, ale i u značné části médií, která za každou snahou politiků o zpřísnění pravidel pro integraci do tradiční francouzské kultury vidí islamofobii a rasismus. Své si v tomhle s médii užil Nicolas Sarkozy. Přesto všechno byl ale Macron v té špatné volbě výrazně přijatelnější kandidát. Islamizace Francie se nejvíc obává židovská populace, která se tím cítí ohrožena. Z míst, nad nimiž francouzské úřady ztratily kontrolu, vždycky nejdřív odcházeli Židé. A drtivá většina židovské populace volila Macrona.

Co se s Francií děje? Proč je v tak těžké civilizační krizi?

Francouzský model evropské civilizace je v těžkém ohrožení. Francie se postupně transformuje do post národní multikulturní společnosti. Myslím, že tato transformace nepřináší nic dobrého. A většina Francouzů si to uvědomuje. Vidí, jak jim před očima mizí domov, a oni tomu musí jen přihlížet. Liberální elity včetně médií nám to přitom prezentují jako model budoucnosti. Jako něco, co je buď fatálně neodvratné, nebo dokonce nadějné a žádoucí. Že tradiční Francie je něco, co je překonané, a tohle je budoucnost. Když to ve veřejné debatě kritizujete, hned dostanete nálepku islamofoba, rasisty, někoho, kdo posouvá zemi k občanské válce a vyvolává nenávist.

Jak to mění Francii?

Multikulturalismus neznamená, že by se kultury prolínaly do jedné harmonické francouzské kultury. Francie není tavicím tyglíkem jako svého času bývala Amerika. V zemi stoupá nedůvěra. Společnost se rozpadá. Mizí soudržnost, smysl pro společenství. Francie se čím dál víc rozděluje do paralelních společností. Nejvíce ohrožená je tím nižší střední vrstva, která dlouhodobě bývala základem francouzské společnosti. Teď se cítí jako vyhnanec ve své vlastní zemi. Už dlouho se vystěhovává z pařížských předměstí na venkov. V některých z těch předměstí, která bývala jejich domovem, se stala menšinou. Pravidla už tam diktuje jiná, muslimská kultura. Pořád se mluví o „strachu z jiných“. Ti, kdo odcházejí, nemají strach z „jiných“. Sami už jsou „jinými“ tam, kde bývali doma. Už tam neplatí jejich pravidla, ale pravidla těch „jiných“.

 

Celý rozsáhlý rozhovor je součástí speciálního vydání Týdeníku Echo 30 rozhovorů, který si můžete objednat ZDE.

Speciální vydání obsahuje rozhovory s výraznými českými, evropskými i americkými osobnostmi. Interview mají časový přesah a reflektují nejdůležitější události a zásadní dění doma i ve světě za posledních dvanáct měsíců.

Zakoupené výtisky budeme rozesílat od 26. června 2018.