Novela zákona dává hygienikovi příliš velké pravomoci. Nesmí z něj být diktátor bez kontroly

Poslední listopadový den vypustil ministr zdravotnictví Jan Blatný nejkontroverznější návrh, jaký zatím z vlády Andreje Babiše vzešel. Navrhl, aby do základních práv a svobod mohl bez jakékoli kontroly parlamentu kdykoli jen o vlastní vůli zasahovat hlavní hygienik. Blatný mu narychlo spíchnutou novelou zákona o veřejném zdraví chce dát pravomoc zavírat obchody, vysoké školy, omezovat svobodu pohybu nebo sledovat bez souhlasu pohyb lidí podle mobilních telefonů až třicet dní zpětně od chvíle, kdy u nich byla diagnostikována nakažlivá choroba. Svůj plán chce bez veřejné debaty, s minimalizovaným připomínkovým řízením uvnitř vlády prosadit v legislativní nouzi.

Hygienik by měl pravomoc zasahovat bez kontroly do základních práv a svobod získat už od 1. ledna 2021. Za několik málo dní. Právníci bez ohledu na hodnotové ukotvení začali okamžitě varovat, že to, co Blatný navrhl, se dá považovat za zdravotní diktaturu. Andrej Babiš začal pod tlakem couvat a vymlouvat se, že to Blatný přehnal a sledování telefonů v novele nakonec nebude. Od moci hygienika zasahovat bez kontroly do základních práv ale neustoupil. Týdeník Echo se snažil do debaty pozvat autora návrhu, náměstka ministra zdravotnictví pro legislativu Radka Policara. Ten ale podle vnitřních pravidel ministerstva nesmí za resort mluvit. Kromě ministra Blatného nikdo jiný ve veřejné debatě návrh neobhajoval. Nenašel se jediný právník, který by to veřejně udělal. Pozvání do Salonu Týdeníku Echo přijali advokát a exministr vnitra Tomáš Sokol, docent Jan Wintr z katedry teorie práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy a předseda ústavněprávního výboru Poslanecké sněmovny Marek Benda.

Vy jste, pane docente, jako jeden z prvních reagoval velmi razantně a řekl jste, že by to z hlavního hygienika dělalo takového malého diktátora.

Wintr: V koronavirové pandemii jsme konfrontováni s velmi nebezpečnou situací, na kterou nebyl náš právní řád připraven. Teď musíme reagovat. Mimo jiné proto, že asi nechceme strávit několik příštích let v nouzovém stavu. Proto se vláda rozhodla, že se vydá německou nebo rakouskou cestou a zvýší pravomoci ministerstva zdravotnictví.

V Německu a Rakousku má ministerstvo zdravotnictví větší pravomoc zasahovat do práv a svobod než u nás?

Wintr: Oni si je teď zvýšili v souvislosti s covidem. Rakušané už v březnu vydali zvláštní covidový zákon, kde ministerstvo zdravotnictví má poměrně velké pravomoci zakazovat vstup do určitých oblastí, zavírat obchody, školy. V září do tohoto zákona přidali další pravomoci. Německo pracuje s tím, že pravomoci různých úřadů, nejen federálních, ale i zemských, se aktivují ve chvíli, kdy Německý spolkový sněm vyhlásí stav epidemie celostátního rozsahu.

Jak se německý stav epidemie celostátního rozsahu liší v praxi od našeho nouzového stavu?

Wintr: Je to něco jiného. Nouzový stav už je fakticky výjimečným stavem, kdy dochází k razantnímu posílení vlády na úkor parlamentu. Zatímco stav celostátní epidemie je v Německu vnímán tak, že zemské vlády a další orgány dostávají vyšší pravomoci. Výkon těch zvýšených pravomocí ale musí být pod nějakou demokratickou kontrolou. Tyto pravomoci je možné využívat, jen pokud Německý spolkový sněm trvá na tom, že v zemi je stav epidemie celostátního rozsahu, který může kdykoli zrušit. V Rakousku má ministerstvo zdravotnictví také zvýšené pravomoci v podobném rozsahu, jaké tady teď ministr Blatný navrhuje. Jenže je to tam zas jištěné tím, že ty nejvýznamnější pravomoci může vykonávat jen se souhlasem parlamentního hlavního výboru. Ten souhlas je vždy jen na deset dní a musí se v případě potřeby stále obnovovat. Takže i tam je kontrola, která v tom návrhu ministra Blatného úplně chybí.

Celý Salon Týdeníku Echo si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v tištěném Týdeníku Echo. Objednat si ho můžete zde.

Text vznikl za podpory Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky