Týdeník Echo: Rizika inteligentní karantény, reportáž z Tokia a jak to vidí exministr zdravotnictví

Nové číslo Týdeníku Echo se věnuje zdravotním i ekonomickým rozměrům pandemie nového koronaviru, v aktuálních reportážích líčí, jak s chorobou COVID-19 bojují Japonci a jak obyvatelé česko-německo-polského trojmezí. Ondřej Šmigol analyzuje situaci v USA a Jiří Peňás položil otázky někdejšímu ministru zdravotnictví Martinu Bojarovi. Je tu však místo i pro jiná témata, třeba pro současnou českou architekturu nebo pro zvláštní vztah jedné slavné prvorepublikové dvojice: Karla Čapka a Olgy Scheinpflugové.

Lenka Zlámalová vidí v inteligentní karanténě cestu z pasti tupé izolace. Upozorňuje však na její možné zneužití: „Ani inteligentní karanténa není bez rizika. Otevírá Pandořinu skříňku, stát dostane právo sledovat přes technologie své občany. Je to značný zásah do soukromí a může být zneužit. Vytváří navíc nepříjemnou podobnost se sociálními kredity, které přes sledování tváří skenery všude v ulicích kontroluje u svých obyvatel Čína. U reakce na pandemii ale nejsou bezproblémové cesty. Jsou jen ty nejméně špatné, s nejméně následky. Inteligentní karanténa ve stylu Jižní Koreje zatím vypadá jako nejméně špatná volba. Vláda zatím počítá s tím, že by ji spustila a život v zemi uvolnila po Velikonocích.“

A jak to vypadá v Tokiu? Náš reportér Viet Tran tam je: „Zavládl chaos. V Tokiu a dalších velkých městech lidé ve velkém skupují potraviny, toaletní papír a hygienické potřeby. Před drogeriemi se stojí i hodinové fronty. Roušky už nejsou k sehnání. Řada podniků pozastavila svůj provoz na neurčito. Období kvetoucích sakur patří k těm turisticky nejrušnějším a nejpopulárnějším, se znatelným úbytkem zahraničních (především čínských) návštěvníků zejí některé atrakce prázdnotou. Pro mnohé obchody, které žijí z turistického ruchu desítky let, jde o nečekanou ránu, jakou ještě nikdy neobdržely.“

O pandemii koronaviru rozmlouvá Jiří Peňás s lékařem Martinem Bojarem, někdejším ministrem zdravotnictví. Profesor Bojar mimo jiné říká: „Ta nemoc je ageistická, což je velmi znepokojivé: osmdesáti až pětaosmdesáti procentům to nic neudělá, ale může to odnést babička s dědečkem. To beze všech pochyb. Ale tak to s influenzou bývá. Chřipkové epidemie se braly jako velká voda. Když máte jednou za čas velkou vodu, tak si to lidé pamatují dvacet let, pak na to zapomenou a zase začnou stavět v záplavové zóně. Když přijde jednou za deset let chřipková epidemie, tak se Češi nechají ve větší míře očkovat proti chřipce a zase na to zapomenou. Teď přišlo něco, co si osobně nedovedu moc dobře vysvětlit.“

Týdeník Echo najdete už nyní na EchoPrime nebo zítra na prodejních stáncích. Týdeník Echo si můžete objednat ZDE.