1 KOMENTÁŘ

V Hamburku byl ve středu znásilněn Michel Houellebecq

Témata:

Na dnešním Západě se už často nepoštěstí, aby nějaká literární novinka měla široký ohlas, dokonce ve více zemích najednou. Po dlouhé době a zatím naposledy se to stalo u Podvolení Michela Houellebecqa, což je román odehrávající se ve Francii roku 2022, která se raději dobrovolně islamizuje, než by nechala ve volbách vyhrát Le Penovou. 

Filmovými právy na román už disponuje Oliver Stone. Netflix si koupil právo natočit seriál. Zůstávala ještě možnost zmocnit se předlohy televizní inscenací, tuto mezeru vyplnila německá veřejnoprávní televize ARD. Ve středu 6. června mohli diváci spatřit výsledek, který je jedním slovem neuvěřitelný.

Přesněji řečeno neuvěřitelné jsou na hodinu a půl trvajícím filmu první tři a poslední dvě minuty. Osmdesát minut mezi německým prologem a epilogem vyplňuje dramatizace knihy, většinou jde o záznam divadelní inscenace Podvolení v Hamburku, kde známý herec Edgar Selge představuje hlavního hrdinu. 

Francois je vyhaslý literární vědec na Sorbonně, který nejprve užasle sleduje své kolegy, jak se poddávají islámu, aby se nakonec muslimem stal i on. Za konverzi je náležitě odměněn, z prekérního místečka na univerzitě se stává definitiva a Francois dostává výrazně lepší plat. Rektor mu zařídí domácnost s několika velmi mladými manželkami. 

Někteří kritici vytýkají už samotné divadelní inscenaci, že Houellebecqa cenzurovala. Podvolení je o nástupu islámu v dekadentní západní společnosti, přesto jediný náboženský symbol, který diváci v německém filmu spatří, kupodivu není půlměsíc, ale velký kříž na stěně vztyčené uprostřed pódia. Upřímně řečeno se divadelní inscenace ani filmové dotáčky nasnímané v Paříži od původního Houellebecqa významně neodchylují. 

Neuvěřitelných je těch pár minut úvodu a doslovu, který si Němci k francouzskému románu dopsali sami.

Na začátku filmu herec Selge vystupuje z vlaku, cestou do divadla ho potká neevropsky a neněmecky vyhlížející bezprostřední trojice. Dva Arabové a jeden černoch obestoupí našeho herce na chodníku, chtějí po něm cigarety. Když se Selge prodere z obklíčení, nemůže v tašce nahmatat peněženku. Volá policii, trojice prchá. Jenže po představení v šatně, to už jsme na konci filmu, Selge ještě jednou zašmátrá v tašce – a netknutou peněženku najde. Takže ty kluky obviňoval nespravedlivě. I on podlehl předsudkům.

Vychází z divadla od svého předsudku zřejmě osvobozen, s úsměvem na tváři. Nakonec ještě spatří ty tři kluky, na které volal policii, jak u vchodu do metra připalují cigaretu staršímu muži. Starší muž se podobá Houellebecqovi a děkuje jim francouzsky. 

Kdo by chtěl namítnout, že Podvolení je napsané nejednoznačně, a tedy otevřené k různým interpretacím a že ho třeba velký herec společně s režisérem filmu (shodou okolností Selgeho synovcem) vystihli, pro toho tu tiskneme dvě citace z interview, které se Selgem vedl Frankfurter Allgemeine Zeitung

Proč muselo být divadelní představení pro televizi takto zarámováno? „Protože v televizi člověk musí jasně ukázat, jaký postoj sám k románu zaujímá. (...) I u filmu si musíte dát pozor, aby nesklízel potlesk ze špatné strany.“

A kdo je pro Selgeho ta špatná strana? „Jsme vyhecováni populistickými ostrými hochy a máme sklon vidět v každém migrantovi hned potenciálního kriminálníka. I Francois si musí připustit tento reflex, když nakonec zahanben najde peněženku na dně vlastního ruksaku. Tímto malým zarámováním dává náš film jednoznačně najevo své politické zaměření.“ 

Houellebecqa musíme tedy ve veřejnoprávní televizi trochu přesměrovat, protože želbohu i on podlehl paranoii, kterých je naše doba bohužel plná. 

O vyšinutosti dnešního Německa pak svědčí to, že obhájci umělecké svobody místo aby byli rozčíleni, jak byl Houellebecq obklíčen ideově správnou předmluvou a doslovem, ještě musejí celý film i s tou svěrací kazajkou hájit proti výtkám z islamofobie a xenofobie.


/
komentátor

Vystudoval Pedagogickou fakultu UJEP v Ústí nad Labem a posléze německá a rakouská studia na Fakultě sociálních věd UK. Ještě během studií pracoval v zahraničněpolitickém odboru prezidentské kanceláře. Od roku 1998 působil v Lidových novinách, v české redakci BBC a opět v LN. Několik let prožil v Německu a Británii. Je autorem politického životopisu Václava Havla do roku 1989 „Disident“ (Paseka). Druhý díl, který obsáhl Havlovo prezidentství, vyšel v roce 2014.

Názory Více

Online zprávy Více

Vážení diskutující,
Echo24.cz chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky urážlivé, vulgární, xenofobní, odkazy na jiné internetové stránky či takové příspěvky, které odporují obecné lidské slušnosti. Před vložením vašeho příspěvku prosím zkontrolujte, zda jste opravdu přihlášeni. V opačném případě se váš příspěvek ukáže jen na vašem monitoru, ale do diskuze se nezanese.