KOMENTÁŘ
2
NOVÁ TRUMPOVA ADMINISTRATIVA
Dosavadní republikánský kongresman Matt Gaetz oznámil, že již nebude usilovat o funkci ministra spravedlnosti, kterou mu nabídl zvolený americký prezident ...
19:19
18:41
18:03
17:29
17:24
17:10
16:34
16:18
15:34
14:59
Na ekonomiku přišlo něco jako osudová rána, proti níž se není možné bránit. Ať chceme, nebo nechceme, prožíváme volný pád – a může za to jedině koronavirus. Rozhodně není viníkem vláda, která ekonomiku vypnula, protože jenom chtěla chránit naše životy. Takovou úvahu šíří fatalisté nejen v Česku, ovšem první přesnější data o ekonomických dopadech koronaviru ukazují něco jiného. Záleží na tom, jak se vláda dané země k nákaze postaví.
Hned při vypuknutí první paniky z příchodu nemoci covid-19 bylo jasné, že značná část evropské populace staví záchranu života nad ekonomiku. Vlády se podle toho zařídily a dodnes si nechtějí připustit, že to v mnoha případech přehnaly.
O to víc se provládní média celé Evropy snaží dokázat, že ti, kdo panice nepodlehli, udělali chybu. Takové země měly pravděpodobně víc obětí na životech a ekonomicky se jim to stejně nevyplatilo. „Během koronavirové krize byla pozorně sledována strategie Švédska. Obchody, kavárny, restaurace zůstaly normálně otevřeny. Je však jisté, že švédské hospodářství bude opravdu méně trpět?“ ptal se včera Süddeutsche Zeitung – a takový článek není výjimkou, protože Švédsko, které proti koronaviru použilo nejméně přísná opatření, se má stát odstrašujícím příkladem, že méně striktní reakce stejně nikomu hospodářsky nepomohla a jenom stála lidské životy. Ve většině případů docházejí novináři i ekonomové k závěru, že se to Švédům opravdu nevyplatilo.
Autoři takových úvah to budou mít těžší po zveřejnění prvních údajů o pádu ekonomiky na počátku roku. Eurostat zatím publikoval data za první čtvrtletí, a nabídl tím poměrně přesný obrázek, jaký vliv mají opatření proti koronaviru na ekonomický výkon. Ukazuje se, že největší propad HDP o 3,5–5,5 procenta proti poslednímu čtvrtletí roku 2019 zaznamenaly středomořské ekonomiky, kde epidemie udeřila tvrdě už v březnu a kde byly vyhlášeny ty nejpřísnější zákazy vycházení, cestování i všech ekonomických aktivit. K Francii, Španělsku, Itálii a Portugalsku se přidala Belgie, která zažila stejný scénář, a překvapivě ještě Slovensko a také Česko s poklesem o 3,6 procenta, tedy sedmým nejhlubším v Evropě.
Na otázku, proč se právě ekonomiky obou zemí bývalé federace ke konci března počítaly k nejpostiženějším, se najdou dvě odpovědi. Obě jsou protagonisty výroby automobilů, a patří tedy k nejvíc závislým na mezinárodních výrobních řetězcích, které pandemie zasáhla hned na svém začátku. Zároveň Češi i Slováci nařídili stejně nekompromisní útlum ekonomiky jako jihoevropské státy, ani nečekaly, až si koronavirus začne vybírat daň na životech. Důsledkem bylo, že se stejně jako v jižní Evropě propadly dva klíčové parametry hospodářského výkonu, vedle průmyslu také maloobchod.
Značně rozdílnou bilanci nabízí „nezodpovědné“ Švédsko s dalšími zeměmi, které to se zavíráním lidí v jejich bytech i celé ekonomiky nepřeháněly. Spíše než pokles zažili stagnaci vedle Švédů ještě Finové, zpomalení v Dánsku a Nizozemsku nedosáhlo ani dvou procent. Nepřekvapí, že ještě podle dubnového průzkumu prokázali spotřebitelé ze Skandinávie největší ochotu utrácet. Relativně slušně dopadlo průmyslové Německo s mezičtvrtletním hospodářským poklesem o 2,2 procenta, ale i to mohlo být tím, že tamní vláda zavedla přísnější krizová opatření až 14 dnů po Češích. Ze stejných důvodů se nad vodou ještě v březnu drželi Maďaři a Poláci, kteří se svou rovněž striktní obranou proti koronaviru otáleli.
Spor o „švédskou“ strategii pochopitelně s čísly za březen a za první čtvrtletí neskončil. Dnes málokdo pochybuje, že nevídaná hospodářská krize zasáhne plošně celou Evropu. Švédové i jiní seveřané si s ní proto jistě užijí stejně jako ostatní Evropané. Jestli se zachovají rozdíly z počátku krize, ukážou až data z dalších měsíců. Ovšem výnos z uměřené obrany proti koronaviru nakonec není třeba hledat jen v hospodářské, ale také na společenské rovině. Člověk si mnohem spíš zachová sebeúctu, pokud mu vláda nezakáže na víc než dva měsíce vycházet z bytu bez roušky.
