Na obranu Rogera Scrutona před novinářskou žumpou

Pokud by měli propagandisté v britských levicových médiích prosadit svou, byl by filozof Roger Scruton osobou nepřijatelnou v britském veřejném životě. To by se muselo dotknout i nás.

Kulturní války, jak se dnes praktikují na sociálních sítích, jsou zvláštní podívanou bez rozměru. Někdo řekl něco pobuřujícího o ženách nebo homosexuálech, někde se roztahují imigranti, někde státní moc uctila nacistu, někde je to úplně jak za bolševika.

Každý z těch případů kdekdo přijímá podle svého gusta jako další potvrzení svého názoru, že takhle je to všude. Když bude chtít, najde si další a další příklady dávající mu za pravdu. Anebo ji naopak snadno vyvrátí. Každá ta událost je právě tak velká nebo malá, jak chceme. Když neznáme kontext, bez osobní zkušenosti je to medializovaná realita à la carte.

A pak se vám dostane do ruky zpráva, kde máte pevný bod osobní zkušenosti nebo přímých informací. A je to otřesný zážitek.

Co byste si třeba mysleli o tom, že britská vláda jmenovala do jakési vládní komise člověka, který tvrdil, že „islamofobie a homofobie jsou ,vymyšlené‘ a homosexualita ,není normální‘. Byl také kritizován za své kontakty na maďarského pravicového premiéra Viktora Orbána a výroky o miliardářovi Georgi Sorosovi… Jednou řekl před maďarským publikem: ,Mnoho příslušníků budapešťské inteligence jsou Židé a tvoří součást rozsáhlých sítí kolem Sorosova impéria.‘“

Možná by to byl pro vás důkaz reakcionářské choroby šířící se postbrexitovou Británií. Možná byste si řekli, zaplaťpámbu, že tam konečně někdo říká věci natvrdo, bez politické korektnosti! Anebo jsou to všechno fake news?

Skutečnost je taková, že osobností, o niž jde, je Roger Scruton. Citovaný článek z webu Buzzfeed je ukázkou metod dnešní pokleslé novinařiny, nicméně je podobný jako články v několika jiných zdrojích, z nichž čerpají svou orientaci česká veřejnoprávní média, jako třeba v Guardianu. A má výsledky. Přinejmenším v tom smyslu, že vznikla kampaň, v níž se jiné weby snaží přinést vlastní „odhalení“, a že Buzzfeed přinejmenším dokázal najít nějaké činitele labouristů a liberálních demokratů, kteří činí zadost tvrzení z titulku, že „Theresa Mayová čelí výzvám k odvolání“ nového vládního poradce. Vláda zatím Scrutona z funkce předsedy vládního výboru pro budování „krásných“ staveb ani neodvolala, ani se ke kampani nijak nevyjádřila. Vyčkává.

Roger Scruton je britský konzervativní filozof. Jeden z myslitelů nesmírně originálních, ale přitom tak nezpochybnitelně erudovaných, že učil na několika respektovaných univerzitách a jeho knihy vydala renomovaná nakladatelství. Je to myslitel ojedinělý, ale přitom v žádném případě ne marginální. Nikdy nebyl z těch, kdo by se chtěli stavět na kulturní barikády a budovat za tím účelem redukující ideologická vypravování. Ani v posledních letech se v tom nezměnil, spíš naopak – čím dál tím víc se na úkor intelektuálního provozu věnuje hospodaření na své venkovské usedlosti.

Roger Scruton je taky jedním ze západních intelektuálů, kteří o naší zemi nejvíce vědí a zapsali se do jejích dějin. Ta vznosná slova jsou namístě. Byl zakladatelem Vzdělávací nadace Jana Husa a hlavním organizátorem návštěv západních filozofů, kteří počínaje rokem 1979 přijížděli přednášet na bytové semináře pražských a brněnských disidentů. Na oplátku jeho Slovník politického myšlení přeložil již za socialismu Petr Pithart, takže mohl hned v roce 1990 vyjít knižně a zaplnit poptávku po poznání. Scruton se sem vracel a vrací, mimo jiné měla v Česku premiéru jeho opera. Intimitu jeho vazeb ukazuje jeho román Zápisky z podzemí, odehrávající se v Česku osmdesátých let. O tom, jak dobře Česku rozumí, svědčí třeba tento text –proslov při přijetí čestného doktorátu Masarykovy univerzity v Brně v roce 1998.

V neposlední řade je Roger Scruton nositelem medaile Za zásluhy I. stupně, kterou mu v roce 1998 udělil prezident Havel.

Že by byl veden záští proti nějaké skupině obyvatel, to je prostě nesmysl. Uvěřit tomu by pro Čecha znamenalo popřít sebe sama. Pokud by měl být Scruton v Británii osobou vykázanou z veřejného prostoru a nehodnou veřejné funkce, pak jsme skutečně my a Británie někde jinde a Británie není na dobrém místě.

Článek Buzzfeedu je dílem ukázkou ignorantství, dílem podlosti hodné komunistických propagandistů.

Článek cituje některé pasáže, o nichž si myslí, že budou pro jeho čtenáře pobuřující. Toto k „homofobii“:

„Čas od času si uvědomíme, že homosexualita sice byla normalizována, ale není normální. Naše akceptace homosexuálního životního stylu, párů stejného pohlaví a gay scény neodstranila náš pocit, že jsou to alternativy něčeho – a to něco je normální.“ Takovéto deskriptivní konstatování má zřejmě dnes být v Británii nepřijatelné.

Jinde se autoři musí uchýlit k propagandistické manipulaci, jež využívá nevzdělanosti a zblblosti jejich čtenářů. Příklad první: v titulku jednoho z článků, kterými se ostatní média snaží Buzzfeed dohonit, máme být vyděšeni tím, že Scruton označil Národní frontu, neofašistickou stranu z 80. let, za „rovnostářské“ hnutí. Citát z článku z roku 1983 přitom zní: Národní fronta je „rovnostářské a populistické hnutí, nepřátelské vůči ústavní vládě a tradiční autoritě poháněné ideologií a pochybným hledáním společného cíle.“

„Rovnostářský“ zde je kladeno souřadně s „populistický“. Není to chvála neofašistické strany, je to charakteristika jejího populismu a odporu vůči tradičně konstruovaným zákonným omezením a společenské hierarchii s elitami nahoře. Jsou redaktoři tak blbí, anebo doufají, že jejich čtenáři jsou tak blbí, že to nepochopí?

Příklad druhý, z Buzzfeedu s Maďarskem: Scruton skutečně znal Orbána léta – podobně jako české disidenty, protože Orbán byl na konci osmdesátých let antikomunistický aktivista. Orbánův přerod z liberála v národního konzervativce je zajímavou a klíčovou story dnešní doby a novinář píšící o Evropě a populismu o tom má vědět. Skandalizovaný citát o Maďarsku, Židech a Sorosovi je vytržen z této přednášky z roku 2016:

„Území, které Maďaři dosud obývají, sdílejí s nezanedbatelnou menšinou Romů, jejichž neusedlý způsob života je často předmětem nevole sousedů, ale jejichž kauza nevyhnutelně přitahuje podporu širšího světa. Ta židovská menšina, jež přežila nacistickou okupaci, trpěla další perzekuci za komunistů, ale nicméně o sobě dává aktivně vědět. Mnoho příslušníků budapešťské inteligence jsou Židé a tvoří součást rozsáhlých sítí kolem Sorosova impéria. Mezi lidmi v těchto sítích je mnoho těch, kteří jsou oprávněně podezíraví vůči nacionalismu, považují nacionalismus za hlavní příčinu tragédie střední Evropy 20. století a nerozlišují mezi nacionalismem a tím druhem národní loajality, který jsem obhajoval v této přednášce. Navíc, jak svět ví, domorodý antisemitismus stále hraje roli v maďarské politice a společnosti a představuje překážku pro to, aby se vytvořila sdílená národní loajalita etnických Maďarů a Židů.“

Scruton tedy říká víceméně pravý opak toho, co se redakce snaží sugerovat. A mimochodem, jak uvádí v Daily Telegraphu, se osobně s Orbánem sešel a snažil se ho přesvědčit, že Středoevropská univerzita je pro Maďarsko přínosem, a pronesl na ní i sérii přednášek.

Neméně než všechny tyto propagandistické manipulace zaujme člověka pohybujícího se ve světě médií jeden detail ve volbě slova: Scruton se prý ocitl pod tlakem poté, co jeho závadové výroky Buzzfeed „odhalil“ (uncovered). Odhalil? Všechno to jsou výroky pocházející z veřejných zdrojů – z knih nebo z internetu, dostupné každému. Buzzfeed nic neodhalil. Buzzfeed dal dohromady „složku“, jak by řekl jeden vlivný český estébák. Rozhodl se někoho sejmout. Při představě, že tato ideologická úderka sama sebe považuje či je někým považována za nezávislé médium, jež je třeba chránit a podporovat ve jménu boje před populismem a fake news, je člověku nanic. Je to mediální ekvivalent slov Pravda a láska nechť jdou do piči.

Nelze si nevzpomenout na nedávný článek Anne Applebaumové, v němž popsala ze své perspektivy rozkol v kdysi spřátelených řadách demokratických politiků a inteligence v Polsku a v Maďarsku. Tento pokus o likvidaci Rogera Scrutona je zážitkem, který jejímu pohledu dodává chybějící perspektivu druhé strany. Ti někdejší přátelé, s nimiž si už Applebaumová nerozumí, se ocitli na opačné straně kvůli sérii podobných zážitků. Zpráv, které kolem sebe necháváte plynout, dokud vás nějaká z nich neosloví takto osobně. Na ty ostatní zapomenete, protože si chcete udržovat představu Západu, s níž jste vyrůstali – samozřejmě včetně všech osobních vazeb a společenských i třeba materiálních výhod, jež nechcete ztratit. Ale když je toho víc, začne se to sčítat a přijde moment, kdy si musíte říct, že modla liberálního Západu padla, že s tím už nechcete mít nic společného. Pokud by britská vláda kapitulovala před smečkou twitterových válečníků za sociální spravedlnost a Scrutonovo jmenování zrušila, byl by to jeden z takových momentů.