Havlová dostala 18 tisíc tuzexových bonů, říkal Jakeš Gorbačovovi

UNIKÁTNÍ PROTOKOLY

Havlová dostala 18 tisíc tuzexových bonů, říkal Jakeš Gorbačovovi
Milouš Jakeš a Michail Gorbačov na jednání v Moskvě 18. dubna 1989. Foto: ČTK
1
Domov

Daniel Kaiser

V dubnu 1989 přijíždí do Moskvy první muž československých komunistů, generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš. S Michailem Gorbačovem, vůdcem Sovětského svazu, se poměrně dobře zná. Echo zveřejnilo větší část sovětského protokolu poslední Jakešovy návštěvy u Gorbačova. Dokumenty získal laskavostí sovětského disidenta Vladimíra Bukovského z jeho archivu. Pro speciál Týdeníku Echo text přeložil Libor Dvořák.

Miloš Jakeš po návratu z Moskvy informoval vedení KSČ, že sovětský vůdce ho podpořil v záměru nepřehodnocovat rok 1968. Jak je vidět, nevymýšlel si. Jenže za čtyři měsíce mělo přijít definitivní zesměšnění doma. Mluvčí Charty 77 Alexandr Vondra tajným kanálem na Svobodnou Evropu poslal uniknuvší nahrávku Jakešova vystoupení na stranickém aktivu na Červeném Hrádku 17. července. Z proslovu generálního tajemníka ÚV KSČ se stal celonárodní hit, lidé si jej ze západních rádií nahrávali na kazety, ty se šířily po celé zemi.

Pozoruhodné je, že nejproslulejší argumenty přednášené na Červeném Hrádku, včetně toho o mlčící většině, která komunistické vedení nesmí nechat stát jako kůl v plotě, v jakési rané modifikaci Miloš Jakeš uplatnil už v Moskvě o čtvrt roku dřív. Přináším ukázku, co v rozhovoru mj. zaznělo:

Jakeš: Někteří lidé si perestrojku pletou s anarchií, přesně jako to bylo v osmašedesátém. My tenhle proces bereme jako posílení socialismu, kdežto je zajímá jenom demokracie, a to v masarykovském buržoazním pojetí. A musíme si přiznat, že právě k tomu by se hodně našich občanů chtělo vrátit.

Gorbačov: Jenže buržoazní demokracie je myslitelná jedině na základě soukromého vlastnictví, a já bych řekl, že na to dělnická třída nepůjde.

Jakeš: Také jsme si tím jisti. V zásadě jsme schopni souhlasit s myšlenkami evropské levice, ale rozhodně nejsme ochotni přistoupit na požadavek Italů, aby byl rehabilitován Dubček. Stejně tak nemůžeme jen negativně vnímat to, co se odehrálo před rokem 1968. A o období po tomto roce taky nemůžeme mluvit výhradně jako o stagnačním. Skutečnou stagnaci pozorujeme až v posledních sedmi letech, což souvisí s obecně špatným stavem světové ekonomiky. (…) Často se ale ozývají spekulace, jestli má dnešní vedení země právo dál setrvat u moci.

Gorbačov: My se tu o sobě taky dočítáme hodně nepříjemného, ale už jsme si zvykli nevšímat si toho a soustředit se na práci. Pokud nám něco opravdu hrozí, tak je to liknavost. Takový Brežněv přece do roku ’75 taky něco dělal, jenže pak přišlo těch už zmiňovaných sedm let, a my neměli žádné mechanismy, s jejichž pomocí bychom nazrálé problémy vyřešili. (…)

Jakeš: Ještě jednou se vrátím k roku 1968. Děti lidí vyškrtnutých ze strany, dnes už přirozeně samy v solidním věku, se dožadují rehabilitace rodičů. Jenže v Československu přece všechno proběhlo v klidu a míru, ne jako v Maďarsku. Tam Nagye rovnou popravili, kdežto náš Dubček si žije v poklidu, notabene s doktorátem Boloňské univerzity.

Boj s disidenty se komplikuje tím, že dvacet opozičních skupin dnes a denně sepisuje pořád nové rezoluce a posílá je na Západ. A odtud už nepřátelské, hlavně rozhlasové stanice obyvatelstvu oznamují, kde se koná jaký mítink. Tihle lidé dostávají i peníze. Například Havlova manželka obdržela 18 tisíc tuzexových korun. Přitom oni se tím, že žijí na účet Západu, ani netají. Za to je netrestáme, ale pokud budou narušovat veřejný pořádek, tak je poženeme k odpovědnosti. Když jsou davová srocení na Václavském náměstí zakázána, tak to, pokud k nim dojde, pak nemůžeme nechat bez následků. Zákon platí pro Havla stejně jako pro Jakeše.

V poslední době je proti nám vedena intenzivní kampaň: vlády, různé organizace a jednotlivé skupiny žádají předčasné propuštění či milost pro Havla. Na druhé straně je tu silný tlak strany i většiny obyvatel země, abychom se tomuto tlaku nepoddávali. Toho chceme využít a říct lidem: Ale vy sami tomu nevzdorujete a čekáte, až to za vás udělá ÚV a vláda. Takhle by to nešlo. Vy sami jste přece základní silou společnosti, a tak musíte sami odvážně, aktivně jednat. My se vůbec domníváme, že takovéto problémy není dobré řešit za pomoci Veřejné bezpečnosti, ale politickými metodami. Strana se musí vydat mezi lidi a přesvědčit je o nezbytnosti boje proti chartistům. Havla pod nátlakem z vězení nepustíme, i když se za něj bere i část kulturní fronty. Zajímavé je, z jak bohaté pochází rodiny. Jeho otec vlastnil filmové ateliéry Barrandov a pražský palác Lucerna.

Gorbačov: Otec našeho Solženicyna byl taky boháč – velkochovatel dobytka.

Jakeš: Havla teď cpou mezi laureáty Nobelovy ceny míru. A tlačí na nás, abychom přiznali chyby v osmašedesátém. Kdybychom na něco takového přistoupili, dosáhneme leda tak rozkolu ve straně. Takže na něco takového nepřistoupíme.

Celý text protokolu si můžete přečíst ve speciálu Týdeníku Echo, který vznikl k 30. výročí 17. listopadu 1989. Zvláštní vydání o 136 stranách nazvané Příběh svobody obsahuje mimo jiné unikátní, dosud nepublikované protokoly z jednání Gorbačov–Havel (únor 1990) a odkrývá pozadí 17. listopadu.

Speciál si můžete nyní za 69 korun objednat zde.