3 Úhel pohledu

Pořád se ještě nebojíme o demokracii

Témata:

Po mohutných jarních demonstracích zavládla prázdninová siesta. A pak jakoby mávnutím čarovného proutku, aspoň soudě podle různých průzkumů veřejného mínění, došlo k prudké explozi spokojenosti. Ústavní instituce počínaje prezidentem a konče oběma komorami parlamentu (které na tom v minulosti nebývaly zvlášť dobře) se těší mimořádně vysoké důvěře veřejnosti. Agentura CVVM, která průzkum pořídila, si to vysvětluje jednak tím, že zastavení trestního stíhání A. Babiše a dalších ve věci Čapí hnízdo lid uklidnilo, kdežto úmrtí národního idolu Karla Gotta jej naopak sjednotilo. Agentura vždy vynikala tím, že dokázala citlivě souznít s duchem doby. Je však těžké předpokládat, že by výsledky jejího průzkumu vůbec neodrážely náladu ve společnosti.

A průzkum agentury You Gov pro nadaci Open Society Foundation mapuje zase pocity ohrožení demokracie ve středoevropských státech. Ve srovnání se Slovenskem (za ohroženou ji tam považuje 61% lidí), Rumunskem a Maďarskem (58%), a dokonce i SRN (52%) je u nás relativní pohoda. O demokracii se obává jen 47% populace.

Přitom není pravda, že by ve veřejnosti vládlo spontánní, vášnivé nadšení nad nynějším establishmentem. Je to spíš jakási líná spokojenost, která mi připomíná situaci bezprostředně po ruské invazi v srpnu 1968. V prvních dvou třech měsících se vlastně nic moc nedělo a všeobecnému rozpoložení dal tehdy pěkný výraz Jan Werich: jako bratrská pomoc to sice stojí za hovno, ale jako okupace to zatím ujde. Tenkrát ta spokojenost nevydržela moc dlouho.

Taky by se mohl znovu oživit pocit frustrace „zrazených elit“ z doby normalizace: líný, tučný lid se zříká ideálů za mísu čočovice. Taková ideologie je ovšem vždycky nespravedlivá a skandální. Na začátku stojí vždy selhání elit. Lid nemůže držet hodnoty v situaci, když je opustily a zradily jeho elity.

U nás dnes selhávají média – nemyslím snad babišovská, ta se chovají podle očekávání, ale tisk po této stránce nezávislý a veřejnoprávní média. Nečetné výjimky (Forum 24, Echo 24, pár dalších by se asi ještě našlo) jsou výjimkami potvrzujícími pravidlo. A selhává politická opozice (tím nemyslím potěmkinskou opozici typu KSČM, SPD a vlastně i Pirátů), totiž ta, co se hlásí k demokracii. Všeobecně tu vládne „nechumelismus“. Nic strašného se neděje, žádných větších změn a reforem netřeba. Soustřeďme se na pozitivní program, pod nímž se dost často rozumí veřejná soutěž o to, kdo namaže lidem víc medu kolem huby. Jen proboha žádný „antizeman“ a „antibabiš“!

Zatím se zdá, že v podobném duchu jsou naplánovány i nadcházející oslavy 17. listopadu. Heslem je zachovat důstojnost.

Náměstí jako politický orgán se zatím taky moc neosvědčilo. Nedokáže rychle a artikulovaně reagovat. Rozhodnutí pražského MSZ ve věci Čapí hnízdo (pravda, není to ještě úplně poslední slovo, bude-li ně jaké) nevzbudilo žádný rozruch. A tak se nakonec 17. listopadu sejdeme všichni pohromadě: Pravda a Láska, Milion chvilek, sociální demokraté, Piráti, okamurovci, komunisté, babišovci… A společně zapálíme svíčku za Jana Palacha a Karla Gotta.

Žijeme v jakémsi politickém vakuu: politická politika (ovšem kromě té babišovské, komunistické a okamurovské) selhala. Politika nepolitická (např. Milion chvilek) se taky moc neosvědčila. Nikomu se nechce říci: to, v co jsme doufali v roce 1989, je dnes v troskách. Vládnou nám Babiš, Zeman, Okamura a Filip. Maltu podává ČSSD, občas píchnou Piráti. Heslo zní: Dosud nám vládli politici, co nemakali a kradli. Teď přicházíme my, obyčejní lidé, abychom udělali pořádek. A o demokracii se už nebojíme: není už o co.

A nikdo jasně neřekne: Tak tohle jsme v roce 1989 nechtěli. A tentokrát to nezavinil – na rozdíl od minulosti – nikdo jiný, na koho bychom to mohli svést. Ani Němci, ani Rusové. Zavinili jsme si to sami. Společně se za to stydíme a společně bychom to chtěli napravit.

Jistě, „antibabišem“ a „antizemanem“ se náš program nemůže vyčerpat. Ale „antibabišem“ a „antizemanem“ musí v každém případě začít. Bez toho to nepůjde.

A měli bychom se konečně začít pořádně bát o demokracii.

Klub na obranu demokracie pořádá v pondělí 11. listopadu 2019 diskusní večer. Vzpomínáme jím třicáté výročí dne, kdy nezávislá skupina Demokratická iniciativa, v níž se řada z nás angažovala, požádala tehdy ještě komunistické ministerstvo vnitra ČSSR o registraci jako politická strana nezávislá na Národní frontě. Rádi bychom se zamysleli nad posledními třiceti lety: co jsme tehdy chtěli, kam se naše země dnes dostala a co dělat, aby se situace změnila k lepšímu.

Diskuse se koná od 18.00 v barokním refektáři Dominikánského kláštera sv. Jiljí, Jilská 234/5, Praha 1. Plný text pozvánky najdete zde

 

 


/
Politický komentátor

Absolvent FF UK, v 60. letech člen redakční rady časopisu Tvář, signatář Charty 77. V letech 1969 až 1989 pracoval v dělnických a technických profesích. Stál u zrodu Demokratické iniciativy. Po roce 1989 byl federálním poslancem a v letech 1992 - 93 šéfem poradců Václava Klause, s nímž se poté rozešel. V letech 1993-2002 přednášel české a maďarské politické myšlení na FSV UK. Od roku 2000 vydává internetový zápisník Události.

Názory Více

Online zprávy Více

Vážení diskutující,
Echo24.cz chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky urážlivé, vulgární, xenofobní, odkazy na jiné internetové stránky či takové příspěvky, které odporují obecné lidské slušnosti. Před vložením vašeho příspěvku prosím zkontrolujte, zda jste opravdu přihlášeni. V opačném případě se váš příspěvek ukáže jen na vašem monitoru, ale do diskuze se nezanese.