Komunisti to s odvodňováním polí a mokřin přehnali, i proto přišlo sucho
sucho
NOVÉ
1
Komunisté v dobách kolektivizace a masivního rozvoje zemědělství potřebovali dostat vodu z krajiny. Využívali k tomu „drenážní“ (nebo meliorační) systémy, tedy jakési skryté odvodňovací kanály či trubky. Dnes však voda v krajině naopak chybí a úprava těchto systémů se jeví jako jedna z nejúčinnějších opatření proti suchu. Problém je, že často neexistují ani žádné mapy, kde všude se meliorační systémy nacházejí. Tématem se zabývá především Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy (VÚMOP). „Řešme příčiny, nikoliv následky,“ upozorňuje ústav, kde se problematice meliorací věnuje oddělení Hydrologie a ochrany vod pod vedením Petra Fučíka.
Stavby zemědělského odvodnění patří v ČR k nejrozšířenějším hydromelioračním stavbám, odvodněno je přes 1,1 milionů hektarů, což je přibližně 25 % zemědělské půdy. Při zmírňování sucha v krajině nemůže být podle ústavu problematika hydromeliorací opomíjena. Vedle podpory závlah, které pro provoz vyžadují zdroj vody, jsou nutností i inovace odvodnění. „Řešme příčiny, nikoliv následky,“ píše ve svém materiálu Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy.
„Stavby zemědělského odvodnění byly v minulosti budovány za účelem podpory a rozvoje zemědělství. Jejich tradice v ČR sahají do konce 19. století, nejintenzivněji však byly realizovány v období let 1935-1940 a 1965-1990. Tyto aktivity měly v ČR za následek poměrně vysokou míru regulace drobných vodních toků a plošně významný rozsah staveb drenážního odvodnění, což obojí významně ovlivňuje odtokový proces v krajině,“ píše VÚMOP v metodologické příručce Operačního programu Životního prostředí, kterou má redakce Echo24 k dispozici.
Podle hydrologa Davida Pitharta se však odvodnilo více, než bylo pro zemědělství potřeba. „Tímto způsobem bylo zasíťováno velké procento zemědělské půdy, včetně luk a pastvin, a to i tam, kde to nebylo zamokřené, ale plnil se plán atd. Někdy mapy existují, jindy ne,“ řekl pro Echo24.
Systém však hraje svojí roli v současném problému sucha. „Odvodnění prohlubuje dopady výskytu období sucha (všech jeho forem), neboť stávající řešení není zpravidla vybaveno mechanismy k regulaci odtoku a k retenci drenážních vod,“ píše se v materiálu, který vznikl již v roce 2013.
Hydrologové, zatím zejména v zahraničí, se dnes snaží odvodňovací systémy přetvořit tak, aby naopak vodu v sušších obdobích zadržovaly. „Úpravy ve smyslu zadržování vody spočívají například v zaslepení páteřních kanálů a výstavbě kaskády tůní a mokřadů v jejich původní linii, jednotlivé meliorační větve už pak nemají kam odtékat. Také se zvažuje regulace odtoku, t.j. přidání uzávěrů (klapek) , které by bránily odtoku v době sucha, ale umožnili ho v době přívalů a mokra. V žádném případě se trubky nevyndavají, to je zbytečné a příliš nákladné,“ uvedl Pithart pro Echo24.
Přesto je podle Fučíka v ČR tento způsob boje proti suchu zatím ne moc využívaný. Podle Pitharta za to může často přístup zemědělců, kteří mají strach, aby nedošlo k opětovnému zamokření. „Z hlediska zemědělce je třeba pečlivě zvážit, aby nedošlo k takovému opětovnému zamokření, které by komplikovalo hospodaření. Vzhledem k tomu, že traktory jsou stále větší a těžší, tak se do toho asi moc zemědělců nehrne,“ uvedl pro Echo24.
