Renault Megane po faceliftu si na nic nehraje. A nabízí spoustu místa

Renault Megane patří mezi stálice našeho automobilového trhu. Aktuálně je nabízen ve čtvrté generaci, která nedávno prošla drobným faceliftem. Výsledek? Silné stránky zůstaly, přibyly i nové verze.

V současné době už je celkem běžné, že ve flotile nabízených verzí kromě benzinových a naftových najdeme i hybridní. Nabízí ji už i Renault pro model Megane. Pod názvem E-TECH Plug-in 160 se skrývá benzinový čtyřválec spojený s elektromotorem, který dosahuje celkového výkonu 160 koní. Při pohledu do ceníku je ovšem zřejmé, že běžný zákazník Renaultu sáhne spíš po některém z normálních modelů.

Udělali jsme to také a faceliftovaný vůz vyzkoušeli ve verzi Grandtour (tedy kombi) se silným benzinovým motorem, jehož výkon je shodný s hybridem, tedy 160 koní. Jde o čtyřválec o objemu 1,3 litru, samozřejmě přeplňovaný turbodmychadlem. Točivý moment 270 Nm je posílán na přední kola výhradně za pomoci sedmistupňové dvouspojkové převodovky. Při průměrné hmotnosti kolem 1,5 tuny to znamená schopnost pokořit stovku za 9,3 s a maximální rychlost 205 km/h. Pro rodinné kombi jsou to docela důstojné hodnoty.

Zvenku je facelift rozeznatelný jen při bližším průzkumu, zato v interiéru padne oko na nový displej infotainmentu s úhlopříčkou o velikosti 9,3 palce. Ten funguje příjemně a je i dost rychlý, vadí na něm snad jen fakt, že se brzy hodně upatlá dotyky prstů, ale to je koneckonců zlo všech displejů. Každopádně ovládání je vyřešeno dobře, protože na důležité funkce zůstala tlačítka.

Značka Renault nabízí Megane ve třech výbavách (platí i pro plug-in hybrid), přičemž testovaná R. S. Line připomíná nejostřejší verze. I proto má například efektní sedmnáctky kola, která jsou pro vůz akorát – testovaný kousek byl vybaven příplatkovými osmnáctkami, ty už lehce snižovaly komfort jízdy. Je třeba uznat, že Megane byl i přesto dostatečně pohodlný a měl velmi příjemně a citlivě naladěný podvozek. Při ostřejším zacházení dokázal být dokonce i čitelně přetáčivý, v normálních režimech pak stabilní a jízdně sebejistý, s neutrálním pocitem z řízení.

Uvnitř se verze R. S. Line prezentuje hlavně sportovními sedadly s integrovanou opěrkou hlavy. Upřímně říkáme, že jiná ani nechceme. Hezky drží tělo, mají dostatečnou oporu a přitom jsou pohodlná. Měly by je mít všechny verze! Volant příjemně padne do ruky, ale pozice za volantem by si (zejména u vyšších postav) zasloužila vyšší míru nastavení. Stávalo se také, že přes A-sloupek byl občas horší výhled do zatáček.

Když se rozhlédneme po vnitřním prostoru, všimneme si slušných materiálů, ladných tvarů a digitálního přístrojového štítu, občas, pravda, trochu přesyceného informacemi (podobně, jako je tomu u toho středového). Jinak má interiér průměrná odkládací místa, ale nabízí nadprůměrný prostor – a to jak na zadních sedadlech, tak za nimi. Připomínáme, že zavazadlový prostor nabízí objem 512 až 1504 litrů (metoda VDA), takže pod designovými křivkami se skrývá skutečný stěhovák své třídy.

Motor si v tomto případě velmi dobře rozumí s převodovkou a potěší rychlou odezvou a chutí. O převodovce platí, že je krásně naladěná, ani v ostřejším režimu vůbec neruší a řadí opravdu sametově. I když s tímto motorem nelze mít manuál (se slabšími ano), tak představuje dobrou volbu. Celková spotřeba v tomto zimním období činila příjemných 7,2 litru benzinu na 100 kilometrů.

Megane má sice možnosti příplatků, ale i dobře určené výbavy. R. S. Line je vrcholnou, sportovněji střiženou variantou a taktéž jedinou, u níž lze objednat testovanou motorizaci. Akční cena činí slušných 650 000 Kč, ovšem dobře vybavený model Megane s fajn motorem lze koupit i pod 600 000 Kč.

Renault Megane se vlastně stále drží stejného receptu, což je moc dobře. Nehraje si na nic, co není, ale postupně se vyvíjí a zlepšuje. Aktuální generace vypadá k světu, je za dobré peníze a nabízí různé možnosti pohonů. Je to nenáročné fajn auto.

Plusy:

Motor a převodovka, prostornost, komfort, cena.

Minusy:

Viditelnost přes A-sloupek, divná pozice za volantem.