Ze života osamělých mstitelek. Je to obraz americké reality?

ECHOPRIME

Ze života osamělých mstitelek. Je to obraz americké reality?
Film režisérky Emerald Fennellové v obraze ironicky akcentuje líbezné barvičky (na snímku Carey Mulliganová a Bo Burnham). Foto: Focus Features
2
Týdeník
Ondřej Štindl
Sdílet:

Svět hraného filmu a televize má oproti skutečným událostem fázové zpoždění, nějakou dobu trvá, než proměněnou realitu zpracuje. Platí to i pro současné aktivistické vzepětí v západním světě, k němuž se většina Hollywoodu a většina jeho institucí hlásí. Na plátnech (jsou-li kde otevřená nějaká kina) se naplno rozjela kampaň MeToo, zatímco v ulicích a pokrokových médiích už v nějaké míře vyklidila pole prosazování soudobého pojetí antirasismu. K tomu „revolučnímu kvasu“ patří nejenom nová témata, ale i deklarovaná vůle po institucionální změně – novým normám chování, novému personálnímu složení institucí, firem a taky štábů.

A objevují se rovněž erbovní díla toho proměněného světa filmu, jimiž má význam se zabývat i jako předzvěstí podoby přicházejícího, etablujícího se mainstreamu. Rozhodně k nim patří i ceněný snímek Nadějná mladá žena, dílo herečky a režisérky Emerald Fennellové (např. představitelky Camilly Parker-Bowlesové v populárním seriálu Koruna). Je to hyperbolické, lehce komediální „MeToo drama“, setkalo se s kritickým uznáním, mluví se i o oscarových šancích.

V kinech se film ze známých důvodů neobjevil, jeho zhlédnutí je možné zaplatit si na některých streamovacích službách. Snímek je poněkud přeceněný, rozhodně ale ne nějak hrozný, dobře se na něm ilustruje obecnější problém zapáleně angažované kinematografie. Jednoznačné poselství si vynucuje jednoznačnost díla i v jiných ohledech – třeba charakterizaci postav. A pokud by snad autor či autorka chtěli svého hrdinu ukázat ambivalentněji, plastičtěji, tak jim to zamýšlené vyznění nakonec stejně nemusí dovolit.

Film Nadějná mladá žena je příběh pomsty (v textu bude několik spoilerů), je možné v něm vidět „vzdáleného příbuzného“ známého dramatu Přání smrti (1974). Má s tím filmem cosi společného, jakkoli v jiných ohledech se výrazně liší, je jeho „feminizovanou“ variantou – nejenom kvůli pohlaví hlavní hrdinky, ale také příběhem a stylem jeho vyprávění. Pro oba ty filmy je centrální sexuální zločin, který hlavní postavu přivede na dráhu mstitele, oba vyprávějí o pomstě nějakým způsobem extrémní, oba se také pokoušejí nějak zachytit ducha doby. Přání smrti reaguje na otřes, jímž americká společnost prošla kvůli skutečně dramatickému vzrůstu násilné kriminality; mezi roky 1960 a 1970 stoupl počet násilných zločinů v USA o 126 procent a do roku 1980 o dalších 64 procent.

Celý text si můžete přečíst na EchoPrime. Nebo v tištěném vydání Týdeníku Echo. Předplatit si jej můžete zde.

Foto: echo

 

 

Sdílet:

Hlavní zprávy

×

Podobné články