Když skauti balancují na hraně politiky

Druhý Conquestův zákon o politice praví, že „jakákoliv organizace, která není explicitně pravicová, se dříve nebo později stane levicovou“. Britský historik Robert Conquest, který zákon formuloval, měl sám na mysli příklady anglikánské církve a Amnesty International. Hrozí, že něco podobného potká i jedno z nejuznávanějších nepolitických hnutí v Česku, totiž skauty. Hrdým členem této organizace je i sám autor.

Oficiální facebooková stránka Junáka – českého skauta zveřejnila video, které natočili skauti z Rožmitálu pod Třemšínem. V něm vyzývají, aby se lidé dostavili k volbám do evropského parlamentu. Proti tomu nelze nic namítnout, skauti vyzývají k volební účasti před každými volbami. Druhá půlka videa je však o poznání problematičtější. Skauti v ní velebí Evropskou unii a nekriticky vyjmenovávají její přednosti. Celý podtext je jasný, volte proevropské strany. To je něco, co by mělo zarazit i jinak zarputilé zastánce EU. Skaut je apolitická organizace, má to i ve stanovách. Euroskepticismus je naprosto legitimní názorový proud, v některých zemích, třeba Británii, i většinový. Vyslovenou a nekritickou podporou Unie skauti balancují na samém okraji deklarované apolitičnosti.

Proevropskost není znak levicovosti, existují samozřejmě i levicoví euroskeptici. Ale přece jenom je podpora EU součástí jistého politického proudu, který má dnes blíže k progresivismu.

Navíc se nejedná o první skautský zásah do rozbouřené společenské diskuse. V květnu 2017 svět obletěla fotka skautky, která se postavila v Brně neonacistickému průvodu. Fotku na svém profilu s pochvalným komentářem sdílela i světová skautská organizace WOSM. Neonacisté a fašisté jsou nepochybně odpudiví lidé a fotografie je to velmi působivá. Jenže průvod extrémní pravice byl řádně povolený a k fungující demokracii patří akceptování toho, že i šašci, zrůdy a hlupáci mají svá práva.

V roce 2015 zase Junák vkročil na výbušnou půdu migrační krize. Vedení vyzvalo vedoucí oddílů, aby o problematice s dětmi diskutovali. Výzva byla napsaná velmi opatrně. „Jsme si vědomi toho, že otázky spojené s uprchlíky v Evropě nenabízejí jednoznačné odpovědi a ve společnosti na ně panují různé názory,“ stojí v ní. Přesto je jasné, kde sympatie vedení jsou: „Sledujeme s vděkem skautky a skauty v Chorvatsku nebo Slovinsku, kteří pomáhají stavět stany pro procházející uprchlíky, nebo třeba německé i rakouské skautky a skauty pomáhající na nádražích nebo zajišťující hry a zábavu pro děti na nejdelší cestě jejich života. A děkujeme srdečně také českým skautkám a skautům, střediskům, oddílům i jednotlivcům, kteří se do pomoci dle vlastního uvážení a možností zapojili a zapojují.“

Oba dva příklady znovu balancují na hraně apolitičnosti. Jistě se dá namítnout, že skauting ve skutečnosti nikdy úplně apolitický nebyl, dokonce by v určitých chvílích ani být neměl. Skauti byli nadšení podporovatelé masarykovské republiky. Bojovali, trpěli a umírali v boji proti totalitám, jak nacistické, tak komunistické. Je to historie, na kterou jsou skauti právem hrdí. Tento odkaz je však možná součástí problému. Čeští skauti nyní prožívají nejdelší období svobodného fungování ve svých dějinách. Po desítkách let zápasu o přežití představa, že by Junák měl být „jen“ výchovnou organizací mládeže, trochu ztrácí svůj lesk. Možná odtud pramení hledání velkých témat.

Ke každému z výše jmenovaných kroků přišla kritika a protinázory zevnitř organizace. Ke cti slouží, že skauti dokážou diskusi vést v klidu a bez velkých emocí. V organizaci existují nejrůznější názorové proudy a rozhodně to není tak, že by ji ovládla jedna vyhraněná skupina. Junák má momentálně kolem 65 tisíc členů. 65 tisíc lidí je 65 tisíc názorů. To je něco, na co by mělo vedení vždy myslet, než vstoupí do další politické kontroverze.