Babiš nezná stud, v tom je jeho síla

V normální žurnalistice, a dokonce při politickém komentování je dobré nemoralizovat a i osobními soudy šetřit. V případě dotačního střetu zájmů českého premiéra, tak jak je popsala Evropská komise, a v reakcích premiéra Babiše jsou podrobné rozbory auditu sice nepostradatelné, nicméně to zásadní při takovém analytickém přístupu zůstává nepojmenováno. To zásadní je, že účinkování současného premiéra se asi neodvolatelně posunulo do stavu neředěné trapnosti. Druhý nejbohatší občan České republiky, který systematicky čerpal z evropských fondů, po vstupu do vlády nejenže s čerpáním nepřibrzdí, naopak ještě přidá plyn, a když pak z toho má problém a přichází účet, dělá, že tu není.

Situace, v níž nelze vyloučit, že dotace premiérovi proplatíme my všichni přes státní rozpočet, vznikla tím, že Agrofert se vrácení zpochybněných dotací do unijních fondů tak prudce brání. A viník celé situace má teď ještě drzost apelovat na ty, proti nimž se předtím jako „podnikatel“ spojoval s Bruselem v debilních projektech typu biopaliv a při žádostech o různé investiční dotace, aby se oni teď s ním solidarizovali proti Bruselu.

Jakási elementární trapnost byla s Babišem přítomna od začátku politické kariéry, průběžně. V době, kdy z ministerstva financí pronásledoval drobné neplatiče daní, vyšlo najevo, že sám si to těsně před vstupem do politiky zařídil tak, aby neplatil žádné daně z příjmu. To byla podstata operace s dluhopisy. Český premiér tedy ročně pobírá kolem 100 milionů korun jako svůj osobní, nezdaněný příjem. 

Aféra s dluhopisy byla veřejnosti nesrozumitelná. Dnes chodí zprávy, které stačí klást vedle sebe, a dojem trapnosti je navozen okamžitě: dceřiná firma Agrofertu Penam zinkasuje 100 milionů korun na novou toastovací linku. Tentýž Penam, který se chudáček neobešel bez veřejné pomoci, kupuje United Bakeries, dvojku na pekárenském trhu. Sám je samozřejmě mezi pekaři jednička a po schválené fúzi bude mezi jedničkou a dosavadní trojkou odstup, jaký se v životě opisuje slovy „a pak dlouho nic“. Nikoliv pouze za benevolentního dohledu státu a Evropské unie, ale s jejich aktivní pomocí takto v různých oborech vznikaly a vznikají faktické monopoly.

Že se Evropská komise nakonec proti Agrofertu postavila, je dobře a je to snad jistá forma pokání. Ale ta část demonstrantů, která na mítincích proti Babišovi toto úterý na Václavském náměstí rozvine modré unijní vlajky, demonstruje proti následku ve jménu příčiny. 

Ještě nikdy od prosince 1989, ani v poslední fázi vlády nebožtíka Stanislava Grosse, Úřad vlády neprocházel ničím srovnatelným. Koaliční partneři i soupeři premiéra mají co do činění s mužem, který úplně postrádá schopnost cítit trapnost tam, kde nějakou způsobil. Babiš předpokládá, že ostatní jsou nebo by mohli být stejně bezskrupulózní jako on, že jim jde o jeho hospodářský krach, a dokonce vězení (odtud „možnost objednat si v Česku trestní stíhání“). To je jiná kategorie uvažování, než v jaké se nachází stud. Patří to k důvodům, proč tento muž nemá na české politické scéně rovného soupeře.