Zahrádky bez hudby? Sláva!

KOMENTÁŘ

Zahrádky bez hudby? Sláva!
Jasně, Karel Havlíček, který musí zvládat vedení dvou úřadů, nemá trpělivost s lelkující mládeží, která by jen tak naprázdno vysedávala kolem stolu. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Ondřej Štindl
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Od pondělka budou otevřeny zahrádky restaurací zpočátku zřejmě jen pro otužilejší, předpověď počasí nestojí za moc. Nebude tam ale smět hrát hudba, vicepremiér a ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy Karel Havlíček včera na CNN Prima také vysvětlil, že tam nebude smět fungovat wi-fi. „... není cílem, aby se tam zejména mladí lidé potkávali, dali si jedno pivko a seděli tam čtyři hodiny.“

Přijímám toto opatření s rozpornými pocity. Zákaz reprodukované hudby, nemůžu si pomoct, v hloubi duše vítám. A pohrával jsem si s myšlenkou na něj už mnoho let předtím, než jsem byl informován o tom, že existuje slovo koronavirus. Tou reprodukovanou hudbou je v tuzemských hospodách totiž ve většině případů – čest sympatickým výjimkám – nějaké otravné komerční rádio, jehož produkce v hospodě či na zahrádce jenom vytváří oblak akustického smogu, neutuchající proud prefabrikovaného zvuku, vyjadřujícího prefabrikovanou emoci, která místy přejde v nesnesitelně radostné moderátorské hýkání nebo – ještě hůře – proud reklam.

 

Není spolehlivější zabiják atmosféry než právě tohle. Ani ne tolik kvůli hudebním kvalitám toho, co se pouští. Když by člověk alespoň věděl – jako v případě jukeboxu –, že někdo z přítomných chce skutečně slyšet právě tohle, smířil by se s tou dramaturgií rozhodně snáz. Tupující zvuk rádia v mnoha tuzemských restauracích funguje jako spolehlivý zabiják atmosféry, protivná zvuková deka. Bojovat proti němu zákazem se sice příčí mému svobodomyslnému přesvědčení, ale hlasitě protestovat se kvůli tomu rozhodně nechystám.

S tou wi-fi je to komplikovanější. Jasně, Karel Havlíček, který musí zvládat vedení dvou úřadů, nemá trpělivost s lelkující mládeží, která by jen tak naprázdno vysedávala kolem stolu. Rychle do sebe naházet jídlo, zalít ho nějakým nápojem a zmizet. Asi se není co divit, když ministr (mimo jiné) obchodu aktivně podporuje jednu z tradic místního obchodu a služeb – soustavné a místy také neurvalé popohánění zákazníků, aby více pili. Patří to ke koloritu české hospody, párkrát jsem coby mladistvý intelektuál vytáhl v restauračním zařízení knihu, abych byl vzápětí upozorněn, že knihovna je o pár bloků dál a „tady se chlastá“.

Zřejmě se z toho stala státní politika. Zajímavé. A může za tím být i upřímná starost o sociální život naší mládeže, tak chudý na plnohodnotný sociální kontakt – když už spolu jednou sedíte v hospodě, jeden s druhým se bavte a nečučte do mobilů. Ano, tomu se dá rozumět, i když je trochu udivující, že s touto inovací na poli psychohygieny přichází právě ministerstvo obchodu. Je-li pro to nějaký epidemiologický důvod, se mi těžko posuzuje. Skoro bych řekl, že parta pubescentů, kteří čtyři hodiny ucucávají jedno pivo a mlčky zírají do mobilů, může sice působit smutně, ale z hlediska šíření nákazy je asi méně riziková než skupina svědomitých hostí, kteří do sebe během těch čtyř hodin piv nalijí tak osm. Ale je to jenom takový nekvalifikovaný odhad člověka, který naštěstí nikdy nebude ministrem ničeho.

 

×

Podobné články