Ta sladká rýma normalizace

KOMENTÁŘ

Ta sladká rýma normalizace
Ilustrační snímek Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Jiří Peňás
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Kdyby tak soudruzi Husák, Bilak, Indra a spol. věděli, jak jednou bude člověk v jejich „vlastní“ zemi toužit po normalizaci. Ach, normalizace, ty sladká normalizace, vrať se nám zpátky!

Já třeba toužím po obyčejné normální rýmě. Tedy, samozřejmě po ní netoužím, ba je to to poslední, co bych si teď přál, protože by nastala velmi nenormální situace. Asi bych byl nucen se chovat, jako bych měl lepru, syfilis nebo něco podobného. Každopádně by nastaly starosti, které bychom si dříve s rýmou nedovedli představit. Možná bych při prvních příznacích chvíli raději předstíral, že ji nemám.

 

Nějakou dobu bych třeba nebral telefony své dceři – stejně spíš volám já ji, pak by se to ale provalilo. „Ty máš rýmu? To se musíš jít okamžitě otestovat“, slyšel bych od své zodpovědné dcery. – „Ale prosím tě“, snažil bych se tlumit svůj huhňavý hlas, „to je přece jenom rýma, rýmička, trochu soplu, nic zvláštního, tu mám přece každý rok dvakrát, tedy letos jsem ji ještě neměl, ale na rýmě přece není nic zvláštního, trochu se vysmrkám a bude to“, bránil bych se, ale hned bych věděl, že marně.

Nastaly by pak starosti s hledáním místa, kde se otestovat, pak bych tam několik hodin postával, pořád bych smrkal, což by s tou rouškou bylo velmi komplikované, navíc bych měl za chvíli odřený nos, takže ta rouška by mě vyloženě sr… mučila. Zábly by mě nohy, cítil bych, jak se rýma mění v něco horšího, už by mě začalo jako by bolet v krku, za chvílí bych cítil, jak na mě jde zvýšená teplota a pořád bych ještě nebyl na řadě… Do pr… obyčejná rýma a já z toho budu mít angínu! Pak konečně ty špachtle do nosu, au, potom nervy s čekáním na výsledek, skoro bych si přál, abych byl pozitivní, když už člověk s blbou rýmou dělá takové manévry! Ale holt žijeme v turbulentní době a ani obyčejná rýma už není jen tím zánětem nosohltanu, je to příznak, je to symptom, je to projev našeho civilizačního zeitgeistu, ducha doby, rýmy jako ohrožení.

Ano, toužím po návratu stavu světa, kdy rýma byla obyčejná věc. Pravda, taková trochu nepříjemná, někdy vlastně dost otravná, ale dalo se s ní těch pár dní existovat. Člověk věděl, co má dělat a jak se zachovat, pokud to nebyl vyloženě panikář, tak si z normální rýmy moc nedělal. Věděl, že nejúčinnější je zůstat pár dní v teple a klidu počkat, smrkat do kapesníku a usrkávat teplý čaj. Případně nějaké ty kapky do nosu, to, když rýma byla obzvláště otravná. Existovaly jistě návody na radikálnější, třeba blokace nosu špunty, proplachování nosní dutiny různými chemickými roztoky, dokonce se objevila i velmi alternativní metoda léčby rýmy vstřikováním vlastní moči do nosních dírek (tzv. nosourinoterapie), ale to bylo považováno za nenormální a oddávalo se jí jen hodně výstřední pacienti.

Stejně za nenormální by se jevil člověk, který by při rýmě začal panikařit, hroutit se a vytvářet dojem, že se děje něco osudového. Ach, zdá se, že se ke mně blíží rýma! Co budu dělat! Musíme se tomu postavit čelem, je to výzva, boj s rýmou, který možná smete náš normální život, který se nám s každým nervózním smrkancem stále více vzdaluje. Vrať se proto, ty normální rýmo, při níž každý věděl, že nejlepší je se vysmrkat. Vrať se světe, kdy se člověk vysmrkal a bylo to. Kyrie eleison! Kých!

(Autor fejetonu upozorňuje, že není příznivcem tzv. "normalizace" let 1969 až 1989 a že nijak nepodceňuje nebezpečí coronaviru a covidu-19 a je si vědom, že to není jen tak obyčejná rýma.)

×

Podobné články