Průmyslové regiony východu jsou ideálními kandidáty na popravu Green New Dealem

Překvapivého výpadu francouzského vládního europoslance Pascala Canfina proti nejnovějšímu klimatickému plánu Evropské komise si nešlo nevšimnout. Z mnoha důvodů. Ale některé, zdá se, unikají pozornosti. Zejména ten, že klimatický plán je stavěný pro západoevropskou politickou náladu, a ozve-li se proti němu hlas ze západní Evropy, nastane neklid. Stejný apel z východní Evropy by prošel bez povšimnutí.

Má to svou logiku v tom, že právě Francie zažila vzpouru Žlutých vest, jedinou akci svého druhu. Zvýšení daně na palivo, jež bylo její bezprostřední rozbuškou, bylo pouhým zlomkem proti tomu, co navrhuje Evropská komise teď. Jenže právě Francie je zároveň zemí, jež je přinejmenším svou jadernou energetikou pro chystaný velký třesk relativně lépe disponována.

Známá konzultantská firma McKinsey zveřejnila v červnu loňského roku zprávu nazvanou Budoucnost práce v Evropě (The Future of Work in Europe, je dostupná na internetu). Analyzovali přes tisíc regionů v EU, Švýcarsku a Británii a rozdělili je z hlediska charakteru ekonomiky a pracovního trhu na 13 typů. Tři rostoucí, mezi něž patří „superstar hubs“, do kterých zařadili i Prahu. Ostatní typy – megaměsta a regiony s ekonomikou služeb – u nás nemáme. Mezi čtyři typy regionů se stabilní perspektivou patří i „diverzifikované metropole“, což je u nás Brněnsko. Zbylé tři typy, mezi kterými jsou „hi-tech výrobní centra“, u nás nenašli.

A pak je šest typů, kterým McKinsey předpovídá chmurnou budoucnost hospodářského sestupu. Jsou to třeba stárnoucí regiony, regiony emigrace nebo regiony, které drží nad vodou veřejný sektor. Ale také „výrobní základny“.

Celý text Martina Weisse si přečtěte na ECHOPRIME nebo v tištěním vydání Týdeníku ECHO. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 199 korun za měsíc zde.