Výpisky Václava Klause: Už se blížíme ke konci
VÝPISKY VÁCLAVA KLAUSE
Už se blížíme ke konci – výpisky č. 32 (rok 2018)
Už jsem skoro v současnosti. Australan Peter Murphy (v Quadrantu) připomíná německého sociologa Roberta Michelse, který už v roce 1911 psal o „profesi nespokojence“, jejíž vznik je důsledkem nárůstu nervozity společnosti. Už v roce 1911? Byla to předzvěst světové války a ruské revoluce?
Jeden z významných bojovníků s panikou kolem globálního oteplování Rupert Darwall říká, že „spalování dřeva uvolňuje čtyřikrát více CO2 na vytvoření jednotky elektrické energie než zemní plyn a o 50 % více než uhlí“. Jeho kniha „The Age of Global Warming“ z roku 2013 byla naprosto zásadní. Na její obálce je moje doporučující věta „This book provides a very convincing historical account of the global warming doctrine debate, and brings to the fore many arguments of its proponents which should never be forgotten.“.
Frank Füredi (ex-Maďar) ve studii pro Centre for Independent Studies (v Sydney) informuje, že na Sydney University existuje studijní předmět s názvem „UNLEARN“ (asi odnaučit), jehož cílem je zbavit se zakořeněných společenských norem a návyků.
V brněnských Kontextech (č. 2, 2018) Josef Isensee diskutuje migraci a přesně říká, že „právnické myšlení vidí jen individuální migraci“, což já už dlouho považuji za veliký (a navíc neřešitelný) problém. Právníci v sobě nemají zabudováno odlišení mikro a makro uvažování.
Wolfgang Kasper – Australan narozený u Jablonce nad Nisou (a jako dítě po válce odsunutý) – říká, že „paní Merkelová postrádá morální kompas, který by vycházel z pochopení západní civilizace“ (dubnový Quadrant 2018, str. 19). Já jsem si zase vždycky myslel, že ona – ač prožila významnou část života v komunismu – nepochopila komunismus. Neříkáme vlastně náhodou oba totéž? Ač to tak nevypadá?
Angličan Gregory Copland ve studii „Notes on the Passing of Democracy“ (dal mi ji v červnu 2018 ve Washingtonu do ruky) píše, že „v prezidentování Baracka Obamy nebyla vize ani strategie, ale pouze ego“. Specialitou Coplanda je mezinárodní bezpečnost a strategické uvažování.
Graham Allison z Harvardu v článku ve Foreign Affairs (červenec-srpen 2018) nazvaném „The Myth of Liberal Order“, který nám rozdával na Aténském semináři, analyzuje roli USA ve světě. A má obavy. Po roce 1945 produkovaly USA 1/2 HDP světa, v okamžiku pádu komunismu 1/4 HDP světa a dnes 1/7 HDP světa. Myslím, že si důsledky tohoto propadu USA stále ještě nepřipouštějí. V Aténách vystupoval i Stephen M. Walt a připomínal nám, že „mezi lety 2014 a 2017 bylo v USA zabito střelnými zbraněmi více než 56 000 Američanů“, což je více, než kolik Američanů bylo zabito ve Vietnamu.
V roce 2018 jsme se intenzivně – a kriticky – zabývali problémem neliberální liberální demokracie. John O´Sullivan v Claremont Review of Books píše, že „liberální demokracie je nedemokratickým vynucováním liberální politiky, což vede k systému postdemokracie“ (str. 12). Stejný autor v Hungarian Review (srpen 2018) obhajuje národní stát a vtipně říká, že „národ, který mají na mysli kosmopolité, se jmenuje utopie, která má tu výhodu, že nemá voliče, nemá ústavu, nemá soudy, nemá kritická média, nemá zájmové skupiny“.
Ve stejném časopise N. T. Parsons cituje Huntingtona, že „ve své podstatě je multikulturalismus antievropskou civilizační vizí. Je protizápadní ideologií“. Považuje multikulturalismus za „trojského koně, který má zničit národní stát“.
Při diskusi knihy Aleše Valenty „Německo mýtus a realita“, která se odehrála 17. září, byla vyslovena teze, že „česká politika žádná není a proto není co extrapolovat“. A to nás tehdy ani nenapadlo, že by někdy v budoucnu mohl českou zahraniční politiku svou cestou na Tchaj-wan předurčovat pan Vystrčil.
Kathy Gyngell (opět v Quadrantu) v článku „Revolutionary Transgenderism on the March“ ke své úžasné analýze situace ve Velké Británii dodává, že onen „pochod“ ve Velké Británii způsobili konzervativci, nikoli labouristi. To je u nás málo doceňováno. (Já k tomu vždycky dodávám, že i vstup do EU a přijetí Maastrichtské smlouvy udělali konzervativci. A brexit sabotoval také „konzervativec“ David Cameron.)
John Fonte v osobním emailu píše, že „Trumpova politika není izolacionismus, ale klasický internacionalismus, a že globalismus není internacionalismem“. To si mnoho lidí stále plete.
Na závěr něco úsměvného. Pierre Lemieux v časopise Regulation kritizuje jednoho významného politika slovy: „zná-li něco z ekonomie, velmi šikovně maže všechny stopy této znalosti“.
8. 9. 2020
