Vítězství u Chersonu. Konec války v nedohlednu

KOMENTÁŘ

Vítězství u Chersonu. Konec války v nedohlednu
Ukrajinští obyvatelé Chersonu vyvěsili kromě ukrajinské také evropskou vlajku. Foto: Noel Reports
1
Komentáře
Ondřej Šmigol
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Kyjev, Charkov, Izjum a nyní Cherson. Počet ruských porážek na Ukrajině narůstá. Rusové včera vyklidili nejvýznamnější město, které od počátku únorové invaze získali. Ukrajinská armáda ho pak opatrně, kvůli strachu, že se jedná o léčku, obsadila. Rusové za sebou odpálili mosty a nevypadá to, že by se chtěli vrátit.

Pro Ukrajinu je to důležité strategické vítězství. Cherson Rusové chtěli využít jako odrazový můstek k útoku na Oděsu a Mykolajiv. Nakonec se ukázalo, že na to nemají sílu. Naopak nyní Ukrajinci ho můžou použít jako základnu k útoky na Krym. Rusové již v severní částí poloostrova začali kopat obranné zákopy. Nicméně takový útok by byl vyčerpávající a složitý. Ukrajinci by museli nejdříve překonat Dněpr a prorazit za ním opevněné ruské linie. Právě Dněpr je důvodem, proč se Rusové nakonec stáhli. Ukrajinci přesnými zásahy, nejspíše pomocí HIMARSů, zničili mosty přes řeku, a tím zkomplikovali zásobovací situaci na druhém břehu tak, že se ho Rusové nakonec rozhodli opustit.

 

Je to ale také symbolické vítězství. Jen před pár týdny Moskva Cherson oficiálně anektovala, nyní ho pod tlakem opustila. To je nejspíše důvod, proč stažení oznámil ministr obrany Sergej Šojgu a velitel ruských vojsk na Ukrajině Sergej Surovikin. Kreml nechce být spojován s touto katastrofou.

Zprávy o dění v Kremlu je samozřejmě téměř nemožné ověřit, nicméně ruští generálové prý žádali o stažení z Chersonu dlouhodobě a Putin tomu z prestižních důvodů bránil. Nakonec Rusové svou prestiž zachránili alespoň odvozem ostatků Grigorije Potěmkina, zakladatele Chersonu, milence a nejschopnějšího rádce Kateřiny Veliké, který poprvé připojil tuto část Ukrajiny k Rusku.

Jmenování Surovikina hlavním velitelem se zatím ukazuje být tím nejlepším krokem, který od začátku invaze Putin učinil. Surovikina provází pověst řezníka, v Sýrii je zodpovědný za bombardování civilního obyvatelstva a jednoho podřízeného svou šikanou nejspíše dohnal k sebevraždě. Není to však hlupák, který by se hnal do ztracených bitev, jak právě ukazuje stažení z Chersonu. Uvolněné jednotky se nejspíše přesunou k Bachmutu, kde se ruská armáda snaží o ofenzivu.

Celkově však máloco naznačuje, že by válka měla rychle skončit. Rusko evidentně nemá sílu na dobytí celé Ukrajiny a bude se snažit uhájit území, jež momentálně drží. Putin doufá, že ukrajinská vůle bojovat se zlomí dříve než ruská. Za tím účelem masivně bombardoval ukrajinskou infrastrukturu. Historická zkušenost však naznačuje, že bombardování civilního obyvatelstva války nevyhrává. Takto se nacisté snažili zlomit Brity. Spojenecké bombardování Německa samo o sobě nestačilo k vítězství. Masivní bombardování Severního Vietnamu Američany vítězství také nezařídilo. Faktem je, že pěchota musí rozbombardovaná území obsadit. Což se dělá jen těžce, pokud nemůžete prolomit nepřátelskou linii.

Ukrajina se zase nevzdává cíle na osvobození celého svého území. Přes úspěchy to není něco, co může nastat přes noc. Cesta k vyhnání Ruska je ještě dlouhá a krvavá.

Jak oba válčící státy uvažují, ukazují i nedávné nabídky k vyjednávání. Ukrajina je ochotna jednat za podmínek, že Rusko opustí její území a slíbí zaplatit reparace. Rusko chce, aby jednání reflektovala „novou realitu“, tedy mohlo si ponechat obsazené regiony.

Cherson je významné vítězství, ale na celkové strategii nic nemění. Nicméně ukazuje, že vyhnání Ruska z Ukrajiny není jen bláhový sen, ale reálná možnost. Aby jí bylo dosaženo, nesmí však ustat pomoc ze strany Západu.

 

×

Podobné články