V EU se chystají ilegální věci. Češi, zastavte to

V pátek 19. června se koná Evropská rada. Půjde na ní o návrh Komise nazvaný „EU pro nové generace“, který má nakopnout evropské ekonomiky po koroně. Plánu šéfky Komise Ursuly von der Leyenové předcházel společný návrh Emmanuela Macrona a Angely Merkelové, který byl ještě koncipován jako jednorázová pomoc jednotlivým vládám v celkové výši 500 miliard eur. Von der Leyenová jde dál: nejen navýšením na 750 miliard, ale i tím, že z pomoci se má stát trvalejší struktura, jakýsi evropský měnový fond.

Peníze do něj by tekly z nových daní – daň z velikosti firem; uhlíkové clo na zboží vyrobené v zemích, které se neřídí Pařížskou smlouvou o boji s klimatickou změnou; emisní povolenky rozšířené i na dopravu; a digitální daň. Teď hned chce von der Leyenová získat peníze na pomoc ze společných evropských dluhopisů. Celý balík by se měl stát jakýmsi rozšířením unijního rozpočtu na roky 2021–2027.

Návrh byl koncipován tak, aby z něho nejvíc dostaly země trpící už před koronakrizí strukturální slabostí – Itálie, Španělsko, Francie. Česká republika by patřila k čistým plátcům, což se naší vládě nelíbí. Premiéru Babišovi se tak v pátek nabízí velká šance předvést na summitu odvahu. Tu by u něho rád viděl i profesor veřejných financí v Berlíně Markus Kerber.

Co nás čeká, pokud bude mít plán Ursuly von der Leyenové úspěch?

V zásadě je to návrh, že se mnoha zemím půjčí hodně, hodně peněz. A protože se tyto peníze mají vracet třicet let a začít se s tím má teprve rokem 2028, nazývám to vědomě pokusem byrokracie v Bruselu o korupci národních demokracií.

Jak přesně tu Evropská komise korumpuje?

Tím, že národním vládám říká: Tady máte peníze, s těmi můžete okamžitě disponovat. Splácet se bude desítky let. Takové nabídce se skoro nedá vzdorovat. Vládám v členských zemích se uvolňuje množství peněz, tak aby si dárky pro voliče pojistily znovuzvolení. I proto se nejsilnější potlesk ozývá z Itálie, Francie, Španělska, ale nikoli z Portugalska. Protože vládám vysoce zadlužených zemí to přirozeně dává úplně nové politické parametry. Ovšem ty peníze se po třicet let budou muset splácet do Bruselu. Češi by si měli uvědomit, že v tomto návrhu je fiskální demokracie, tedy vaše národní fiskální politika, do jisté míry obětována na oltář EU. Respektive na oltář jižního křídla eurozóny.

To i česká vláda protestuje, že my, chudší země, máme financovat bohatší země, jako je Itálie. Má pravdu, nebo je to nedorozumění?

Je to pravda. Podle návrhu členské země splácejí podle jejich podílu na unijním HDP, ne podle podílu, který z fondu obnovy načerpaly. O tom většina lidí ještě nemá tušení. Každopádně ale budou nejdřív členské země muset zvýšit příspěvky, aspoň na dvojnásobek dnešního rozpočtu. To je obrovský skok. S tím budou ještě potíže. Například Polsku tu bylo přislíbeno 64 miliard eur, ale Polsko bude později taky muset přispívat mnohem víc do unijního rozpočtu. Dosud bylo Polsko netto příjemcem, teď se stane netto plátcem. Zadruhé: s fondem přijde společné ručení za dluhy, i když je zakázané. Fakticky budete za dlužníky ručit i vy, společně s Německem, Nizozemskem, Finskem, Rakouskem. Česká republika je finančně-politicky velice solidní země. Zatřetí: ani potom to ovšem nepostačí, aby se tyto dluhopisy daly splatit, proto jsou potřeba evropské daně. Tady se to prodá tak, že přece chceme zdanit ty zlé – energetické koncerny, emitenty CO₂, internetové giganty. A tyto peníze dáme těm údajně dobrým, například do takzvaně udržitelných oborů. Bude to institucionální skok a podle mého uvodí konec EU v její dnešní podobě.

Celý rozhovor Daniela Kaisera s Markusem Kerberem o ilegálnosti a nebezpečí dluhové unie i o minulosti šéfky EK si můžete přečíst na EchoPrime. Nebo v tištěném vydání Týdeníku Echo. Předplatit si jej můžete zde.