Dekáda střední Evropy

ÚHEL POHLEDU

Dekáda střední Evropy
Předsedové vlád Maďarska a Česka Viktor Orbán a Andrej Babiš. Foto: Zdroj: Reuters
Úhel pohledu

Timo Baas

Podle údajů Světové banky patří unijní státy středovýchodní Evropy převážně k zemím s vysokým příjmem, přičemž před třiceti lety byly klasifikovány jako nízko- či středněpříjmové. Navzdory tomuto úspěchu však bohaté státy zatím nedohnaly. HDP na obyvatele zemí středovýchodní Evropy je stále výrazně pod unijním průměrem. Přišel tedy čas, aby středoevropské země výrazně zmenšily svůj odstup od států EU označovaných po roce 1945 jako západní? Rád bych na tuto otázku odpověděl se zřetelem ke krizi vyvolané koronavirem, přímým zahraničním investicím, vzdělání a migraci. Zmíním se také o riziku středněpříjmové pasti.

V právě začínající dekádě budou všechny země EU čelit velkým výzvám. Propad výroby i poptávky způsobený krizí se dotkl rovněž států středovýchodní Evropy. Podle prognózy Evropské komise klesne německý HDP o 5,6 procenta.

Mnohem silnější pokles pak čeká země středovýchodní Evropy, jako je Slovinsko (7,1 %), Slovensko (7,5 %), Maďarsko (6,4 %) a Chorvatsko (9,6 %). Výjimku představují Polsko (3,6 %) a Litva (2,2 %). Propad ve středovýchodní Evropě bude však menší než v Evropě jižní – Španělsko (12,4 %), Itálii (9,9 %), Portugalsko (9,3 %) a Řecko (9,4 %) zasáhla krize silněji; výrazněji v nich roste již dříve vysoká nezaměstnanost. Je tedy na místě očekávat, že země středovýchodní Evropy, které vstoupily do EU v roce 2004, jihoevropské členské státy EU v HDP na obyvatele předstihnou.

Přetrvávající vliv na dynamický rozvoj ekonomiky má velký příliv přímých zahraničních investic. Tyto investice přispívají k předávání znalostí a pomáhají optimalizovat výrobní procesy. Ve středně- a dlouhodobé perspektivě to vede k hospodářskému růstu. Pokud jde o získávání přímých investic, země středovýchodní Evropy si v posledních letech vedly různě. Polsko a Slovinsko dokázaly jejich příliv zvýšit, zatímco v pobaltských zemích byly nerovnoměrné a Maďarsko či Česko zaznamenaly jejich pokles. Rozhodující význam pro vyrovnaný rozvoj má také obor, v němž tyto investice probíhají. V posledních letech se nejvíce přímých investic objevuje v oblasti výrobního průmyslu.

To je poněkud překvapivé, protože v devadesátých a nultých letech měly tendenci směřovat spíše do informatiky a finančních služeb. Příčiny vidím především v následcích tzv. internetové horečky od roku 2000 a finanční a hospodářské krizi od roku 2007. Ta první silně zasáhla evropské IT společnosti, druhá zase destabilizovala evropský finanční a bankovní systém.

Protože jsou IT i finanční služby v současné době považovány za slibné obory, mohou nevelké přímé investice v těchto sektorech, které zaznamenáváme ve středoevropských zemích, ukazovat na to, že proces dohánění čelních industrializovaných zemí se zde zastavuje. Pokud středoevropské státy zrevidují svůj doposud poměrně liberální postoj k přímým investicím, současná krize tuto tendenci posílí. Je to už i vidět – Evropská komise varovala členské státy EU před cizími vlivy ve strategických oblastech ekonomiky. Některé země středovýchodní Evropy, např. Slovinsko a Slovensko, v posledních měsících zpřísnily své předpisy ohledně přímých zahraničních investic. Čas ukáže, zda toto zpřísnění sníží atraktivitu regionu, zejména ve vztahu k rozvojovým ekonomikám jako je např. čínská.

Kromě přímých investic hraje v procesu růstu rozhodující roli lidský kapitál. Země středovýchodní Evropy mají v této oblasti následováníhodné výsledky. V zemích, které vstoupily do EU v roce 2004, se podařilo snížit podíl lidí s nízkým vzděláním na úroveň 10–16 procent. V Chorvatsku dosahuje 18 procent, v Bulharsku 22 a v Rumunsku 25 procent, což je blízko unijního průměru, zatímco v jihoevropských zemích tyto ukazatele dosahují až 50 procent.

Značně se rozvinulo odborné vzdělávání – v Česku a na Slovensku ho absolvovaly téměř dvě třetiny obyvatel. Za nimi se umístily Polsko, Maďarsko a pobaltské státy, kde tento podíl dosahuje zhruba 60 procent. Tím předstihly státy jako Německo či Rakousko, které přitom disponují silným systémem odborného vzdělávání. Negativně se to však odráží na univerzitním vzdělávání. Země středovýchodní Evropy (a také Německo) se v tomto ohledu nacházejí na konci žebříčku, přičemž rozptyl je poměrně velký. Litvu najdeme na předních místech (37,9 %), zatímco Rumunsko je mezi státy s nejmenším podílem vysokoškolsky vzdělaných osob (16 %)

Se vzděláním obyvatelstva úzce souvisí příliv a odliv kvalifikované pracovní síly. V tomto kontextu jsou příležitosti a rizika propletené. Odborně vzdělaní občané středovýchodní Evropy jsou žádanými pracovníky v zemích jako Německo či Rakousko, zatímco ti se středním vzděláním nacházejí vzhledem k dobré znalosti jazyka šanci pracovat a vzdělávat se také ve velké Británii. Kolik vzdělaných lidí ztrácejí země středovýchodní Evropy kvůli emigraci (tzv. brain drain) nebo kolik jim přináší imigrace, záleží na tom, nakolik jsou tito lidé ochotni se vracet. Naději vzbuzují statistiky z Německa. Většina mobilních obyvatel středovýchodní Evropy zůstává v Německu maximálně pět let. Ačkoli v tomto ohledu nedisponujeme podrobnějšími daty, je třeba předpokládat, že mnoho z nich se vrací do rodné země. Průzkumy ukazují, že pobyt v zahraničí přináší obyvatelům středovýchodní Evropy vyšší výdělky. To se dá snadno vysvětlit navázanými kontakty a znalostí zemí, jazyků a výrobních systémů. Navrátilci získávají zkušenosti a dovednosti, které jsou na domácím pracovním trhu odpovídajícím způsobem ohodnoceny. To posiluje lidský kapitál středovýchodní Evropy, přeje evropské spolupráci a napomáhá zmenšit vzdálenost k nejzámožnějším zemím EU, pokud jde o HDP na obyvatele.

Na základě představených argumentů lze předpokládat, že země středovýchodní Evropy v průběhu nejbližších deseti let značně zvýší svůj HDP a doženou jihoevropské ekonomiky. Vysoká úroveň vzdělání, nízká nezaměstnanost a přístup na jednotný vnitřní trh EU snižují jejich náchylnost ke krizím a dělají z unijních států středovýchodní Evropy atraktivní lokality pro přímé zahraniční investice. Znepokojení však budí soustředění na výrobní průmysl, stále ještě nízký podíl lidí s vyšším vzděláním a emigrace kvalifikovaných pracovníků. Aby tyto země dostihly severní a západní státy EU, budou ještě muset vyvinout značné úsilí. Existuje riziko, že dohánění těchto států zeměmi středovýchodní Evropy se zastaví a že se tyto země nevyhnou se středněpříjmové pasti, zejména převezmou-li pouze ty články hodnotového řetězce, v nichž je již v severních a západních zemích EU výroba nerentabilní. Středovýchodní Evropa by se tomu měla bránit a usilovat o atraktivní obory budoucnosti. Pokud se jí to podaří, může být začínající dekáda její.

Autor je profesor makroekonomie na Duisbursko-Essenské univerzitě.

Článek vychází ve spolupráci s polskou revue Wszystko, Co Najważniejsze a varšavskou Burzou cených papírů v rámci projektu Dekáda střední Evropy