Co nás pandemie (ne)naučila?

Co nás pandemie (ne)naučila?
Povinnost nosit roušky platí i nadále. Foto: Shutterstock
Politická aréna

POLITICKÁ ARÉNA

Šárka Jelínková

Opatření související s pandemií COVID-19 se začínají pomalu rozvolňovat. Ale můžeme se naplno vrátit k životu před koronavirem? A pokud ne, bude nás to vůbec mrzet? Koronavirovou krizi nelze brát na lehkou váhu a jsem si jistá, že její dopady budeme pociťovat ještě minimálně několik měsíců. Na druhou stranu, každá krize je příležitostí k posunu a zlepšení. A k zamyšlení se nad tím, jak můžeme další krizi předejít, nebo se na ni alespoň kvalitně připravit.

Zařaďme flexibilní úvazky

Koronavirová krize poukázala na to, jaké mezery máme v rámci využívání a poskytování flexibilních úvazků. Namísto toho, aby se rodiče mohli i v rámci pandemických opatření stále věnovat práci a zároveň se postarat o děti, které najednou potřebovaly větší péči než v časech standardní školní docházky, museli si mámy i tátové vzít ošetřovné, aby všichni v rodině nenadálou situaci ustáli. Proto důvěřujme více lidem a umožněme jim, ať si sami vytvoří časový rámec, ve kterém si splní své pracovní povinnosti. Samozřejmě za předpokladu, že je to možné. A pamatujme si, home office rozhodně není sprosté slovo. První krok je ale na státu – musí dát impuls (ideálně ekonomický), že flexibilní úvazky se vyplatí i firmám.

Úřady online umí

Že jde mnoho záležitostí vyřešit z domova, to by si měly pamatovat především úřady, nebo spíše ministerstva, která je provozují. Najednou šlo v rámci koronakrize mnoho podání zařídit online. A to včetně žádostí o sociální pomoc. Jen si říkám, proč to tak jednoduše nejde za běžných okolností. Ale možná, co nešlo doposud, nyní půjde – a vydáme se tak cestou moderního, byrokratickou zátěží nezpomaleného, státu. Rozhodně bychom si to zasloužili.

Obrovský dík pracovníkům v sociálních službách

Kdybych si ale měla vybrat jednu jedinou věc, kterou bych chtěla v návaznosti na koronavirovou situaci změnit, byl by to přístup k fungování systému sociální péče. Na podfinancování služeb i nedostatek personálu upozorňuji dlouhodobě. Nyní se ale problémy ukázaly v jasnějším světle. Pracovníci v sociální péči, ať už domácí nebo terénní, byli a jsou v první linii. Dennodenně se starají o seniory, kteří jsou nejohroženější skupinou pandemie COVID-19. Za to jim patří obrovský dík a osobně mě velmi mrzí, že se jim od státu nedostalo dostatečné pozornosti a respektu – ten si totiž rozhodně zaslouží.

Takže, v příštích letech vidím jako nezbytné zaměřit se na flexibilní úvazky, digitalizaci úřadů i na větší zájem o sociální péči. To nám rozhodně pomůže posunout se dál. A to nejen o malý krok pro člověka, ale obrovský krok pro nás všechny.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko deníku Echo24.