Patří už stát Babišovi? To ukáže kauza Čapí hnízdo

Zbývá jen pár dnů, než bude zveřejněna závěrečná zpráva agentury OLAF o Čapím hnízdě. Hlavním důvodem je fakt, že její zatajování už přináší premiéru Andreji Babišovi větší politické náklady než publikace.

První tři odstavce z padesátistránkové zprávy o projektu Farma Čapí hnízdo se včera večer ocitly na stránkách ministerstva financí. Kromě pár byrokratických vět ovšem obsahují jen výzvu generálnímu ředitelství DG Regio v Bruselu, ať „přijme veškerá náležitá opatření pro zajištění vynětí částky 42 487 826, 80 Kč v souvislosti s nesrovnalostmi zjištěnými v rámci projektu“. Ve zbytku zprávy to bude nepochybně zajímavější. Novináři i politici od ní očekávají, že popíše mnohé detaily, hlavně o tom, že žádost o dotaci na stavbu rekreačního zařízení obsahovala nepravdivé informace, a že tedy šlo o podvod. OLAF nemá důvod, aby za podvodníka někoho konkrétního označil, každého však napadne, že při hledání odpovědnosti těžko pominout Babiše jako majitele Agrofertu, koncernu, který zřejmě Farmu Čapí hnízdo v kritickém období ovládal.

Není divu, že Babišovi podřízení na ministerstvu financí ani na dalších státních úřadech nechtějí zprávu agentury OLAF publikovat. Svého šéfa by tím nepotěšili. Odkládají publikaci už druhý týden od té doby, co zpráva dorazila do České republiky, ovšem jejich čas se krátí. Nevyplnila se naděje, že stačí dokument uložit k ledu a kromě pár kverulantů na něj lidé brzy zapomenou. Od Nového roku se stal její neznámý obsah hlavním námětem mediálního provozu. Má to svůj důvod. Zpráva bruselské protikorupční agentury není jenom materiálem, který uzavírá jedno správní řízení, ani se nedá odbýt tím, že jde o nesrozumitelnou právní analýzu jednoho dotačního případu. V první řadě jde o politický dokument, který bude každý Čech číst jako drama člověka usilujícího o pozici předsedy vlády v této zemi.

Babišovu pověst nepochybně poškodí, o tom není sporu, a lze plně chápat, že by se lídr hnutí ANO této nepříjemnosti rád vyhnul. Ovšem politický význam dokumentu se dalšími a dalšími odklady publikace pouze zvětšuje, tři zveřejněné odstavce na tom nic nemění. Ode dneška mají přístup ke zprávě poslanci z imunitního výboru a dají se čekat úniky dalších detailů, které zvědavost opět přiživí. Zveřejnění je v této chvíli možné chápat jako prostou minimalizaci škod.

Nejde čekat ani to, že zájem o zprávu přejde v delším časovém horizontu. Dokument nepřitahuje pozornost jenom tím, že obsahuje svědectví, jak mocní v této zemi ohýbají zákony. Ještě větší pozornost vzbuzuje samotný proces utajování. Jak známo, Babiš a jeho hnutí vstoupili do politiky jako bojovníci proti korupci a k jejich boji patřilo i volání po větší transparentnosti či otevřenosti dokumentů, které se týkají veřejných financí. Nakonec příslušný zákon takovou otevřenost přímo nařizuje. Přesto ve chvíli, kdy ANO vyhrálo volby a chopilo se moci, se najednou snaží utajit informace, které by se dříve nikdo utajit neodvážil.

State capture po česku

To se dá vykládat opravdu nelichotivě. Jako kdybychom byli svědky toho, čemu se v dokumentech Světové banky říká „state capture“ a co se do češtiny překládá jako ovládnutí nebo převzetí státu. Bývá tak označováno vyšší stadium korupce, kdy ekonomické skupiny ovládnou stát a mohou podle svých potřeb řídit úřady, justici i sněmovnu. Korupce tak přestává být trestným činem, ale stává se běžným exekutivním krokem, proti kterému se dá maximálně protestovat v hospodě. Nástup zakladatele Agrofertu do čela vlády logicky vzbuzuje obavu, že k takovému převzetí státu ve prospěch jednoho koncernu dochází právě v těchto dnech. Nakonec o tom svědčí chování ministerstva financí, které zuby nehty brání tomu, aby byl zveřejněn dokument, jehož publikaci vyžaduje veřejný zájem.

Výsledek sporu o zprávu agentury OLAF bude svědectvím, jak daleko proces „state capture“ v Česku dospěl. Stojí za pozornost, že lidé přímo řízení Babišem zatím mnoho spojenců nezískali. Státní zástupce dozorující trestní řízení ve věci Čapího hnízda publikaci dokumentu „nedoporučil“. To však nic neznamená vzhledem k tomu, že by zveřejnění mohl přímo zakázat. Neučinil tak a cestu nechal volnou.