Týdeník Echo: Napumpované peníze, kdo by zhoršil pověst České republiky a co je liberalismus

Nové číslo týdeníku Echo přináší kromě článků avizovaných na obálce i prognostický esej Václava Cílka Konec antropocénu (Až umělá inteligence pochopí, že se jí lidé mohou hodit), analýzu Petra Holuba Stmívání nad Kostelcem  („Agrofert přijde o miliardu dotací, když Brusel nezmění názor“), zprávu o stavu loďstva pod vlajkou svatého Ondřeje od Lukáše Visingra (Ruské námořnictvo v krizi) či recenzi českého překladu románu Michela Houellebecqua Serotonin od Jiřího Peňáse.

„Česko má za sebou druhou nejsilnější éru prosperity,“ otvírá svůj text Lenka Zlámalová. „Do rychlejších obrátek se  dostalo jen v letech 2004 až 2007. Výkon ekonomiky se zvýšil o víc než bilion korun z 4,3 bilionu v roce 2013 na víc než 5,3 bilionu korun. Průměrný plat stoupl z 25 128 korun měsíčně na 33 840 korun. Výdaje státu se za těch šest let, kdy zemi začal fakticky řídit Andrej Babiš (byť v první vládě byl jen ministrem financí a papírově měl být premiérem sociální demokrat Bohuslav Sobotka), zvedly o téměř tři sta miliard korun z 1,211 bilionu na 1,505 bilionu plánovaných na letošní rok.“

Rozhovor Daniela Kaisera s ministrem zahraničních věcí Tomášem Petříčkem (ČSSD) se mimo jiné zaobírá hypotézou, co by se stalo, kdyby trestně stíhaný premiér musel podporu své vlády hledat jinde než u sociální demokracie:  Na otázku „Kdyby místo vás dodala důvěru Babišovi SPD, tak by to zhoršilo pověst republiky v Evropě?“ odpovídá ministr krátce  a jasně: „O tom jsem přesvědčen.“

Esej Ondřeje Štindla nazvaný Je liberální demokracie (dnes) možná? se zabývá vyprazdňováním tradičního obsahu slova „liberalismus“: „Žijeme v časech mnohosti slov a jejich neustálého, snad až exponenciálního zmnožování. Zároveň se také slova ztrácejí, často jsou to i důležitá slova, užívána jsou ale natolik volně a ve významech často protichůdných, až ztratí jakýkoli význam, veřejnou debatu pak už jen spíš zamlžují, než aby ji projasňovaly. Tenhle smutný úděl postihl i slovo ,liberalismus‘ – člověk ho často slyší, jako kdyby mohlo znamenat cokoli.“