„Udělali ze mě blázna a psance.“ Jak justice zničila brigádního generála

Rozhovor s brigádním generálem Vladimírem Halenkou se konal deset dní poté, co státní zástupce Pavel Prygl zrušil jeho trestní stíhání. Halenka se po sedmi letech učí žít bez hrozby vězení nad hlavou. (Více o celé kauze si můžete přečíst zde.)

Je to úleva?

Spíš není. Dokud jsem doufal v návrat do armády, to bych se z takového rozsudku samozřejmě radoval moc. Po sedmi letech přešla naděje, tím pádem se nedostavila ani úleva. Těch sedm let se nikdy nevrátí. Já jsem celý život věnoval armádě, nikdy jsem si ani nepředstavil, že bych z ní odešel dřív než do důchodu. Oni mi tohle všechno vzali naráz, když přišli a oznámili, že jsem zločinec, který si zaslouží být osm až dvanáct let v žaláři. A pak celou dobu nechápali, možná ani nechtěli pochopit výchozí situaci, důvody, proč jsme se zbavovali armádního materiálu.

Vraťme se do roku 2015. Jak to pro vás začalo?

Bylo půl páté ráno, někdo zvoní, manželka jde otevřít, vrací se s tím, že se mám obléct, že přišla policie. Měli jsme štěstí, že jí policisté uvěřili, že skutečně přijdu, měli s sebou beranidlo. To byl ÚOOZ v doprovodu obecných policistů. Asi do čtyř hodin odpoledne probíhala domovní prohlídka, pak ještě v kanceláři, v jednu ráno následoval převoz na Pankrác do cely předběžného zadržení. Z Pankráce nás druhý den převezli do Hradce. Mě, Honzu Vylitu, Strnada a další. V Hradci probíhaly výslechy, já přišel na řadu ve tři ráno. A ve čtyři řekli: Sorry, jděte domů.

Vrátil jste se domů a do práce. Co bylo v práci?

Armáda mě o týden později postavila mimo službu. Závazek u armády, v civilu by se řeklo kontrakt, mi trval do poloviny roku 2017. Věřil jsem, že vyšetřování půjde rychle, že se každopádně všechno stihne vyřešit před koncem závazku. Ukázalo se, že jediné, co orgány činné v trestním řízení umějí, je dělat průtahy. Já a můj právní zástupce jsme dělali všechno pro co nejrychlejší průběh. Což se ovšem nějak nepodařilo. V armádě mi řekli, že není žádoucí, abych se ukazoval v budově generálního štábu, chvíli mě i chtěli přesunout do Brna. Nakonec mi vyčlenili malou místnost v Praze na Podbabě. A já se mezitím stal psychiatrickým pacientem. Psychiatrickým pacientem jsem fakticky od 8. března 2015, od chvíle, kdy mi najednou vzali všechno, ale úplně. A udělali ze mě psance. Vždycky jsem si myslel, že není možné, aby hlava dokázala člověku způsobit, že mu bude fyzicky zle. Ukázalo se, že to možné je.

Celý rozhovor s generálem Halenkou si můžete přečíst ve speciálu 30 rozhovorů. Koupit si jej můžete zde.