Citlivé téma Slovanů: Všichni jsme Avaři

Spojenectví, či dokonce symbióza Slovanů s Avary je v zemích, kde dnes žijí slovanské národy, citlivým tématem. Avarsko-slovanskou nadvládu ignorují také rumunští historici, kteří vidí Rumuny jako přímé potomky románského obyvatelstva před pádem Římské říše.

Důvodem je mimo jiné fakt, že nechtějí být spojováni s asijskými nájezdníky, kteří po předchozí vlně stejně krvelačných Hunů rozvrátili klasickou římskou kulturu. Dokonce Maďaři, původem třetí skupina nájezdníků z východu, se k avarskému dědictví začali hlásit až v posledních desetiletích.

Jádrem romantických představ o Slovanech včetně Čechů byl obraz mírumilovného národa, který v šestém století osídlil území opuštěná germánskými kmeny a živil se po vzoru Přemysla Oráče zemědělstvím. Záhy se však stal terčem nepřátelských útoků, proti kterým se dokázal chrabře bránit. Arcinepřítelem byli tradičně němečtí králové a markrabí, do stejné kategorie se později dostal národ Avarů, který chtěl Slovany a speciálně Čechy zotročit.

Ti se však dokázali bránit povstáním, která počátkem sedmého století vedl franský kupec Sámo, případně setřást nadvládu založením Velké Moravy. Tento výklad pochází ze současného pojetí národa, tedy lidu stejného etnického původu, s jedním jazykem a historií, obvykle žijícího na jediném ohraničeném území. Bývá využíván autory knih pro mládež, jako jsou Hrdina Nik nebo Táhli tudy Avaři, popisujících odboj proti šikmookým utlačovatelům a s dosud trvajícím vlivem v oficiálním dějepise.

S takovým přístupem je však přinejmenším podle rakouského historika Waltera Pohla sotva možné popsat poměry, které v Evropě vládly v raném středověku.

Celý text Petra Holuba si můžete přečíst ve speciálním vydání Týdeníku Echo BEST OF 2020, který najdete na stáncích. Můžete si jej objednat také zde.