Úvaha, že rychlost, s níž státy přikročí k očkování svých obyvatel proti nemoci covid-19, jim dříve poskytne možnost utéci z pasti neustálých lockdownů, je jistě správná. Předpokládá však, že vlády, potažmo vládní epidemiologové, jsou motivováni povědomím o tom, že toto dušení společnosti má středně- a dlouhodobě ničivé následky na veřejné zdraví, vzdělání a ekonomiku, a že tedy sami vakcínu chápou jako nástroj pro co nejrychlejší návrat k normálu.
Jenže otvírači-vakcináři jako kdyby dostatečně nepočítali s možností, že to jejich vláda nebo Světová zdravotnická organizace takto nevidí. Že hlavní trend na Západě bude zřejmě jízda takříkajíc epidemiologicky na jistotu. Že cílem nebude rychlé otevření společností po naočkování starých lidí a rizikových skupin, nýbrž masové proočkování všeho, co se hýbe. Británie jako první země v západním světě schválila vakcíny a začala masivně očkovat. Přesto jeden ze zdravotnických expertů tamní vlády, Jonathan Van-Tam, krotí nadšení snílků, kteří by si snad mysleli, že po vakcíně následuje rychlý návrat k normálnímu životu. Argument zní, že i když je samotné vakcína ochrání před vážným průběhem nemoci, není vyloučeno, že infekční zůstanou, a mohli by tak nakazit jiné lidi.
Podobně „americký Prymula“, dr. Anthony Fauci, už po prvních zprávách o úspěšných vakcínách své spoluobčany připravoval na to, že potřeba nosit roušky a dodržovat sociální odstup zůstane hluboko do roku 2021. Jeho zdůvodnění: Pokud má vakcína účinnost 95 procent, kde berete jistotu, že zrovna vy nepatříte mezi oněch pět procent?
Fauci je rutinně dáván do kontrastu s údajně nezodpovědným přístupem Donalda Trumpa, platí za starostlivého, zodpovědného vědce. Jenže i tento Fauci v interview pro New York Times, publikovaném na Štědrý den, přiznal, že vědomě posouvá branku, že neustále zvyšuje podíl lidí, kteří musejí získat imunitu, než stát (Fauci zůstane i v Bidenově administrativě) dojde k závěru, že kolektivní imunity bylo dosaženo a společnosti se může povolit vodítko.
Doslova přiznal, že až teď (pět týdnů po volbách) si dovolí vyslovit, co si skutečně myslel. Zprvu Fauci hovořil podobně jako dosud Světová zdravotnická organizace o 60 až 70 procentech, v listopadu začal mluvit o 70, až před Vánoci posunul kritické množství někam do koridoru 75 až 90 procent.
U nás ministr zdravotnictví Jan Blatný zatím neupravil svůj odhad proočkování 60 až 70 procent populace, ale zase na rozdíl od Fauciho, který u svých výroků o stádní imunitě nechává otevřenou možnost, že část lidí ji získá vakcínou a část střetnutím s infekcí, Blatného 60 až 70 procent tvoří občané s vakcínou. To by i po odečtení dětí do 15 let, jichž je v české společnosti 16 procent, znamenalo naočkovat asi šest milionů Čechů. Pokud od této armády odečteme pozitivně testované za celý loňský rok, pořád zůstáváme na vysokých pěti milionech.
Vzhledem k tomu, že počet covidem ohrožených Čechů i apokalyptici typu Romana Prymuly odhadovali na dva miliony (zatímco optimisté jako imunolog Jaroslav Svoboda na půl milionu), znamená Blatného představa dvouapůlnásobek toho, co se ještě nedávno zdálo být nutné i v tom nejtemnějším scénáři. Pravda, někteří lidé o sobě nevědí, že v nich dřímá nějaká komorbidita, nevědí, že jsou členy rizikové skupiny. Liberál by se ale tváří v tvář karanténě spokojil s dosažením stavu, kdy každý občan měl možnost nechat se naočkovat, a buď ji využil, nebo ne.
Lidé jako Prymula nebo Blatný se zřejmě dávno rozhodli ve svém epidemiologickém uvažování vůbec nepočítat s množinou lidí, kteří už se s virem setkali a jsou vůči němu imunní. Není pro to žádný vědecký argument, naopak se množí studie, že imunita získaná setkáním s čínským virem bude silná a jen tak z člověka neodejde. Stejně tak vlády včetně té české nevysvětlují, proč je nezajímá rozdíl mezi infekcí a nemocí. Protože pokud bude člověk, jemuž od koronaviru nic nehrozí (vesměs všichni zdraví lidé do 70 let věku), v sobě nosit virus a ti ohrožení už budou mít vakcínu, co se bude dít? Nic, aspoň pokud věříme tomu, čemu věří Blatný a spol., že vakcína je účinná. Tohle už není věda, ale politika. Z tažení proti viru se pro mnohé jeho účastníky stává tažení pro tažení.
Otázka, jak vysoký práh proočkování si česká vláda stanoví, bude klíčovou otázkou pro následující měsíce. Opozice by se jí měla chopit hned teď, ale po jejím souhrnném výkonu za loňský rok nejsou velké naděje namístě.
00:01
