Vytváří se tady falešný dojem elit, říká šéfkuchař Zdeněk Pohlreich

Týdeník Echo připravil zvláštní samostatné vydání výběru nejlepších interview z uplynulých dvanácti měsíců své produkce. Speciál 30 rozhovorů představuje tři desítky českých i zahraničních osobností z oblasti politiky, vědy, kultury i společenského dění. Jedním ze zpovídaných je i slavný šéfkuchař Zdeněk Pohlreich. Přinášíme ukázku z textu, který je k dostání ve vybraných trafikách. Objednat on-line si jej můžete ZDE.

Žil jste v Austrálii, která dlouho měla – stejně jako další anglosaské země – výrazně větší chuť riskovat. Byla tam mentalita lidí a přístup ke každodenní soutěži a konkurenci o tolik jiné než tady?

Ano. Myslím, že se v tom příliš babráme a rezignujeme na přirozenost. Nechtěl jsem se bavit celou dobu o politice. Ale vy píšete o politice. Připadá mi šílené, jak dnes v politice pořád baví někoho tahat na světlo věci, které se odehrály před desítkami let, a dělat z nich závěry pro dnešní dobu. Život jde přece dál.

Často připomínáte, že strašně plýtváme talenty.

V plýtvání jsme opravdu dobří. Možná jsem paranoidní, ale najednou se tady ozývají názory, které jsem slýchával před víc než třiceti lety. Div ne centrální plánování. Div ne byty pro každého. Chápu, že lidi chtějí slyšet, že jim to někdo slíbí. Mě štve, že si ale neuvědomí, že jim to ve finále žádný z těch mesiášů nesplní a vyprdne se na ně.

Ubývá svobodného prostoru k tomu, aby se lidé mohli o sebe sami postarat?

Když vidím projekt společného evropského myšlení, tak se mi z toho dělá na nic. Když tady někdo mává tím, že je proevropský, co je to za téma? Vždyť jsme v Evropě. Evropská unie jako princip byl skvělý nápad. Otevřený prostor. Volný pohyb zboží a lidí. To, do čeho to dnes zmutovalo, je pro mě úplně nepochopitelná věc. Kdyby někdo vyčíslil, kolik celý ten cirkus stojí peněz. To se snad všichni pomátli na rozumu. Všechny ty dotace. Nařizování, co je a není správně. To ostentativní konání dobra, které se všude objevuje, to už je na mě moc. Přece se dá dělat rozumná pravicová politika, aniž by to znamenalo, že by se po ulicích museli hned válet sanktusáci. Jenže třicetiletí dnes věří tomu, že pravicová politika vede k tomu, že ulice budou plné zoufalců, a hledají a některé party dokonce i nabízejí „bezbolestná“ řešení. Pro mladé lidi, kteří mají chuť něco dělat, je velká škoda, jakým směrem společnost míří. Vezměte si, kolik lidí studuje zdarma různé společenské obory. To je šílené. Proč to ti lidé studují? Proč se tady odehrává taková degenerace vzdělání? Proč by měl kuchař mít maturitu? K čemu mu to je? Vychovávají se tady lidé do profesí, které nikdo nepotřebuje.

Proniklo to i do gastronomie?

Naštěstí ne. To je klasické řemeslo. Odborné školství ale už dost degeneruje to, že se studují obory jako číšník s maturitou. To je úplně na palici.

Potřebují ji k něčemu?

Ne, proboha, proč? Když tu práci rok děláte, tak se ji přiměřeně naučíte. Stačí to. Ve společnosti mi dnes nejvíc chybí to staré, poctivé řemeslo. Jednou se tomu všichni budeme divit, že nám nemá kdo opravit odpad a udělat stůl. A ještě se tady vytváří falešný dojem elit. Že někdo, kdo vystudoval ty podivné společenské obory, je víc než ten, kdo dobře dělá kvalitní řemeslo. To už jsme tady jednou měli. Já jsem horník a kdo je víc? K tomu se snad nechceme vracet, ne? To se přece v normální společnosti nesmí stát.

Celý text vyjde ve speciálu 30 rozhovorů, který je ve volném prodeji k dostání za 99 korun, při pořízení online zaplatíte jen 89 korun. Speciál si můžete objednat ZDE.