Proč je dobré být nacionalistou

Společné zasedání kabinetů Andreje Babiše a Mateusze Morawieckého skončilo pro Českou republiku ostudou. Samotný výsledek však není tím hlavním. Debata ministrů dvou národů z uplynulého týdne může posloužit jako ilustrace, že nacionalismus nabízí v této části Evropy nesporné výhody a že pokusy založit společnost na občanském principu nefungují.

Češi v čele s Babišem museli strpět, že je premiér Polska vyzval, ať konečně začnou stavět. Zvláštní pozornost by měli věnovat dálnici mezi Vratislaví a Prahou, další prioritou je propojení Krakova s Vídní či Budapeští přes Moravu. Zdejší ministr dopravy Vladimír Kremlík reagoval s tím, že se půjde do Polska učit, jak se vlastně dálnice stavějí. Média na obou stranách hranice to doplnila připomínkou, že Češi loni postavili čtyři kilometry nových dálnic, zatímco Poláci v uplynulém desetiletí dokončili tři a půl tisíce kilometrů.

Debata o „dálniční letargii“ byla ponížením Čechů, kterým mocnější soused připomíná, ať se konečně do něčeho pustí, protože polské kamiony přece potřebují jezdit do Bavorska a Rakouska. Češi si výtku zasloužili, o tom nemůže být pochyb. O to víc může být poučná historie, jak se do tak nerovné pozice dostali.

Česko je historicky vyspělejší země než ostatní bývalí členové RVHP, v poslední době se to ovšem mění, protože například organizace polského státu lépe odpovídá společenským poměrům. Západoevropští intelektuálové často Polákům vyčítají jejich nacionalismus. Ovšem národní myšlenka Polsko sjednocuje a umožňuje jim pod vedením akceschopné vlády spojit síly k velkým úkolům, jako je výstavba dálniční sítě. Tento model popsal už koncem minulého století americký sociolog Robert Putnam jako „druhý nejlepší typ společnosti“ a objevil ho v některých jihoevropských, případně východoasijských zemích. V těchto státech je možné podniknout velké projekty, ovšem jen pod dohledem státní byrokracie, která musí dohlížet na dodržování pravidel.

Existuje ovšem také „nejlepší typ společnosti“, která stojí na soukromé či občanské iniciativě a kde stát hraje roli více či méně významného asistenta. Sociolog takové uspořádání objevil v Americe, Japonsku a Německu, kde se soukromé subjekty nebo úzké zájmové skupiny dokážou domluvit na společném cíli a pravidlech, jak k němu dojít. Tento model se možná nevědomky pokusila uskutečnit Česká republika, ovšem aktuální srovnání výstavby dálnic ukázalo, že pokus skončil fiaskem. Potíž není v nedostatku peněz, ovšem o každoroční příděl ve výši desítek miliard korun se bije příliš mnoho zájemců, kteří se nedokážou domluvit na společném postupu. Správce dopravního rozpočtu, kterým je Státní fond dopravní infrastruktury, musí přidělit nějaké peníze do každého ze čtrnácti krajů, aby si jejich pohlaváři nestěžovali u premiéra. Proto se začínají desítky a stovky malých projektů nejčastěji na silnicích první třídy a o dálniční síti si mohou nechat zdát příští generace. Další silnou lobby jsou stavební firmy, které dávají přednost opravám stávajících silnic, které se platí stejně dobře jako nové úseky, a přitom zadavatel nemůže sledovat postup prací. Opravy D1 jsou možná příliš nákladné a příliš zatěžují řidiče, přesto si je pochvalují výrobci cementu, který zaplňuje vybagrované dálniční těleso. Se ztrátou rozhodovacích pravomocí ztrácí státní správa také potřebné kompetence.

Polský premiér se svým požadavkem na dokončení D11 z Hradce Králové k polské hranici a D55 mezi Přerovem a Břeclaví stává jedním z lobbistů v řadě, přesto má jeho sdělení jiný obsah, o který zdejším regionálním politikům a stavebním lobbistům nejde. „Něco už dokončete, prosím,“ říká Morawiecki. Zdejším zájmovým skupinám jde ovšem hlavně o to, aby nic dokončeno nebylo, protože by přišly o vliv na státní rozpočet.

Národ jako recept na úspěch

Pokus postavit českou společnost na občanském principu se nezdařil. Jednotliví lobbisté a zájmové skupiny se nikdy nedohodnou na společném cíli, pokud tímto cílem není obrat stát a jeho daňové poplatníky. Nejvýznamnější soukromá iniciativa po listopadu 1989 skončila tím, že se privatizační miliardář stal premiérem za tím účelem, aby získal volný přístup ke státním penězům. Nutno připustit, že být Češi většími nacionalisty, tak se jim nemohlo stát, aby si za předsedu vlády vybrali Slováka, který sice používá fráze o skvělých průmyslových dovednostech Čechů, nic tím však nemyslí.

Pokud chcete být úspěšní, staňte se většími národovci, připomíná Čechům konfrontace s Polskem. Třeba to není nutné a možná stojí za to, pokusit se znovu obnovit nejlepší typ společnosti podle Putnama, která u nás kdysi fungovala. Ovšem pokud pro to neexistuje věrohodný scénář, pak je lepší se spokojit s druhou nejlepší společností.