Lstivé orchideje. Květiny za našimi okny se globalizovaly

ESEJ VÁCLAVA CÍLKA

Lstivé orchideje. Květiny za našimi okny se globalizovaly
"České orchideje mohou být zjevením. Jsou celé rozsáhlé oblasti, kde je nespatříte ani jednou za život, protože nenaleznete ty dva či tři ary, kde se na jaře objeví pár jedinců. Nemají v sobě nic z dekadence, od pohledu jsou vzácné, krásné a odlišné," píše Václav Cílek. Foto: Shutterstock
1
Týdeník
Václav Cílek
Sdílet:

Přírodovědci si často stěžují, kolik druhů rostlin či hmyzu je dnes ohrožených či téměř na vymření, ale ono to platí i o kytkách ve venkovských zahrádkách či za okny domů, kde místo třeba tradičních pelargonií stále častěji vidíme kultivary tropických orchidejí. Pochopitelně to je nejenom krásou těchto rostlin, ale i tím, že všichni nakupují ve stejných obchodních řetězcích. Česká zahrada se nám globalizovala.

Některé orchideje jako nejvíc klamavé a nejvíc manipulativní rostliny celé botanické říše stojí přesně na roztřepeném rozhraní mezi krásou a hrůzou. Ty tropické rostoucí v korunách stromů jsou víc duchařské, ty naše rostoucí z půdy spíš skrývavé a jemně krásné. Kdyby byly součástí katedrály, tak by byly zdí hlavní lodě oddělující oblast maskaronů tam venku od oblasti světců a kosmických matek uvnitř katedrální lodě. Jejich vizualita je magická, protože se podobně jako mužíci z mandragor podobají člověku. Leckdy se stávají botanickými metaforami lidského těla, a dokonce mohou připomínat roztažené nohy necudné mexické tanečnice.

Druhů orchidejí je na světě zhruba dvakrát víc než druhů ptáků, tedy kolem 30 tisíc. U nás jich roste asi šedesát, ale stanovení druhu je ošidné, orchideje jsou plastické, neustále v pohybu s jasnou snahou vytvářet poddruhy a zase je pohlcovat. Nalézt zkamenělou orchideu je nemírně vzácné, protože v tropech vše podléhá rychlé zkáze. Nejstarší fosílie orchidejí jsou proto jen asi 20 milionů let staré.

Orchideje se nejvíc ze všeho rozvinuly v tropech, protože záhy objevily podstatný trik, jímž byl život v korunách stromů. Jen pomalu a neochotně se v dobách meziledových šířily na sever do krajin mírného pásma a pak zase s věčným ledem a sněhem ustupovaly do refugií, jakým mohlo být údolí Dunaje či ke slunci obrácená pískovcová údolí Českého ráje. Několik druhů orchidejí dokáže růst na Islandu, či dokonce v Grónsku, ale v chladnějším klimatu rostou v syrové polární půdě a jen výjimečně v trsech mechů a lišejníků.

Darwinova orchideová past

Dostupnost orchidejí vedly Charlese Darwina ke studiu jejich vlastností hned tři roky poté, co vydal epochální monografii O původu druhů (1859). Z našeho pohledu to byl překvapivý tah, protože vědci spíš očekávali další práci o evoluci člověka. Čtyři sta stran suchého, detailního popisu sice zdánlivě vycházelo vstříc dobovému zájmu o orchideje, ale Darwinovi šlo hlavně o to, aby na jedné skupině rostlin ukázal, jak funguje přírodní výběr.

Celou esej Václava Cílka si můžete přečíst na ECHOPRIME. Nebo v tištěném vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.

 

Sdílet:

Hlavní zprávy

×

Podobné články