Lstivé orchideje. Květiny za našimi okny se globalizovaly

Přírodovědci si často stěžují, kolik druhů rostlin či hmyzu je dnes ohrožených či téměř na vymření, ale ono to platí i o kytkách ve venkovských zahrádkách či za okny domů, kde místo třeba tradičních pelargonií stále častěji vidíme kultivary tropických orchidejí. Pochopitelně to je nejenom krásou těchto rostlin, ale i tím, že všichni nakupují ve stejných obchodních řetězcích. Česká zahrada se nám globalizovala.

Některé orchideje jako nejvíc klamavé a nejvíc manipulativní rostliny celé botanické říše stojí přesně na roztřepeném rozhraní mezi krásou a hrůzou. Ty tropické rostoucí v korunách stromů jsou víc duchařské, ty naše rostoucí z půdy spíš skrývavé a jemně krásné. Kdyby byly součástí katedrály, tak by byly zdí hlavní lodě oddělující oblast maskaronů tam venku od oblasti světců a kosmických matek uvnitř katedrální lodě. Jejich vizualita je magická, protože se podobně jako mužíci z mandragor podobají člověku. Leckdy se stávají botanickými metaforami lidského těla, a dokonce mohou připomínat roztažené nohy necudné mexické tanečnice.

Druhů orchidejí je na světě zhruba dvakrát víc než druhů ptáků, tedy kolem 30 tisíc. U nás jich roste asi šedesát, ale stanovení druhu je ošidné, orchideje jsou plastické, neustále v pohybu s jasnou snahou vytvářet poddruhy a zase je pohlcovat. Nalézt zkamenělou orchideu je nemírně vzácné, protože v tropech vše podléhá rychlé zkáze. Nejstarší fosílie orchidejí jsou proto jen asi 20 milionů let staré.

Orchideje se nejvíc ze všeho rozvinuly v tropech, protože záhy objevily podstatný trik, jímž byl život v korunách stromů. Jen pomalu a neochotně se v dobách meziledových šířily na sever do krajin mírného pásma a pak zase s věčným ledem a sněhem ustupovaly do refugií, jakým mohlo být údolí Dunaje či ke slunci obrácená pískovcová údolí Českého ráje. Několik druhů orchidejí dokáže růst na Islandu, či dokonce v Grónsku, ale v chladnějším klimatu rostou v syrové polární půdě a jen výjimečně v trsech mechů a lišejníků.

Darwinova orchideová past

Dostupnost orchidejí vedly Charlese Darwina ke studiu jejich vlastností hned tři roky poté, co vydal epochální monografii O původu druhů (1859). Z našeho pohledu to byl překvapivý tah, protože vědci spíš očekávali další práci o evoluci člověka. Čtyři sta stran suchého, detailního popisu sice zdánlivě vycházelo vstříc dobovému zájmu o orchideje, ale Darwinovi šlo hlavně o to, aby na jedné skupině rostlin ukázal, jak funguje přírodní výběr.

Celou esej Václava Cílka si můžete přečíst na ECHOPRIME. Nebo v tištěném vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.