Sultánova středomořská hra. Národní zájmy jdou proti NATO a EU

ECHOPRIME

Sultánova středomořská hra. Národní zájmy jdou proti NATO a EU
Ve Středomoří se poměrně nenápadně utvořila jakási neformální „koalice proti Erdoğanovi“, kam náleží rovněž Izrael. Ten takříkajíc „změnil strany“, jelikož politika prezidenta Erdoğana představuje vážnou hrozbu pro izraelské bezpečnostní zájmy. Foto: Profimedia.cz
Týdeník

Lukáš Visingr

Na podzim 2020 plnil stránky zpravodajských rubrik konflikt Arménie a Ázerbájdžánu a ještě předtím se často mluvilo o napětí ve Středomoří. Obě témata ale náleží do téhož rámce, který dokládá platnost klasických pouček o mezinárodní politice. Řecko-turecký spor je však zajisté důležitější z hlediska České republiky, jelikož se přímo týká i dvou mezinárodních organizací, které dnes demonstrují svou principiální slabost.

Soudobá krize ve Středomoří totiž není ničím jiným než ukázkou (logického) selhání NATO a Evropské unie tváří v tvář střetávajícím se národním zájmům členských zemí. Nastala situace, kdy naprosto vážně hrozí regulérní válečný konflikt mezi dvěma státy Aliance, do něhož by se velmi pravděpodobně zapojily také další země. Někteří optimisté říkají, že jde jen o další kolo „ukazování svalů“ mezi Athénami a Ankarou, avšak jiní varují, že současné napětí má odlišnou kvalitu a že tentokrát již nemusí zůstat pouze u gest.

Kořeny animozit mezi Řeckem a Tureckem sahají až do středověkých časů, ale pro pochopení současného napětí stačí jít k následkům první světové války. Poražená osmanská říše měla být podle tzv. smlouvy ze Sèvres rozdělena a měla pozbýt netureckých území, smlouvu však odmítli turečtí nacionalisté a vypukla další válka. Turci zvítězili nad koalicí dohodových zemí (včetně Řecka) a jejím výsledkem se staly dnešní hranice Turecka, které roku 1923 potvrdila smlouva z Lausanne. Nepřátelství ale samozřejmě nevymizelo.

Nemalá část Turků vnímala a dosud vnímá smlouvu jako nespravedlivou, protože podle jejich mínění by Turecko mělo získat některé ostrovy ve Středomoří. Toho ostatně chtěli svého času využít Němci, když lákali Ankaru do řad Osy a chtěli nasměrovat ambice Turecka proti Velké Británii. Následníci Mustafy Kemala Atatürka těmto svodům odolali a země zůstala neutrální, aby si pak ve studené válce jasně zvolila stranu.

Celý text si můžete přečíst již nyní na EchoPrime. Nebo od čtvrtka v tištěném vydání Týdeníku Echo. Předplatit si jej můžete zde.

Foto: echo