Obrovská poptávka po nástupci Andreje Babiše

Včera byl zvláštní den, který výstižně ilustroval, v jaké pasti statu quo jsme uvízli. Scéna první: na Václavském náměstí se k další demonstraci a následnému pochodu před Strakovu akademii schází tisíce lidí volajících po demisi Andreje Babiše. O chabé úrovni celé opozice nejvíce vypovídá to, že k Babišovi silně kritickou část společnosti za sebou dokáže sjednotit jen ad hoc spolek Milion chvilek pro demokracii studenta teologie Mikuláše Mináře. Ten dá tentokrát prostor předsedům opozičních parlamentních stran. (A k tomu dost nepochopitelně s Babišem kolaborující sociální demokracii a Straně zelených, která má v průzkumech nejvíc 1,5 procenta hlasů.)

Opoziční lídři bohužel nedokážou tuto nadstranickou sešlost k Babišovi silně kriticky naladěné společnosti využít k ničemu, co by zaujalo a přitáhlo pozornost. Nezní žádný nápad, jak dát dohromady sílu, která by ve volbách Babiše porazila. Jinak než volbami neskončí. O své příznivce hned tak nepřijde. Ti mu odpouští všechno. Od obvinění z dotačního podvodu po neoprávněné kasírování evropských dotací. Česko se Andreje Babiše zbaví jen tak, že za sebou někdo těch hlasů dokáže soustředit víc než on. 

Zatím k tomu nikdo nedokázal našlápnout. Těžko říct, co by mohlo být tím impulzem. Možná by pomohla šoková terapie předčasnými volbami. Taková, jaká se vyplatila britskému premiérovi Borisi Johnsonovi, který díky ní a apelu na to, že už je konečně potřeba dotáhnout vlekoucí se brexit, dokázal získat pohodlnou většinu. U nás by to mohl být budíček v podobě rychlých předčasných voleb. K tomu by ale bylo potřeba, aby se probudila sociální demokracie a přestala se chovat jako ponížený Babišův sluha. 

Včerejší scéna druhá to přesně ukazuje. Sociální demokraté chtěli prosadit velkorysejší rodičovský příspěvek. Senát jim k tomu nahrál a vrátil původní návrh zpět do sněmovny. Babišovci se sociálním demokratům vysmáli a oni pokorně přijali návrh, proti němuž pár hodin předtím protestovala ministryně práce Jana Maláčová. Proč by měl takovou stranu, která není schopná obhájit ničí zájmy, někdo volit? Pokud se sociální demokraté chtějí vůbec zachránit, musí angažmá v roli Babišova sluhy co nejrychleji ukončit. 

Scéna třetí: ve chvíli, kdy se demonstruje, večeří v Lánech v klidu prezident Miloš Zeman s Andrejem Babišem a probírají Babišův soupis miliardových investic, známý jako investiční plán. Je to fantazmagorický soupis projektů, o němž jeho autor neumí říct, z čeho je zaplatí. Slohové cvičení, které dá za pár hodin od oka dohromady průměrný úředník. Jenže je to demonstrace síly. Lidé ji z Babiše a Zemana cítí. Z opozice bohužel ne. 

V zemi je obrovská poptávka po nástupci Andreje Babiše, kterou zatím nikdo nedokáže naplnit. Je dobré, že úspěšní organizátoři demonstrací z Milionu chvilek nabízejí davy, které je podporují, opozici a nepokouší se zakládat nějakou další politickou stranu, která by dál štěpila síly. 

Snad tu šanci někdo z opozice konečně dokáže zvednout. Možná by k akčnosti pomohla vize předčasných voleb a souboje s Babišem.