Vzniká kvazicentrálně řízený kapitalismus

Pamatuji si časy, kdy byl šéf americké centrální banky Alan Greenspan opěvován jako ekonomický guru a všichni mu s důvěrou naslouchali. Časy, kdy byli centrální bankéři oceňovanými experty, jsou ale dávno pryč. Stala se z nich jen prodloužená ruka politiků. Už to dávno nejsou ekonomové. Evropské i americké centrální bance šéfují právníci. I proto vidíme, že podle průzkumu většina Američanů své centrální bance nevěří a začíná růst nedůvěra i mezi profesionály a investory. Kritika sílí.

Centrální bankéři se až dosud snažili hlavně zabránit propadu finančních trhů a lili do ekonomiky stále víc a víc peněz. Ve snaze „zachránit“ svět tak ovšem vznikla hydra, jakou planeta nepamatuje. Ekonomika, v níž kvůli tisku peněz mají akcie povoleno jen růst, není tržní, ale kvazicentrálně řízená.

Zkrátka počet akcií se v čase moc nemění, zisky akciových společností taky ne (nebo dokonce klesají), ale výrazně roste množství peněz v ekonomice. Ceny finančních aktiv a zejména akcií proto musí růst, aniž by reflektovaly stav akciových společností. Kdejaký finanční odpad roste na rekordy. Skoro u všeho má nyní smysl upsat akcie. Kdejaká společnost chce na burzu, aby burza cenu společnosti z ničeho nafoukla na obra.

Běžní střadatelé to nechápou. Média proto hledají pseudovysvětlení pro lidi mimo finanční trh. Nejdříve se v médiích běžně uvádělo, že akcie rostou, protože se očekává, že vyhraje Trump, který sníží daně, což podnikům i akciím pomůže. Pak se začalo zdát, že Trump nevyhraje. Všude se najednou začalo psát, že to, že v Americe vyhrají na celé čáře demokraté, pomůže ekonomice kvůli ohromnému fiskálnímu stimulu, který ekonomiku nakopne. Pak se zase začalo říkat, že s vakcínou musí akcie růst, protože s vakcínou prý přijde normální život.

Za vším stojí tisk peněz

Ať píší média střadatelům jakýkoli argument, akcie letí stále výš. Drobní střadatelé mají být v klidu. Poměr ceny akcií a tržeb podniků se dostal do nesmyslných hodnot. Peněz je v ekonomice tolik, že vše kolem jsou jen tlachy. Tisk peněz stojí za vším. Indikátory akciové bubliny začaly blikat na všech frontách už dávno a mnohé finanční instituce už bijí na poplach, že je situace nebezpečná - což ovšem neznamená, že by se bublina s dalším tiskem peněz nemohla ještě přifouknout. Zisky jsou pohádkové a ještě nějaký čas to může vydržet.

Jenže to spolu s hlubokými deficity státních rozpočtů začalo mezi mnohými vyvolávat strach z inflace. Vypadá to, že i s vakcínou čeká mnohé klíčové ekonomiky světa v prvním kvartále letošního roku propad. Německo na tom bude asi hůř, než se čekalo. V Americe řeší obavy z dalšího vývoje rozdáváním peněz mezi běžné lidi. Helikoptérové peníze jsou tady. Helikoptérové peníze jsou ovšem nástrojem hromadného ničení.

Najednou si mnoho lidí říká, že politika, kterou šéf americké centrální banky Ben Bernanke představoval v roce 2010 veřejnosti jako dočasnou, se stala trvalou, a z léčby se stala chronická nemoc. Už tehdy přitom Bernanke zdůrazňoval, že čím bude tato politika trvat déle, tím méně bude účinná.

Mnohé penzijní fondy po celém světě už křičí, že pro jejich investice do dluhopisů je stávající prostředí neúnosné. Úrokové sazby jako cena peněz nemohou být dlouhodobě u nuly či dokonce záporné, pokud má ekonomika fungovat jako kapitalistická.

Na ústup od této politiky centrálních bank to ale nevypadá. Úrokové sazby nahoru asi jen tak nepůjdou. Naopak levice bude tlačit na centrální banky, aby v politice pokračovaly, a sama bude přikládat pod kotel. Plán obnovy Joa Bidena ve výši astronomických 1,9 bilionu dolarů má pomoci nastartovat ekonomiku. K tomu se růst úrokových sazeb nehodí. Navíc předsedou rozpočtového výboru amerického Senátu se stane někdejší kandidát na prezidenta Bernie Sanders. Republikáni už varují, že zneužije svoji funkci pro prosazování svých radikálních socialistických reforem.

Zlatá éra drobných podnikatelů skončila

Centrální banky musí vymyslet něco nového. Potřebují si nerozhněvat politiky, kteří je volí do funkcí, a zároveň potřebují držet inflaci pod kontrolou. Začíná se mluvit o tom, že by všechny centrální banky prý měly začít víc ovládat tzv. výnosovou křivku. To znamená, že by vlastně regulovaly ceny a výnosy státních dluhopisů jednotlivých splatností. Najednou mají tedy nějací centrální bankéři rozhodnout o tom, jaká cena je v ekonomice správná. To ovšem v kapitalistické ekonomice rozhoduje trh. Ten se ovšem z ekonomiky pozvolna vytratil. Kapitalismus skončil, a to už i v Americe.

Američtí konzervativci to vědí a z konce kapitalismu viní progresivisty, jako je právě Sanders. Chápou, že se stávající politikou nemůže být lépe, ale naopak ještě víc přibude tzv. zombie firem, kterým nízké úrokové sazby brání v bankrotu, na který jsou dlouhou dobu zralé. Stávající politika jim dokonce umožňuje to, aby snižovaly výrobu, propouštěly, vyklízely pozice na trhu, a přesto na úvěr vyplácely dividendy a jejich akcie rostly, a tím pádem i bonusy jejich šéfů. Zvrácenost stávajícího kvazicentrálně řízeného kapitalismus nezná mezí. Západní civilizace tím začíná zaostávat.

Drobní podnikatelé zatím ještě tak docela nepochopili, že jejich zlatá éra skončila. Jsou zvyklí žít bez dluhů nebo s malým dluhem, který rolují v zásobách. Jenže tím, jak jsou státy předlužené a úrokové sazby nulové, rostou ceny nemovitostí. Logicky musí růst i nájmy a další položky. Všem tedy rostou náklady. Normálně by drobným podnikatelům situaci zlepšilo to, že v krizi nerostou mzdy. Ty ale v současnosti navzdory krizi rostou, protože nezaměstnanost kvůli státním zásahům moc nevyskočila. Nový režim tedy malé podnikatele drtí a bude drtit ještě víc.

Na rozdíl od velkých konkurentů nevydají dluhopisy se záporným výnosem a neupíšou akcie, které by vyletěly do nesmyslných hodnot. Nový režim povede k oligopolům, protože malé firmy budou těžko přežívat. A oligopol je prohrou spotřebitele. Řítíme se do špatného světa. Potřebujeme návrat do normálu, kde trhům nevládne úředník, ale spotřebitel. K tomu by se ale nejprve musela změnit filozofie a celé společenské paradigma.