25. únor v 21. století

Připomínka převzetí moci komunisty v roce 1948 přestává dominovat naší politice. Vyrostly mezitím 4 další generace a máme 32 let od pádu komunismu, tedy již skoro stejně dlouho jako tento režim trval. Přesto historii musíme připomínat. Mám obavy, že naladění společnosti dnes připomíná rok 1946.

Samotný „únor 48“ byl již jen razítkem na zásadní přeměně společnosti. Předcházela mu devastace hodnot, úřední likvidace tradičních pravicových stran (Agrárníci, Národní demokracie). Předcházelo mu dominantní socialistické uvažování médií a elit v situaci poválečného rozvratu. Předcházelo mu znárodňování větších podniků. O směřování k nějakému typu socialismu hovořily všechny existující politické síly, včetně presidenta Beneše. Kapitalismus nikdo nehájil nebo jen opatrně a nesměle. Nebyla reálná politická síla, která by ukazovala jiný směr. Strany tehdejší Národní fronty byly prošpikované dílem agenty KSČ, dílem prováděly stejnou politiku samy.

Ne náhodou pokračovali zástupci lidovců, sociálních demokratů i národních socialistů ve vládě i po únoru (a po celou dobu komunismu). Fierlinger, páter Plojhar a další. Ne náhodou byli občané nuceni volit 40 let jednotnou kandidátku Národní fronty, nikoli kandidátku KSČ. Že převrat řídila a moc ve skutečnosti převzala agresivní a schopná organizovaná síla – komunisté – je jasné. A že leckdo, kdo jim v jejich tažení z pozice užitečného idiota pomáhal, záhy litoval nebo na něj dopadl přímý teror – to víme též. Ale v únoru nešlo o nahodilý a rychlý převrat, jen o dokončení procesu.

Dnes čelíme rovněž agresivní, ale jiné levici. Je také internacionální a má oporu velkých mocností (EU), elit a médií. Neútočí tolik na bohatství a výrobní prostředky (i když u pirátských plánů na přeměřování velikosti bytů a kontrolu jejich využívání nejsme zas tak daleko) jako starý bolševik. Útočí na kulturní bázi, na podstatu člověka. Tu na genderové, tu na rasové bázi (58 pohlaví; „vina“ bílých obyvatel).

Je mezinárodní a propojená více než Kominterna (organizovaná nelegální migrace k oslabení demokratických mechanismů a dosavadních většin; vláda EU a jiných globálních elit). Chce novou digitální společnost (v tom je nejdále Čína), vyznává ekologické náboženství – neb utopisté i diktátoři dobře vědí, že je třeba ukazovat davu kladné pozitivní cíle. Čistá planeta. Bolševik měl „Světu mír“ – rusky bylo to heslo tuším „MUPI MUP“ (Tenhle vtip je jen pro lidi 50+ ; ti mladší vůbec nechápou, o čem mluvím, protože je to již 32 let pryč.)

Cíle nové levice jsou ale dosti podobné. Růst velikosti „dobrého“ státu, který má vše obstarat, řídit a kontrolovat. Uniformita myšlení, likvidace demokracie. Hledání viníků, odpadlíků a pomatených staromilců, kteří již nesmí ovlivňovat nový svět. Snaha o kádrování a cenzurování. Naše média až na drobné výjimky (ty byly v roce 1947 také) již kokrhají podobným stylem – řada názorů se nesmí/nemá veřejně říkat. Většinoví občané se stahují z veřejného života často ze strachu.

Dezinformátor je něco jako kulak před sedmdesáti lety.

Lidé hájící kapitalismus a národní demokracii jsou roztříštění, v řadě politických stran je najdeme, ale nikoli v rozhodujících pozicích. Situace je připravená k dramatickému utažení šroubů, média a vystrašení a dezorientovaní voliči rovněž. Lidé cítí, že se něco stane a musí stát.

Budeme mít dost síly hájit normální svět a starý dobrý kapitalismus?