Cesta k zemi poddaných

Začal další pokus o odklad povinné maturity z matematiky. Do první linie snižování laťky nároků na znalosti a schopnosti studentů, snažících se zakončit nejvyšší úroveň středoškolského vzdělání, se poněkud překvapivě postavila ODS spolu s Piráty. Chtějí znovu odložit zkoušku, která měla původně odstartovat roku 2021 na gymnáziích a lyceích a o rok později na odborných školách. 

Netvrdí, že matematika v povinné maturitní sadě není potřebná. To ani otevřeně tvrdit nejde. Maturita jen z mateřského a cizího jazyka je na první pohled nekompletní. Chybí v ní základní zkouška logiky, systematického a abstraktního myšlení, potřebného pro složitější rozhodování, které je v matematice obsaženo. Správně nastavený test z matematiky, to nejsou prosté počty ani jednoduché účetnictví, to je právě logika, schopnost věci strukturovat a dát je do souvislostí. Přesně takové testy jsou v závěrečných zkouškách na středních školách ve všech zemích, které jsou schopny dobře obstát ve světové konkurenci. Pouštět bez jejich splnění někoho na vysoké školy je už opravdu nebezpečné snižování laťky a otevřená cesta k masové produkci pseudovzdělanců. Jedinou čestnou výjimkou jsou čistě umělecké školy. 

ODS a Piráti argumentují velmi utilitárně tím, že ten test z matematiky by prostě příliš mnoho dnešních středoškoláků nezvládlo. Už loni propadlo 22,3 procenta těch, kdo si matematiku vzali k maturitě dobrovolně. „Dosavadní čísla ukazují, že v celkovém procentu těch, kteří si matematiku vybrali dobrovolně, je vysoké procento neúspěšných ze škol negymnaziálního typu,“ říká v Právu místopředseda ODS Martin Baxa. Původním povoláním středoškolský učitel. Po odchodu Václava Klause mladšího hlavní školský expert strany. „Spuštění povinné maturity z matematiky znamená, že vzroste počet neúspěšných. Řítíme se do propasti, o které víme. I proto jsem zastáncem toho, aby volba zůstala zachována.“ Stejně argumentují i Piráti a podobný názor má také předseda ODS Petr Fiala. 

Proti povinné matematice se přirozeně bouří studenti, obávající se neúspěchu. I ředitelé a učitelé, obávající se toho, že příliš propadnuvších bude důkazem, že matematiku prostě neumí studenty naučit. Babišův ministr školství Robert Plaga zatím lavíruje s tím, že je potřeba prověřit, jak vlastně jsou zkoušky z matematiky nastavené. Prý je namístě zjistit, které úlohy jsou v nich takzvaně užitečné. 

Je to další pokračování nekonečné debaty, táhnoucí se už roky. Během těch let se kvalita znalostí z matematiky nezlepšuje. Naopak už od roku 2000 stále upadá. Ukazují to s pravidelností testy PISA organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) srovnávající znalosti patnáctiletých dětí v matematice, schopnosti porozumět textu a základní orientaci ve vědách. Studenti ve všech zemích řeší stejné testy, takže se dá velmi snadno zjistit, jak na tom ve srovnání jsou. 

OECD začala se srovnávacími testy v roce 2000. Tehdy na tom čeští studenti vůbec nebyli špatně. V matematice měli lepší výsledky než Američané, Němci, Poláci, Izraelci. Dosahovali v průměru 498 bodů. Němci 490, Poláci jen 470. 

Znalosti z matematiky nejsou izolované. Velmi úzce souvisí i se schopností porozumět textu. Kdo je dobrý v jednom, bývá úspěšný i v těch ostatních. Nenajdete zemi, kde by studenti vynikali v matematice a zároveň byli slabí v porozumění textu. Jedno souvisí s druhým. Ten, kdo neumí logicky myslet, většinou není žádný génius ani v porozumění textu a už vůbec ne v cizích jazycích. 

Němce i Poláky jsme za sebou proto tehdy s přehledem nechávali i ve schopnosti porozumět textu. Byli jsme ve stejné lize jako Švýcaři nebo Dánové. Čeští studenti měli 492 bodů, Švýcaři 494. Dánové 497. Dokázali jsme úspěšně soutěžit s těmi nejbohatšími a nejvyspělejšími zeměmi Evropy, přitom jsme dávali do vzdělání méně peněz než ony.

V základním přehledu a orientaci ve vědách tehdy čeští studenti patřili do úplně první světové ligy, která se dostane v testech přes pět set bodů. Češi měli v průměru 511, Britové 532, Finové 538 bodů. Vůbec nejúspěšnější jsou Korejci (552) a Číňané (541). Němci dosáhli jen 487, Poláci 483 bodů.

OECD dělá PISA každé tři roky. A s výjimkou jednoho mírného vzestupu z předchozího pádu v roce 2006 sledujeme trvalý úpadek znalostí a schopností ve všech třech kategoriích. Schopnosti porozumět textu, matematice i vědeckém přehledu. To je úpadek patnáctiletých proti jejich starším předchůdcům. Ještě smutněji to vypadá v mezinárodním srovnání. Zatímco my padáme, jiní jsou stále vzdělanější. Třeba sousední Poláci. Země stále podstatně chudší než my.

V poslední PISA z roku 2015 jsme se propadli ve všech třech disciplínách hluboko pod Poláky, Němce i další země, které ještě v roce 2000 čeští patnáctiletí s přehledem poráželi. Výkon v matematice se za patnáct let propadl z 498 na 492 bodů. Ve schopnosti porozumět textu ze 492 na 487 bodů. Nejprudší je úpadek v základním vědeckém přehledu. Z tehdejších prvoligových 511 na nynějších 493 bodů. Výsledky těch nejúspěšnějších na prvních místech se ve všech třech disciplínách naopak výrazně zlepšují. V roce 2000 patřilo do první ligy (s výsledky nad pět set bodů) dvanáct zemí, byli jsme mezi nimi. Teď je jich osmadvacet. Bez nás.

Setrvalé snižování latěk vede v České republice k úpadku znalostí. Výše popsané body jsou průměr. Nebezpečné je i to, co se odehrává pod ním. Zvětšují se rozdíly mezi dětmi s nejlepšími a nejhoršími výsledky. V té nezdravé atmosféře snižujících se nároků ale zároveň ubývá těch, kdo jsou schopni dosáhnout v testech nejlepších výsledků. A přibývá těch se slabými výkony. Podle toho, jak uspějí v testech, dělí PISA studenty do šesti kategorií. Do dvou nejvyšších skupin se v České republice při posledním testování dostalo jen 14 procent dětí. V Polsku 16, v Německu bezmála 20 procent. Ještě úplně jinak ale vypadá skóre v zemích s nejchytřejšími studenty na světě. V Singapuru se do dvou nejvyšších skupin propracuje skoro 40 procent studentů, v Číně 30, v Japonsku 26 procent. V postkomunistickém Estonsku, které je stále výrazně chudší než my, přes 20 procent.

České školy nejsou místa, kde děti dosahují skutečného, v reálném životě použitelného vzdělání. Jsou to místa, kde se nějak doputuje k formálním dokladům o vzdělání. Ať už je to maturitní zkouška, nebo vysokoškolský diplom. Ty mají stále nižší schopnost vypovídat, že jejich držitel skutečně prokazuje znalosti a dovednosti na úrovni. 

Těm patnáctiletým zbývají do státní maturity tři, čtyři roky. Pokud by se laťka díky Pirátům a ODS opět odsunula, nebudou mít žádnou motivaci na sobě pracovat a matematice se skutečně věnovat. Stejně jako ji nebudou mít školy. 

Když se naopak jasná laťka konečně spustí, budou vědět, že ji musí překonat. Třeba se to mnohým z nich napoprvé nepovede. Tak to prostě zkusí znovu, než se jim to podaří. Je to přirozené. Není jiná cesta. 

Nemá cenu vést ani dlouhé debaty o tom, co je v matematice užitečné a co není. Matematika a logika nemají regionální rozdíly. Stačí se podívat, jak vypadají závěrečné zkoušky v úspěšných zemích, a jednoduše se inspirovat. 

Další důležitou změnou je skoncovat s posedlostí pseudovzděláním. Není žádný důvod, aby maturity skládali číšníci, kuchaři, kadeřníci, prodavači a řemeslníci. Když se náhodou někdy v životě rozhodnou, že ještě chtějí dál studovat na vysoké škole, prostě si ji dodělají. 

Kdo si srovná žebříček ve světové konkurenci nejúspěšnějších zemí světa s žebříčkem zemí, kde mají nejchytřejší děti, vidí na první pohled jasnou souvislost. Státy, kde nepatří studenti do první světové ligy ve znalostech, nikdy nebudou patřit do první ligy v bohatství a životní úrovni. Nebudou schopni věci vymýšlet a nebudou je schopni prodávat. Budou jen montéry nápadů jiných. A tím pádem jejich poddanými. Se vším špatným, co s sebou postavení poddaných přináší. Včetně frustrací, že za nás rozhoduje někdo jiný. Skončit jako kvalitní výrobní linka pro Číňany není zrovna lákavá budoucnost.