Raději ilumináti než chaos. Proč máme tak rádi konspirační teorie?

Samotná smrt Jeffreyho Epsteina nebyla příliš překvapivá. To, že miliardář obviněný z pedofilie, kterému hrozí, že stráví zbytek života za mřížemi, spáchá sebevraždu, je jaksi logické vyústění tohoto příběhu. Zvlášť pokud k tomu přičteme na povrch vyplývající skutečnosti o naprostém selhání strážců. Vězení, ve kterém Epstein seděl, je známé svým nedostatkem personálu. Dva bachaři, kteří ho měli kontrolovat po jeho předchozím pokusu o sebevraždu, pracovali přesčas již několikátý den za sebou. Místo hlídání usnuli a záznamy později zfalšovali. Přesto se okamžitě vyrojil nespočet konspiračních teorií o tom, kdo doopravdy zapříčinil Epsteinovu smrt, a to ne pouze z těch šílenějších koutů internetu, ale i od mainstreamových novinářů a politiků. Do Epsteinových zvrhlostí byla nejspíš zapojena řada vlivných osobností; představa, že kdosi zařídil, aby Epstein mlčel navěky, tak podle mnohých není přitažená za vlasy. Rychlost a šíře, jakou byla oficiální verze odmítnuta, však ukazuje na něco znepokojivého v dnešní společnosti.

Konspirační teorie byly nejspíš lidem vlastní odjakživa. Jedna z nejstarších zaznamenaných je ta, že císař Nero nechal spálit Řím, aby mohl postavit nový podle svého vkusu. Nero měl rozšířit vlastní konspirační teorii o tom, že požár založili křesťané. V posledních letech se však zdá, jako by se s konspiračními teoriemi roztrhl pytel. Někteří mluví o zlaté éře konspirací.

Každý z posledních čtyř amerických prezidentů byl objektem nějaké konspirační teorie. Zvláštní vyšetřovatel Kenneth Starr, který vypátral Moniku Lewinskou a tím dal záminku k impeachmentu, původně prověřoval podezřelé obchody s půdou, kterých se měl Bill Clinton dopustit ve svém domovském státě Arkansas. Z podezření se postupně vypracovala rozsáhlá spekulace, podle níž manželé Clintonovi ovládali v Arkansasu rozsáhlou mafii, jež měla na svědomí desítky obětí. George Bush ml. zase podle konspiračních teoretiků měl naplánovat a provést útok 11. září. Baracka Obamu šílenci podezřívali z toho, že není rozený Američan a že zfalšoval svůj rodný list. A Donald Trump měl spolupracovat s Rusy, kteří v jeho prospěch dalekosáhle zfalšovali volby.

Všechny tyto teorie mají společné to, že útočí na prezidenta z jedné strany a mají jej nějakým způsobem delegitimizovat. Tomu, že za útoky 11. září stál Bush, věřili především demokraté, naopak tomu, že Obama není pravým Američanem, republikáni. Lidé se pomocí takových teorií snaží vysvětlit pro ně traumatické události, ať jde již o teroristický útok s tisíci obětí, nebo o zvolení nesympatického prezidenta. Jenže v poslední době se začaly ve stále větší míře objevovat teorie spiknutí, které podezřívají systém jako celek. Jsou symptomem vytrácející se důvěry ve společnost.

Víra v placku

Dobrým příkladem je víra v placatou Zemi. Ta začala v posledních letech nabírat na síle. Podle takzvaných „flatearthers“ vlády společně s vědeckou komunitou pracují na tom, aby tento fakt zakryly. První otázkou, která člověka napadne, je, proč by to někdo dělal? Tato teorie naprosto postrádá motiv. Je to úkaz naprosté nedůvěry v jakékoli experty. Do stejné kategorie spadá víra v chemtrails nebo v reptaliány.

Víra v placatou Zemi je ještě relativně neškodná, ale další dvě spolu související teorie již tak neškodné nejsou. První je teorie známá jako Pizzagate. Podle ní vysoce postavení politici Demokratické strany byli zapojeni do obchodování s dětmi, které mělo probíhat v několika známých restauracích Washingtonu, jednou z nich byla i pizzerie Comet Ping Pong. Teorii uvěřil i Edgar Welch, který se 4. prosince 2018 vydal ozbrojený do Washingtonu, aby nebohé děti osvobodil. Plán selhal, když se Welch snažil dostat do neexistujícího sklepa restaurace, kde podle něho měly být děti uvězněné.

Související teorií, která nejspíš vznikla na základě Pizzagate, je spiknutí QAnon. Podle něho Donald Trump nahrál spolupráci s Rusy, aby mohl posléze najmout zvláštního vyšetřovatele Roberta Muellera. Ten pod rouškou vyšetřování ruského zasahování měl ve skutečnosti prošetřit pedofilní spiknutí, do kterého byli zapojeni vysoce postavení politici. Zároveň měl Mueller mít za úkol zabránit státnímu převratu ze strany Baracka Obamy, Hillary Clintonové a George Sorose. FBI stoupence QAnon označila za teroristickou hrozbu.

QAnon je zvláštní tím, že tvůrce či tvůrci teorie se svými následovníky komunikují. Počátkem celého hnutí je post na diskusním fóru 4chan, jehož autor se podepsal pouze jako Q. Od té doby Q občas zveřejňuje zprávy ohledně dalšího vývoje. Jeho fanoušci věří, že Q je vysoce postavený člen Trumpovy administrativy, který je na té „správné straně“. Přitom je docela dobře možné, že celá teorie je vtip, který se vymkl kontrole, uživatelé 4chan jsou podobnými žertíky proslulí. Také vzhledem k tomu, že všechny posty na 4chan jsou anonymní, přívrženci Q nemají žádnou jistotu, že je píše stále týž člověk.

Pizzagate ani QAnon by nevznikly bez hluboké nedůvěry vůči establishmentu v části americké společnosti.

Američtí novináři, kteří si růstu konspiračních teorií všimli, začali hledat viníka. Rychle poukázali na internet, který značně demokratizoval přístup k informacím. Lidé začali vyhledávat informace sami. Najednou bylo mnohem snazší narazit na pochybné teorie. Konkrétně za hlavní bránu ke konspiracím je považován server YouTube. Může za to jeho algoritmus, jehož úkol je udržet uživatele na stránce co nejdéle. Proto nabízí ke zhlédnutí čím dál extrémnější videa, která nakonec končí šílenými konspiračními filmy. Jedna novinářka si všimla, že když se pracovně dívala na volební proslovy Donalda Trumpa, záhy jí YouTube začal nabízet videa o údajných zločinech Clintonových. Proto udělala pokus a pustila si videa demokratických kandidátů. Rychle se prý začala objevovat videa dokazující, že za událostmi 11. září stojí Bush. Většina lidí věřících v placatou Zemi, které vypátrali redaktoři například BBC, SkyNews nebo The Guardian, svorně tvrdila, že jim „oči otevřelo“ sledování YouTube. Nařčení, že pomáhají šířit konspirační teorie, se internetoví giganti brání. YouTube odmítl, že by jeho algoritmus pomáhal šířit pochybné informace, přesto oznámil, že ho přepíše, aby tuto možnost minimalizoval. Facebook zase zrušil profil webu Infowars. Ten vede Alex Jones, momentálně asi nejznámější konspirační teoretik v USA.

Kdo řídí svět?

Svalování viny na internet a YouTube je ale příliš zjednodušující. Moderní technologie nejspíš pomáhají rychlému šíření těchto teorií, ochota lidí jim věřit je však asi někde jinde. Britský novinář David Aaronovitch napsal knihu Voodoo Histories: How Conspiracy Theory Has Shaped Modern History (Voodoo dějiny: Jak konspirační teorie formovala moderní historii), ve které vyvrací nejznámější konspirační teorie od toho, že přistání na Měsíci nafilmoval Stanley Kubrick, přes teorie okolo 11. září až po tvrzení, že za smrt prezidenta Kennedyho může někdo jiný než Lee Harvey Oswald. V úvodu se věnuje otázce, proč lidé nejrůznějším teoriím spiknutí věří. Dochází k závěru, že jde o ochranný mechanismus. Pro některé lidi je uspokojivější věřit, že svět řídí ilumináti, CIA, britská královská rodina nebo ještěrolidé, kteří mají budoucnost světa pevně v rukou, než si přiznat pravdu, která je svým způsobem mnohem děsivější. Svět nikdo neřídí, světoví vůdci jsou často průměrní lidé a veškerý světový chaos je především výsledkem náhody a neschopnosti. Tento pocit může sílit zvlášť v momentě, kdy je důvěra ve vlastní vládu minimální.

Není tedy nejspíš náhoda, že velké moderní konspirační teorie se začaly objevovat v 60. a 80. letech minulého století. Tomu, že za atentátem na Kennedyho stojí nějaká rozsáhlá konspirace, věří téměř 60 % Američanů, přestože – jak dokazuje například právě Aaronovitch – nejpravděpodobnější verze atentátu na Kennedyho je, že ji spáchal Oswald jako osamělý střelec. U veřejnosti je Oswald zapsán jako nicka, která nikdy nemohla něco takového dokázat. Ve skutečnosti měl veškeré předpoklady ke spáchání vraždy. V 17 letech nastoupil k námořní pěchotě, kde získal ocenění za svou přesnou střelbu. Zároveň tou dobou se již považoval za marxistu. Utekl do Sovětského svazu, z okouzlení sovětským komunismem vystřízlivěl, ale levicově radikální ideologie se nevzdal. Zklamaný světem se vrátil do USA. Jako zneuznaný mladý muž v podstatě odpovídal profilu šíleného střelce. Možná že kdyby žil dnes, vystřílel by supermarket, v 60. letech naopak sužovala Ameriku řada atentátů na veřejně činné osobnosti. Často se zapomíná, že Oswald se před Kennedym pokusil zabít Edwina Walkera, generála ve výslužbě, ale minul. To, že se takový muž pokusil o zabití prezidenta, není nic překvapivého. Navíc, jak uvádí Aaronovitch, všechny kulky svou trajektorií odpovídají tomu, že byly vypáleny Oswaldem.

Možná v jiné atmosféře by tyto závěry byly přijaty. Jenže v 60. letech začaly vyplouvat na povrch tajné operace a opravdová spiknutí, kterých se dopouštěla CIA, od organizování státních převratů v latinskoamerických zemích až po testování LSD na nic netušících civilistech. V 70. letech zase naplno vypukly skandály Watergate a Pentagon Papers. První objevil prezidentské spiknutí za účelem poškodit opozici, druhý ukázal, že politici lhali ohledně skutečného stavu války ve Vietnamu. V této atmosféře, kdy důvěra ve vládu byla na minimu, nebylo těžké uvěřit, že se pokusila zabít vlastního prezidenta.

V dnešních USA je důvěra společnosti znovu na dně. Mohou za to i média a politici, kteří léta tuto důvěru podrývají, poukazováním na jiné konspirace. Začala s tím Hillary Clintonová, když v roce 1998 označila veškeré útoky na Billa Clintona za součást „širokého pravicového spiknutí“. Demokratická kandidátka na guvernérku Georgie Stacey Abramsová tvrdí, že za její prohru v roce 2018 může nelegální potlačování voličů. Média rok opakovala obvinění, že Donald Trump je ruský agent. Samozřejmě nejvýš postaveným konspiračním teoretikem je sám Trump. Léta byl nejznámějším propagátorem teorie, že Obama není rodilý Američan. Taktéž naznačoval, že konzervativní soudce Nejvyššího soudu Antonin Scalia byl zavražděn. V den, kdy byla ohlášena smrt Jeffreyho Epsteina, Trump retweetoval status, který tvrdil, že byl zavražděn Clintonovými. Lze se divit, že v takové atmosféře už nikdo nevěří nikomu? Celých 42 % Američanů je přesvědčeno, že Epstein byl zavražděn, a pouze 29 % věří oficiální verzi. Zbytek neví. Také nyní, stejně jako v 60. a 70. letech, existují dobré důvody pro ostražitost.

Případy Harveyho Weinsteina a Jeffreyho Epsteina ukazují, že spiknutí mocných opravdu existují. Weinsteinovi po dlouhá léta procházelo násilí na ženách, i když o tom věděl celý Hollywood. Epstein měl nejspíš řadu vlivných ochránců. Zvlášť Epsteinova smrt se stala velmi výživnou pro konspirační teoretiky. David Seaman, jeden z hlavním propagátorů kauzy Pizzagate, podle magazínu The Antlantic prohlásil: „Rozhodně to vidím jako moment ospravedlnění.“ Liz Corkinová, která zase propaguje QAnon, řekla v YouTube videu: „Tohle je pouze začátek. Bouře je oficiálně zde.“ Ze sociálních sítí známý Mike Cernovich, který věří, že všechny hollywoodské hvězdy jsou pedofilové, řekl The Atlantic, že nepřeháněl a že byl za svůj názor očerňován nespravedlivě.

Další znepokojivou skutečností, na kterou růst konspiračních teorií ukazuje, je víra, že vlastní stát je zločinný. Není divu, že nejvíc teorií spiknutí se váže na nacistické Německo a Sovětský svaz, organizátory jedněch z nejhorších a nejvražednějších skutečných spiknutí v dějinách. Těmto režimům se ovšem přičítají i události, které nejspíš nespáchaly. Jednou z nejznámějších je požár budovy říšského sněmu (1933), na jehož základě nacisté schválili represivní zákony. Po desetiletí se předpokládalo, že požár založili sami nacisté. Dnešní historici museli ale konstatovat, že Reichstag nejspíš zapálil nizozemský komunista Marinus van der Lubbe, jak tvrdili nacisté od samého počátku. Podobná nejistota panuje okolo vraždy prvního stranického tajemníka Leningradu Sergeje Kirova v roce 1934, jež posloužila jako záminka ke stalinským čistkám. To, že za jeho smrtí stála NKVD, se nikdy nepotvrdilo, ale úplně to vyloučit také nelze. Důležité však je, že není těžké si představit, že by tyto zločinné mocnosti byly něčeho takového schopné. Pokud připustíme, že něčeho takového jsou schopny Spojené státy, připouštíme, že nejsou o nic lepší než SSSR nebo hitlerovské Německo.

To také vysvětluje, proč se dvě nejznámější české konspirační teorie vážou na komunistické časy. Pravdu o smrti Jana Masaryka se nejspíš nikdy nedozvíme, ale teorie o tom, že byl vyhozen z okna StB, je přesvědčivá proto, že plně odpovídá chování tehdejšího nového režimu. Druhá teorie, že listopadová revoluce byl státní převrat naplánovaný tajnými službami, je českou variací na potřebu vidět v chaosu řád. Pro některé může být jednodušší uvěřit, že to celé zorganizovala KGB, než že totalitní režim byl ve skutečnosti tak slabý, že se zhroutil po pár demonstracích. Skutečnost, že od té doby se žádná velká česká konspirační teorie neobjevila, však ještě nemusí být znakem důvěry občanů v systém. Spíš je to tak, že stát, který není schopen postavit víc než 4 km dálnic za rok, nikdo nepodezírá z nějaké rozsáhlé tajné operace. Je otázka, zda je to lepší situace než ta v USA.