Přehrada sváru. Půjde Egypt do války o vodu?

Etiopie začala napouštět gigantické vodní dílo na Modrém Nilu. Níže ležící Egypt se obává následků. Konflikt obou zemí se nedá vyřešit zbraněmi, přesto je možné, že přijdou ke slovu.

Málokteré místo na Zemi má tak jasnou kulturní a civilizační kontinuitu jako údolí Nilu, čtyři tisíce let staré pyramidy jsou z moderní Káhiry docela dobře vidět. Bez Nilu by ale žádná z civilizací, které se tu vystřídaly, nemohla existovat. Přináší z Etiopské vysočiny nejen životně důležitou vodu, ale i stejně důležité živiny pro zemědělskou půdu, na níž zdejší obyvatelstvo už od časů faraonů pěstuje pšenici, ječmen, fíky, melouny a len.

V jedné věci se ovšem rok 2020 od roku 2020 př. n. l. zásadně liší: počet lidí usedlých kolem Nilu daleko převyšuje veškeré dřívější standardy. Egypt překročil stomilionovou hranici nedávno. Súdán dosáhl 44 milionů obyvatel a Etiopie, kde Modrý Nil pramení, má 115 milionů obyvatel. Sečteme-li tyto hodnoty dohromady, získáme téměř 300 milionů lidí, tedy podstatně více, než jich za Džosera či Tutanchamona žilo po celé zeměkouli. A tito moderní lidé chtějí od života víc než jejich předkové. Potraviny a voda jsou stále ještě životně důležité, ale kromě nich je potřeba i elektřina, které se v Africe nedostává. Jednou z možností, jak vyrábět elektřinu, jsou obří turbíny v hrázích přehradních nádrží.

Egypt měl v tomto směru náskok. Už v roce 1902 zde Britové postavili menší Asuánskou přehradu, o šedesát let později ji Egypťané s vydatnou pomocí sovětských inženýrů doplnili novou, podstatně větší Vysokou asuánskou přehradou zvanou Násirovo moře. Obě přehrady dohromady vyrábějí zhruba čtvrtinu veškeré elektrické energie spotřebované v Egyptě. Teď ovšem s podobným záměrem přišli Etiopané, jejichž země leží výš po toku řeky. A Egyptu se jejich myšlenka vůbec nelíbí.

Celý text si můžete přečíst na EchoPrime. Nebo v tištěném vydání Týdeníku Echo. Předplatit si jej můžete zde.