Přestává být vládní hnutí volitelné?

Pokud občan není jen a pouze spotřebitel, který chápe svoji zemi jako něco, co je toliko k použití a odhození, ale má zájem na tom, aby země dále vzkvétala pro jeho děti či vnoučata, pak je dosti pravděpodobné, že pro něj současné vládní hnutí dnešním dnem přestalo být volitelné. Hlasováním sněmovny o daňových změnách jakoby klíčové charakteristiky současné vlády dostaly jasné obrysy, které jsou však velmi nebezpečné z perspektivy nadcházejících dnů.

V první řadě je to neuvěřitelná lehkost, s jakou parlament schválil de facto navýšení schodků budoucích rozpočtů. Nelze se ubránit pocitu, že jde o nebezpečnou neodpovědnost a neschopnost posuzovat dlouhodobé důsledky svých rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že ani hrozící krize hlasující neodradila, je jasné, že podobně nebezpečná rozhodnutí můžeme očekávat i v budoucnosti.

Vláda si také vyčlenila obrovské finanční prostředky pro budoucí protikrizová opatření, tzv. „proinvestování se krizí“. Jsou však budoucí projekty takové, že budou mít pozitivní vliv na další rozvoj země? A je tento stát schopen tyto projekty realizovat? Podívejme se, jak se nám daří stavět dálnice, či jak se nám povedla tzv. „Chytrá karanténa“ a její klíčová funkce trasování, abychom nechodili daleko do minulosti. Zde šlo dokonce o naprostou prioritu, ve které by byly jakékoliv rozumné finance zdůvodnitelné. Přesto se to moc nepovedlo. Dovedeme si představit, že tentýž stát bude realizovat mnohonásobně více takových projektů? Jaká pak bude efektivita využití těchto finančních prostředků?

Fatální rozhodnutí minulých dní se jistě za mnoho let napraví, pokud vznikne dostatek nápadů na nové atraktivní služby a produkty a z nich vzniknou nové firmy. Jen díky iniciativě a odvaze jednotlivců totiž může vzniknout hospodářský růst. Je to však možné za současné vládní konstelace? Slyšeli jsme přece, že malé a střední podniky jsou klišé a živnostníci jsou paraziti. To vše místo toho, aby se veřejnost pravidelně dozvídala, že individuální kreativita a odvaha je to co nás posune dále. I nejúspěšnější světové firmy vznikly často iniciativou jen několika lidí v dílně - garáži rodičů. Nikoliv však usnesením vlády, a už vůbec ne zaklekáváním a byrokracií. To nejlepší co může každý stát pro rozvoj podnikání a tím i budoucí prosperitu udělat je nepřekážet.

K tomu všemu je zřejmé, že i přes náš malý geopolitický význam se nás negativně dotýká soupeření velmocí o světový vliv. Místo abychom jasně pojmenovali, kdo jsou naši přátelé a kdo ne a k těm, kdo se chovají nepřátelsky se jasně a jednoznačně vymezili, stále v tomto rozlišování jaksi nesebevědomě tápeme. BIS nás opakovaně varuje, dokonce jsme nedůstojně těmito zeměmi napadáni, ale z nepochopitelných důvodů se náš stát není schopen emancipovat a uspořádat s nimi vztahy tak, aby odpovídaly riziku, jaké pro nás představují. Nechce se ani uvěřit tomu, že po všech arogantních veřejných vystoupeních zástupců těchto zemí vůči nám a po tolika výročních zprávách BIS stále uvažujeme o tom, že by jejich státní firmy dodávaly pro nás životně důležité strategické projekty.

Je tedy možné, že to, co vládní hnutí prosadilo, aby své voliče nadchlo, způsobí opak. Míra rozdávání pomyslně překročila čáru únosnosti a převáží obavy z blízké budoucnosti a pochyby, zda-li tato vláda dokáže škody napravit. A samozřejmě také jestli má sílu naši zemi na mezinárodním poli emancipovat a zase o kus přiblížit západním demokraciím.

Tam přece patříme, že?