„Stát tu není od toho, aby prodával vakcíny.“ Prof. Beran varuje před očkováním dětí

ECHOPRIME

„Stát tu není od toho, aby prodával vakcíny.“ Prof. Beran varuje před očkováním dětí
Profesor Jiří Beran je s předstihem nejcitovanější český epidemiolog v zahraničí, se svými názory se od loňska často dostával do křížku s dominantním proudem. Jak hodnotí dnešní situaci? Foto: Jan Zatorsky
Týdeník

Daniel Kaiser

Ani uprostřed léta se svět nezbavil obav z dalších vln čínského koronaviru. Kvůli indické variantě delta omezují vlády cestování, ta česká vrací do hry povinnost prokázat při vstupu do restaurací a obchodů bezinfekčnost, roste nepřímý tlak na očkování zaměstnanců, mládeže, dokonce dětí. Profesor Jiří Beran je s předstihem nejcitovanější český epidemiolog v zahraničí, se svými názory se od loňska často dostával do křížku s dominantním proudem. Jak hodnotí dnešní situaci?

Světová zdravotnická organizace varuje před další vlnou nákaz. Všichni mluví o deltě. Máme se bát?

Nepochybně s námi tento koronavirus bude dál. Teď převažuje delta mutace, o níž absolutně přesně víme, že má devatenáctkrát nižší smrtnost než alfa mutace. A dvaapůlkrát nižší počet hospitalizací.

To víme přesně odkud?

Z britských oficiálních čísel zveřejněných 25. června v Public Health England. Základem je analýza 225 tisíc vzorků, kde byla sekvenována mutace alfa, a 92 tisíc vzorků delty. Masivní čísla, společně s výsledky studie, která se jmenuje SIREN a která sleduje výskyt nových onemocnění mezi osobami, co covid-19 prodělaly. Takže delta rozhodně není žádná tragédie, spíš naopak. Základní problém České republiky vidím dnes v nedotaženém proočkování starší populace. Lidé nad 55 let přispívají k úmrtím s covidem 98 procenty. Když jsem se naposled díval na statistiky, v této věkové skupině chybělo proočkovat ještě 660 tisíc z celkem 2,5 milionu lidí. To je hodně. Pokud by se vrátila například mutace britská, tedy alfa, která měla u odhalených pozitivních případů smrtnost téměř dvě procenta, může v této skupině u nás zemřít až 14 tisíc lidí. Česká republika obecně testovala víc, takže se podařilo zachytit víc pozitivních osob, proto šla smrtnost na 1,8 až 1,9 procenta. Mimochodem, v Německu tehdy zaznamenali smrtnost 2,8 procenta. Každopádně delta mutace má zatím smrtnost 0,1, umře jeden člověk z tisíce pozitivně testovaných. Z tohoto pohledu by to nemusel být problém.

Zmýlil jste se za ten rok a půl v něčem vážně?

Špatně jsem odhadoval počet lidí, kteří onemocnění prodělali. Nakonec jsem zjistil, že získat ho, tedy infikovat se, není tak jednoduché. Myslel jsem si, že to loni v létě proběhlo u víc lidí. Ale na druhou stranu mě tahle korekce vede k přesvědčení, že aby lidé nemoc prodělali, musí tomu předcházet opravdu intenzivnější kontakt s nakaženými.

Takže jste si původně myslel, že už jsme dál na cestě ke kolektivní imunitě?

Ano. Jinak já jsem nikdy nedělal příkré soudy. Loni v létě jsem se snažil ukázat, že covid nemá tak dramatickou smrtnost. Další důraz jsem kladl na cílenou péči a práci se starými lidmi. Lidí starších 60 let bylo mezi nově pozitivními skoro pořád kolem dvanácti procent. Při největším boomu epidemie bylo denně deset tisíc pozitivních testů, z nich bylo 1200 lidí starších 60 let. Za týden to dělá deset tisíc lidí, kteří by se měli obvolávat. Když já jsem dokázal s jedním telefonním centrem v Praze při studii na chřipku před 18 lety obvolat dvakrát týdně 6,5 tisíce lidí, proč by stát nemohl deseti tisícům lidí zavolat třikrát během deseti dnů? Pokud by měli zájem, rád jim ukážu, jak zpracovat telefonní rozhovor, jak instruovat operátory, na co se ptát. My se ptali těch lidí dokola na příznaky, a když nějaké měli, dohodli jsme příjezd zdravotní sestry, aby jim doma udělala stěr. Věděli jsme, že když je člověku špatně, nepůjde na stěr hned, ale až když se mu udělá trochu líp. Podle tohoto vzoru se dnes dělají jedny z největších studií na světě. Víceméně díky těmto studiím jsem ve světě citovaný.

Kdybyste byl předsedou vlády a chtěl se vyhnout dalšímu zavírání škol na podzim, co byste teď udělal?

Já bych školy především nechal otevřené, vůbec bych se toho nebál. Měl jsem možnost vidět data ze Zlínského kraje za duben nebo za květen, kde provedli na žácích 90 tisíc testů, z nich bylo 200 pozitivních, po ověření PCR testem jich zůstalo 100 pozitivních. Těchto 100 pozitivních nakazilo 40 dalších. Což je reprodukční číslo 0,4. Stát chce, aby se nám pohybovalo okolo 0,7. To testování ukázalo, že kdo je nemocný, tak do školy nechodí. Zachytilo v podstatě jen bezpříznakové, kteří skoro nikoho nenakazili. Ono veškeré testování zachycuje hlavně to, čemu nikdo z pánů expertů nechce věřit, totiž že lidi jsou úplně normální, a když mají příznaky, tak nikam nejdou.

Poroste tlak na očkování dětí, co o něm soudíte?

Vždycky jsem byl proti očkování těhotných a dětí, protože děti mají přirozenou imunitu mnohem lépe stimulovanou a jsou schopné si s virem mnohem lépe poradit. V tuto chvíli je lepší, aby si děti tu infekci prodělaly. Pohybuji se ve vývoji nových vakcín a vím, že je vždycky lepší nechat vakcíny působit u dospělých, kde jsme dlouhodobě schopni líp se vyrovnat s nežádoucími účinky. Posloužím dvěma příběhy. Vakcína proti horečce dengue byla považována za velmi dobrou vakcínu a nejdřív se začala aplikovat školní mládeži na Filipínách. Byla to registrovaná běžná vakcína. Bohužel děti senzibilizovala, takže ty, co po očkování onemocněly horečkou dengue, mívaly daleko těžší, krvácivý průběh. Šest set dětí tam zemřelo. Druhý příběh je původní vakcína proti rotaviru, proti průjmovému onemocnění dětí. Ta u dětí často vedla k náhlé příhodě břišní. Musely se vyvinout nové verze vakcíny, založené na jiných kmenech. Dva příběhy, které mě vedou k opatrnosti. U tohoto typu vakcíny, která tu nikdy nebyla, u které neznáme dlouhodobé následky, bych se očkování dětí snažil vyhnout. Stát je tu od toho, aby sledoval nežádoucí účinky a hlavně celkovou efektivitu vakcín. Stát není od toho, aby prodával vakcíny.

Celý rozsáhlý rozhovor si můžete přečíst na EchoPrime. Text najdete i v tištěném vydání Týdeníku Echo. Předplatit si jej můžete již od 199 korun za měsíc ZDE.

Foto: Týdeník Echo