Na koronavirus nevymřeme. Biochemik varuje před příští chřipkovou epidemií

Pár set metrů od Dejvického náměstí v Praze, uprostřed rozlehlé budovy Ústavu pro organickou chemii a biochemii AV ČR z 20. let minulého století, stojí moderní pavilon, kompletně rekonstruovaný z licenčních poplatků za léky proti virům vyvinuté pracovníky ústavu a prodané do světa. Biochemik Jan Konvalinka vysvětluje, jak se dnes infekce po světě šíří, jaký je podíl českých vědců na boji s koronavirem a co už věda v minulých letech při potlačování vraždících virů dokázala.

Když wuchanský koronavirus srovnáme s chřipkou, co je vražednější?

V tuto chvíli umírá v Číně padesátkrát víc lidí na běžnou sezonní chřipku než na koronavirus. Musíme ovšem rozlišovat úmrtnost a smrtnost. Úmrtnost je procento zemřelých na danou nemoc ze všech lidí, kteří ten rok zemřou. Smrtnost je počet úmrtí na danou chorobu ze všech nakažených: tedy jaké procento z nakažených třeba chřipkou zemře. U normální sezonní chřipky bývá smrtnost asi jedno promile – tedy zemře jedno promile z nakažených –, úmrtnost pak dvě procenta. U nás zemře ročně na chřipku odhadem asi 2000 lidí, přičemž celkově v České republice zemře velmi zhruba kolem 100 tisíc lidí ročně. U koronaviru je to naopak: úmrtnost maličká, zato smrtnost dvouprocentní. Z těch 75 tisíc dosud nakažených zabil koronavirus něco přes 2000 lidí – přes dvě procenta. Smrtnost je tím pádem dvacetkrát vyšší než u normální chřipky. Takže ve statistikách celosvětové úmrtnosti je koronavirus zatím naštěstí v podstatě zanedbatelný, naopak smrtnost má docela vysokou. Rozhodně vítám, že se o wuchanském koronaviru mluví. Je dobře, že se vyvíjejí virostatika, že se do nich investuje. Ale hysterie je zbytečná a škodlivá.

Tipnete si, v jaké fázi je koronavirus teď?

Na takovou otázku by odborník měl správně odpovědět: Ještě nemáme dost informací, abychom mohli vynášet soudy. Navíc nejsem epidemiolog ani lékař, celou věc sleduji se zájmem medicinálního chemika, který se zabývá vývojem a studiem virostatik. Ale když mám risknout blamáž, řekl bych, že můžeme doufat, že v Číně už jsme v plateau fázi, tedy fázi stabilizace. Poslední týden to vypadalo, že nakažených nepřibývá geometrickou řadou, že se počet nově infikovaných stabilizuje. To nejhorší máme tedy možná už za sebou. Samozřejmě rizika zůstávají. Ani u případů za hranicemi Číny zatím naštěstí nepozorujeme, že by se šířily geometrickou řadou, ale na definitivní soudy je opravdu ještě brzo. Obava je, že kdyby se virus rozjel v zemích s méně organizovaným zdravotnickým systémem, tedy řekněme v Africe nebo na Středním východě, můžeme mít problém. Protože tam by nebyli schopní epidemiologických opatření, ani na to nejsou připraveny jejich zdravotní systémy.

Celý rozhovor si můžete přečíst na Echoprime nebo v tištěném Týdeníku Echo na stáncích.